MERRY CHRISTMAS!

A je to tady. Zítra odjíždím na 14 dní domů a do Anglie se vracím až 4. ledna večer. Huray!

Středeční rande s Chrisem bylo .. fajn? Já nevím, bylo to takové obyčejné. Nevím, co jsem čekala. Nakonec jsme šli do indické restaurace a povídali si. Pořád si povídali. Chudák musel poslouchat mou angličtinu, bylo mi ho líto i chvílemi! Nebylo to špatné, ale něco tomu chybělo. Nemělo to žádnou jiskru ..
Ovšem píšeme si dál, takže až se vrátím, tak tomu dám ještě jednu šanci. Uvidíme s čim přijde :)

Večerní pohodička; nové tričko; první vánoční dárek; balím!

Lara i Steve byli strašně nadšení z mého rande. Lara tu běhala a všem to řikala. A oba se hrozně moc vyptávali a celkově to bylo moc milý.
Moje maličkatá Lola má angínu a já s ní musela celé včerejší odpoledne být, tak doufám, že jsem to chytla a projeví se to až budu doma. Dneska mi holky s Larou předali vánoční dárek, dostala jsem home-made kosmetickou taštičku se svým jménem a velkého čokoládového Santu. Holky mě objali a všechno bylo strašně fajn. I by mi ukápla slza, bude se mi po nich dokonce asi i stýskat.
S holkama se oficiálně budu loučit zítra ráno, protože budu z domu odcházet kolem osmé a ony vstávají už v 7:30 .. snad nebudu brečet. Hlavně Lola je prostě můj andílek. (Pane bože, přivlastňuji si cizí dítě!:D)

Je mi uplně jasný, že ráno brečet budu, jen ještě nevím jestli steskem nebo štěstím, že budu mít chvíli klidu :D

Určitě se ještě po Vánocích ozvu a pak až zase z Anglie. Mějte se zatím krásně, moji milí čtenáři. Přeji vám, ať si užijete Vánoce s nejbližšími a pod stromečkem najdete vše, co si přejete!


Marky

Poslední pracovní týden 2013 a velké rande

A tak si sedím v jídelně u velkého jídelního stolu. Přála bych vám to vidět, vážně. Výhled do zahrady, obrovský stůl s 8 židlemi a krásný černý lustr s křišťálky. Škoda, že jediný, kdo ten jídelní stůl používá sem já. Všichni jsou zalezlý nahoře a tady dole je krásný klid.
Tak, abych přešla k hlavnímu důvodu proč dnešní článek píšu z jídelny a ne ze své postele. Opravdu to není kvůli tomu jak krásné to tu je ..

Za prvé: Je tu nejlepší WiFi signál ..
Za druhé: V troubě se mi dělá pizza a nechci jí mít připálenou ..

Mluvím z hladu. Mam hlad a píšu nesmysly. Vážně byl ten první odstavec tak nutný? V mém Au Pair životě se nic neděje. Je to tu doslova jak na horské dráze a jednou jsme s Larou nejlepší kamarádky a podruhé se spolu nebavíme. Teď jsme ve fázi .. tak nějak uprostřed. Mluvíme spolu jen, když je to nutné a čas od času něco mezi sebou prohodíme.

* Moment, jdu si zkontrolovat pizzu.
Je pátek 13. prosince. A já přesně za týden touhle dobou budu dobalovat svůj kufr, protože příští sobotu jedu domů! 14 dní klidu, spousty jídla, cukroví, vánoční atmosféry, rodiny a kamarádů. Strašně se těším. Tady v té rodině Vánoce neslaví, takže zde nenaleznete ani jednu jedinou vánoční ozdobu natož třeba stromeček. Každé odpoledne chodím se psem a kochám se těmi ozdobenými a rozsvícenými domky. V Británii ve většině domů nemají záclony nebo závěsy, takže mohu vidět i na stromečky uvnitř. Chybí mi ta vánoční atmosféra. Je to takový smutný tady u nás ..

To, ale nemění nic na faktu, že za týden jedu domů a ozdobím si náš stromeček a dám pod něj dárky. A uvidím se se všema svýma kamarádama a se svojí rodinou. Škoda, že to tak strašně rychle uteče a já už budu zase sedět v letadle zpět do Británie. Na druhou stranu se to zdá strašně daleko, protože až přijedu zpátky, tak už bude 4. ledna 2014 ...

Dárky nakoupené už mám. Dokonce mám půlku i zabalenou a v kufru. Tři čtvrtě kufru mi zabírají jenom dárky. Nemam tušení kam naskládám oblečení.

Pro vás zvědavé jak se situace vyvíjí s Christopherem. Ve středu jdeme tedy na naše první rande! Do háje, sem nervní už teď! Chce se mi zvracet ..
Píšeme si 24/7 už měsíc a půl. Myslím, že je čas se teda pohnout trochu dál. Jestli sem to dobře pochopila, tak mě bere na večeři. Do italský restaurace. Ach jo, já sem nervózní! No, rozhodně vám dam vědět jaké to bylo. Moje první rande v Británii a ke všemu s domorodcem! Sem ráda, že to není žádnej přistěhovalec, ale na druhou stranu ta angličtina mě fakt znervózňuje. Chudák, vůbec mi nebude rozumět a já nebudu rozumět jemu a to bude tak trapný!!

Mluvila jsem o Chrisovi s Larou a Stevem a Steve se mi strašně vysmál, když jsem řekla, že tam budu jenom já a on a že to bude trapné. A Steve hned spustil koho jiného bych na našel prvním rande ještě chtěla :D
Končím s mluvením o Chrisovi, strašně mě to stresuje.

Pizza je hotová! Tak já se s vámi teda rozloučím a jdu si užít svůj druhý oběd .. *mňam*
Marky


Kdyby byl každý den jako dnešní ..

 ... byla bych šťastná jako blecha!

Už je to zase týden, co jsem napsala poslední článek. A tak tedy přicházím s novinkami! Minulou středu jsem se zúčastnila koncertu Imagine Dragons v Londýně. B-O-Ž-Í! Ne jen, že jsem se dlouho žádného většího koncertu neúčastnila, ale ID byli prostě skvělý! Určitě se budu snažit neprošvihnout něco poblíž. A v březnu mě čekají  na tom stejném místě All Time Low! Yay!

Jelikož jsme ve středu dorazily s kamarádkou k nám domů až kolem jedné hodiny ráno a usnula jsem až tak ve dvě, tak jsem ráno byla fyzicky vyčerpaná, ale psychicky plná energie. Prozpěvovala jsem si a vybavovala jsem si, co všechno se vlastně stalo. Trošku jsem nestíhala holky ráno připravit a v momentě, když přišla Lara dolů, aby odvezla tu starší do školy mě čekalo překvapení.
"Můžeš mi říct, proč jsi včera nic neudělala?!" vyprskla na mě. Zírala jsem na ní s otevřenou pusou. "Až přijedu, tak si musíme vážně promluvit. Takhle to dál nejde!" otočila se a odešla. Aggghr!
Řeknu vám, takhle strašně naštvaná jako minulý čtvrtek jsem tu ještě nebyla. V den koncertu jsem pracovala dvakrát víc než normálně. Od půl deváté do půl jedné jsem uklízela barák a pak ze své dobré vůle vzala psa na hodinu do parku. Kdyby kamarádka nespala nahoře v mé posteli, tak jsem se IHNED odebrala do svého pokoje, vytáhla kufr a sbalila se. Postavila bych ho pod schody a hned jak by otevře dveře bych jí řekla: "You know what?! Enough! See you .. never!"
Ale Meshi spala v mé posteli, tak jsem začala uklízet lednici a připravovat si řeč, co jí řeknu, až přijde.

Otevřely se dveře. Nevšímala jsem si ničeho a pokračovala v čištění lednice. Neotočila jsem se, nepozdravila jsem. Lara si stoupla vedle mě, opřela se o linku a spustila: "Omlouvám se, že jsem na tebe ráno tak vyjela. Jsme jako jedna rodina a musíme si říkat věci na rovinu." Hned jak skončila svůj nesmyslnej proslov full of crap, jsem jí teda ukázala všechno, co jsem po baráku ve středu udělala. Spadla jí huba. A já byla ráda.
Od té doby jsme nejlepší kamarádky. Nebo ona mě má za nejlepší kamarádku. Nesnášim tuhle přetvářku. Usmíváme se tu na sebe jakoby se nikdy nic nestalo. 

Včera měla Lara se Stevem výročí. Lara dostala od Steva nový iPad mini. Neni to fér! Steve je prostě úžasnej člověk a udělá pro ní vše, co jí na očích vidí. A ona se k němu chová tak hnusně. Chci, aby byl Steve můj manžel!
Každopádně dnešní den byl jeden z nejlepších dnů za celý 4,5 měsíce v Anglii. Ráno bylo hektický, ale v 10:00 za sebou Steve a Lara zabouchly dveře s tím, že jedou do divadla. Ticho, klid a pohoda. Vygruntovala jsem barák a v 11:30 si šla dál hodinovou sprchu. Bylo to super! Udělala si oběd, schrupnula jsem si a koukla na seriál. V 16:00 přivezla Lary kamarádka holky, tak jsem ji připravila večeři. Udělala práci, co mám dělat zítra ráno a hodinu a půl jsme si hrály v playroomu. Vykoupala jsem je a v 19:00 přijel Steve. Tak krásný a klidný den jsem v Británii ještě neměla. Nikdo mě nebuzeroval, nikdo mě nekontroloval a všechno bylo strašně super a fajn. Aaaa, škoda, že už to nikdy nezažiju!

Zítra odpoledne jdu dokoupit vánoční dárky pro rodinu a v pátek večer jdeme s Markét někam do centra. Christopher má narozeniny a jelikož už spolu zas komunikujeme, tak se asi uvidíme. Yay! A příští pátek na kafe do Londýna, protože přijede z Čech Domča s Kačenkou! A ten další víkend už na 14 dní domů!! Jak já se těším ..

E-mail, který zničil můj den

Jeden e-mail. Jeden obyčejný e-mail, který zničil můj den. Hnusný e-mail.

Zítra je v Londýně koncert Imagine Dragons. Zítra přijíždí moje kamarádka z Čech a bude tu až do soboty. Měla jsem mít skvělý týden. A pak mi přišel e-mail a všechnu mou radost zničil.
V sobotu jsem se byla osobně ukázat nové rodince v Muswell Hill. "Jsi si jistá tedy, že u nás chceš být?" zeptala se mě Belinda u stolu, kde seděli všichni. "Určitě, 100% jistá!" odpověděla jsem nadšeně a tak jsme si plácly, popovídaly si o všem (viz minulý článek) a já jela nakupovat na Vánoce do Watfordu. Od toho dne už uběhly 2 dny.

Dneska je úterý, den koupelen. Ráno jsem se namalovala a učesala, abych umyla koupelny, vyvenčila psa a hned jela do Harrow s Markét na kafe. A tak jsem narvala sluchátka do uší a šla na autobus. V 11:29 mi zapípal mobil, ale já to ignorovala. V autobuse jsem odepisovala na všechny zprávy a pak ten e-mail bezstarostně otevřela.

"Milá Marky,
vůbec se mi to nepíše dobře a vážně mě to mrzí, že ti musím říct, že ti nemůžu nabídnout pozici naší Au Pair. Problém je ten, že můj manžel si myslí, že jsi moc mladá a nezkušení a chce, abych našla někoho staršího. Cítím se strašně provinile, protože sem si tě oblíbila a neměla jsem ti nabízet tuto pozici dokud jsme si nebyli na 100% jistí a proto ti chci pomoci najít někoho jiného. Už jsem mluvila s kamarádkou, která Au Pair hledá a chce se s tebou setkat. Je moc milá a bydlí ve Finchley. Můžu také kontaktovat spoustu jiných lidí a poptat se jestli někoho hledají. Slibuju, že ti pomohu najít nějakou miloou rodinu. Cítím se za tebe teď zodpovědná a chci, aby jsi byla v další rodině šťastná.
Doufám, že mi můžeš odpustit!

Měj se,
Belinda"

Cože?! Ten e-mail jsem si přečetla dvakrát a pak jsem začala brečet a pak jsem už vystupovala, takže mi nezbylo nic jiného než se uklidnit. Pobrečela jsem si Markét na rameno, zavztekala si, jak moc nesnášim lidi a vymyslela nový plán.
Ne, nebudu už nikomu sloužit. Lidi jsou zlý a budou čím dál tím horší. Nejsem naštvaná na Belindu, jsem naštvaná na Davida. Za to jak vtipkoval a dělal, že je všechno v pořádku. Za to jak jsme se domlouvali, že si před Vánoci k nim hodím kufr s věcma. A proč mi řekli dvakrát, že mě chtějí jako jejich Au Pair a teď tohle?
Takže co mi zbývá? Co mam teď dělat, když je v neděli 1. prosince a já jsem to chtěla Laře se Stevem oznámit, že chci pryč. A teď nemam kam jít ani ...

Došla jsem k závěru, že končím s Au Paiřonou .. pro zatím. Po Vánocích se vrátím sem a budu tady ještě nějakou dobu sloužit, abych našetřila nějaký peníze. A v dubnu se sbalím a pojedu pryč. Pojedu daleko. Nevím kam, ale léto strávim na nějakým úžasným místě. Až se sem v lednu vrátím začnu odesílat životopisy do hotelů po světě. Zatím jsme se s Markét domluvily, že zkusíme Kanadu nebo něco u moře. A doufam, že v dubnu už budu někde pracovat jako normální člověk s normální prací, za normální peníze.

Tímto vás nechci odradit od práce Au Pair, existuje spousta úžasných rodin, jen musíte na tu správnou narazit. Steve a holky jsou skvělý, jen s Larou mám problémy. Holt prostě musím zatnout zuby a ještě chvíli to tu s ní vydržet.

Snad jste měli lepší den než já!

Marky



Face-to-face interview

Včerejší denvím, l ve znamení návštěvy nové rodinky z Muswell Hill. A jak to probíhalo?

Na to, že jsem v pátek šla spát, až někdy ve 2:30 ráno jsem vstala podezřele rychle. (Hlavně jsem ten večer skypovala 5 hodin v kuse!) Už v 9 hodin jsem byla na nohách a začala se připravovat. Nakonec jsem z domu vycházela až kolem 10:30 (všechno mi strašně dlouho trvá) a nasedla před jedenáctou do autobusu, kterým jsem dojela do Edgware na konečnou stanici metra Northen line. Tam jsem zjistila, že je Northen uzavřená od určité stanice, takže jsem začala panikařit, protože jsem nemohla dojet, tam kam jsem potřebovala. Vyhodilo mě to někde, kde jsem v životě nebyla a DÍKY BOHU za google maps v mobilu jsem našla nějaký náhradní autobus, který by mě měl odvézt nedaleko místa, kde bydlí. Následně jsem nemohla najít tu zastávku, pak jsem čekala strašně dlouho na autobus a nakonec jsem si celou dobu, co jsem seděla v autobusu nervozně podupávala nohou, protože jsem si nebyla jistá, kde vystoupit a hlavně kam následně jít. V tomhle Londýn nemam ráda, je složitej a všude jsou ucpaný ulice a já pak jedu pozdě a jsem ještě třikrát víc nervózní.

Dorazila jsem na místo určení. Bydlí v takové té klasické londýnské ulici plné řadových domků. A jelikož to je na kopci, tak je tam opravdu krásný výhled na Londýn. Ani jsem nestihla zazvonit a už mi byli otevřené dveře, ve kterých stála Belinda a vítala mě.

Nový domov od ledna :)

Nasměrovala mě do kuchyně, kde už seděl můj budoucí host dad David a děti, Isabela (8) a Jacob (5). Seděli jsme a povídali si. Ihned po pár minutách se ledy prolomily. Prolomil je David vlastně. Řeknu vám, že je fakt praštěnej a kupodivu i vtipnej. Celou dobu do mě ryl a dělal si ze mě srandu, takže o zábavu bylo postaráno.

David: "Takže ty jsi z Rumunska?"
Me: "Ne, z České republiky."
David: "Ok, dobře. Ale Rumunsko je vedle Čech, ne?"
Me: "Ne .."
Belinda: "Děláš si srandu? Ty nevíš, kde v Evropě je Rumunsko?"
David: "Tak Evropa je prostě moc velká!"

Tak jsem se mu vysmála a tím to začalo. Jakmile viděl, že se směju, mlel blbosti celou dobu, co jsem tam byla. 

Belinda mě asi 100x připomínala, aťsi jeho idiotské vtipy neberu osobně. To nehrozilo, vážně jsem se bavila!
Ptala jsem se Belindy jestli si před Vánoci k nim mohu hodit tašku s věcma, které na Vánoce nechci tahat do ČR, načež přišel David a řiká: "No počkej, ale! Jedna noc 10 liber! A ne vlastně, v tom jsou státní svátky, tak to je dvojnásobek! A jestli chceš, abych ti tu tašku vynesl do pokoje, tak to je další dvacka navíc!"
Tak jsem se na všem potřebném domluvili a všichni mi společně ukázali dům. Je fakt .. obrovskej! Tři patra a velký místnosti. A můj pokoj je fakt velkej + tam mam koupelnu a krb. A koupelnu mi budou rekonstruovat, tak bude krásná a nová.

Je to tam takové jednoduché. Jedna místnost je skoro prázdná a druhá místost je přeplácaná. Moc v tom nemaj systém, ale já jim ho tam udělam! :D

V okolí je snad úplně vše (park, metro, banky, obchody, .. ) + mi od domu jezdí několik autobusů a z toho jeden k London Bridge a druhej na Oxford Street, budu mít všechno krásně při ruce. Žádný domácí zvíře nemají a víkendy mám kmopletně volné. Né jak tady, kdy pracuju v neděli ráno, aby se rodiče mohli vyspat.
Děcka jsou zlobivý, ale tak to se nějak zvládne. Docela se ke mně už měli! Jacob mi četl narozeninový přáníčka a Isabela mi česala vlasy. Myslim, že tam se mi bude líbit. Cítím v kostech, že už je to ta pravá rodina!


Marky


Marky, the cleaner.

Moc vám děkuji za ty milé a podpůrné komentáře, strašně si jich vážím. Každý komentář mě potěší a je fajn vědět, že můj blog někdo vůbec čte. Teď se k mým čtenářům připojila i babička, taťka a jeho přítelkyně. Tímto vás zdravím! :D

Jak jsem vás minule informovala o tom skypu s tou rodinou z Londýna, ke které jsem si přála strašně jet, tak to vyšlo! Jupí! (dobře, už z toho nejsem tak nadšená jako v pondělí, ale furt jsem ráda!) V pondělí mi Belinda napsala, že se nemůže rozhodnout mezi mnou a dalšíma dvěma holkama a že chce, aby se rozhodly děti, tak jestli mohu večer dorazit na skype. Tak jsem dorazila. A nakonec si děti vybraly mě. Jsou strašně roztomilé! (Jacobovi je 5 a Isabele 8)

V sobotu se k nim jedu podívat, abych věděla jak to u nich vypadá a domluvily se na detailech jako například den mého příjezdu (což doufám bude 4. ledna, protože letenku mám koupenou už od září a nechci jí nechat propadnout a kupovat si novou). Taky mi včera Belinda psala, jestli umím řídit. Tak jí píšu, že jo, že mam řidičák 2 roky a že mě to strašně baví, ale že jsem v Británii ještě neřídila. Odpověď byla jednoduchá: "To je v pohodě, to procvičíme." Aha .. no super, tak já se ještě zabiju v autě, protože budu jezdit v protisměru. A ke všemu v Londýně. Já nikdy ani v Praze autem nebyla .. Oh my god.

Laře a Stevovi to chci oznámit v neděli, že se po Vánocích už neuvidíme. Chci, aby měli dostatek času na to si najít jinou Au Pair. I když dávat reference jim nechci, protože nechci žádné Au Pairce lhát, že je to tu super, když s HM nevycházím. Vůbec nevím jak tohle udělám ..
Užívám si každou minutu, co jsem s holkama. Bude se mi po nich stýskat, hlavně po Lole. Poslední dobou jsou obě strašně hodné.

Dneska jsem dostala od Lary příkazem odstěhovat nábytek a utřít prach za ním. Po hodině vztekání, že to dělat nechci, jsem teda začala s playroomem. Dost mě to zdrchalo. Šoupat skříně, luxovat za nima a pak je šoupat zpátky se mi moc nelíbilo. Bohužel mě takhle do Vánoc čeká celej barák. A v patře je koberec, tak to nevim jak to udělam. Ať žije Marky uklízečka.

Tak to je tak nějak všechno z posledních dnů. Přežívám tu s pocitem, že za 30 dní jedu na Vánoce domů a pak se stěhuju do Finchley v Londýně. Začnu zase pěkně od nuly ..

Marky

And then, suddenly, everything changed.

"Protože už vidím, jak za dva měsíce v nový rodině budeš hledat další, protože budeš nespokojená. Všechno nemůže bejt nejrůžovější."


Tuhle zprávu jsem před pár dny dostala od jedné ze svých nejbližších kamarádek. "Copak nevidíš, jak jsem tady nešťastná?" říkala jsem si v duchu. Od té doby už nějaký ten čas utekl. Odhodlaná, že prostě odejdu se všechno zlepšílo.
Nejroztomilejší adventní kalendář!
Kdybyste viděli, jak za mnou malá Lola běhá. Jak pořád křičí: "Marky, Marky! Cuddle!" (cuddle = obejmout) Bych jí samou roztomilostí rozmáčkla. A pak se mi vždy promítne jak tohle u starších dětí mít nebudu, a jak mi bude chybět Loly roztomilej hlásek a i ten její řev, když nemůže mít to, co chce.

Ve čtvrtek jsem skypovala s tou jedinou rodinou se kterou jsem v kontaktu. Host mom je sympatická, milá a skvělá. Vážně jsme si rozumněly, měly jsme si o čem povídat a jsem přesvědčená, že tam by to bylo jiný. I když kdo ví, ..
Ona je právnička a on nějaký vysoce postavený business man v Londýně. Takových peněz za ten týden, co bych dostala! Nebudu lhát, i jenom kvůli penězům bych tam šla. Je to o polovinu víc, než dostávam týdně teď. A navíc bydlí ve třetí zóně Londýna. Strašně si přeju, aby to vyšlo. Včera mi napsala, že mi dají vědět do úterý. A i kdyby nebyly takový jaký se zdají, tak bych toho nelitovala. Život je krátký na to, abych pracovala někde, kde semnou nezacházejí fér!

Nejlepší čokolády pod sluncem!

Už mám pár vánočních dárků! A včera jsem myslela, že jich zase pár nakoupím, ale nakonec jsem nechala půl výplaty v restauraci. Nejdříve jsme byli v obchodním centru v Uxbridge, kde toho vážně moc neni a pak jsme se chtěly s Markét jet podívat do Primarku ve Wembley, ale zasekly jsme se v restaraci Frankie & Benny's New York restaurant & Bar! Nevím jestli jsem někdy byla na lepším místě. Vážně jsem si připadala jako bych byla v New Yorku v roce 1955! Styl restaurace a hudba - Perfection!
A to jídlo! Poprvé jsem měla opravdový burger a i když ceny jsou trošičku vyšší, tak to stálo za to. Nakonec jsem to zakončila palačinkou se zmrzlinou a měli jsme Long Island drink!


A taky jsem si koupila nejroztomilejší adventní kalendář. Za jednu libru. Už za 25 pracovních dní jedu domů na Vánoce. Trochu mě teda děsí, že mám teprve 3 dárky a 4 soboty na to je nakoupit!



Končím.

Definitivně jsem se po minulém týdnu rozhodla. Končím. V téhle rodině.

Je to vlastně moje chyba. Nejdřív jsem ze sebe služku nechala dělat a pak jsem se jí nakonec stala. Pořád jsem se přesvědčovala, že za to dostávam zaplaceno, ale ono po 4 měsících v Anglii si uvědomíte, že 400 liber za měsíc je pro tu rodinu nic. 
Poučila jsem se. Vím, že do rodiny, kde je matka doma a nepracuje už nepůjdu. Vážně s Larou poslední měsíc už nevycházím. A to, co mi udělala všechno tenhle týden mě akorát utvrdilo v tom, že se sebou zametat nenechám. Never more!

Probrala jsem to se spousty Au Pairek a všechny do mě hustily, ať si najdu jinou rodinu, že to jde i líp. Jenže já jsem to pořád bojkotovala, protože jsem těmhle vlastně vděčná, že mě dostaly z té předchozí rodiny. Možná jsem byla vděčná, až moc. 

Abych vás uvedla do obrazu. S myšlenkou o tom, že skočim si pohrávam celej měsíc. Nejdřív to začalo tak, že tu budu do března a pak si najdu normální práci. Jenže ještě si v té angličtině nevěřím natolik, abych běhala po pohovorech. Teď se všechno změnilo a já doufám, že už v lednu budu jinde.

Začalo to v neděli, kdy mi moje milá host mom vyčetla, že neni dostatečně uklizená kuchyň. V NEDĚLI! (Kuchyň uklízim každé pondělí, tak čim to asi bude, že je v ní bordel?!) Navíc jsem kuchyň jen tak narychlo uklidila v pátek, ale to by moje milovaná host mom nesměla vařit a nenechat po sobě všude bordel. Svedla to na mě mimochodem, já jsem prý vařila. Aha .. Tak jsem si jí nevšímala a odjela jsem do Camdenu na trhy. Naštvaná. Strašně.
V úterý mi dala vyžehlit 50 triček. Začala si totiž nějakej po*ranej business s potisky na trička a JÁ ty trička žehlila. Neměla jsem ani sílů pípnout. Chyba.

Ve středu mi oznámila, že kamarádka, co má za tři týdny přijet tu spát může dvě noci, ale nemůže tu být přes den. Když jsem se na všem v srpnu domlouvaly, byla nadšená, že mi někdo přijele a vše dovolila. Koupili jsme si s Meshi lístky na koncert, ona si koupila letenku a teď se Lara rozhodla, že mě prostě zničí. Naprosto vytočená jsem nám s Meshi zabookovala hotel. Takže ano, žiju v Anglii, ve městečku a dvě noci budu spát ve vedlejším městečku a dojíždět sem pracovat. Super, ne? Vydělávam totiž miliony týdně!

A tečka na závěr! Jelikož jsem celý týden byla zavřená doma, strašně jsem se těšila na čtvrteční odpoledne, až pojedu s Markét na kafe do Harrow. Ve čtvrtek ráno přišla Lara do kuchyně a ptá se: "Mohla bys být dneska odpoledne ve svým volnu doma?" Zarazila jsem se a odpověděla jí něco ve stylu, že už na odpoledne plány mám a že se to dneska fakt nehodí. Na což mi přilítla odpověď - Sorry, but you have to. (Promiň, ale musíš.) V češtině to to slovo promiň hezky sráží, ale nenechte se zmást. Bylo to prostě to hnusný arogantní sorry. Otočila se a odešla. V životě jsem nebyla na ní víc naštvaná. V tu chvíli jsem se rozhodla, že jdu. Jen jsem nevěděla kam.

Celý den jsem nad tím přemýšlala a řekla si, že to tu nějak zvládnu. A nakonec mě přes víkend holky přemluvily, ať jdu pryč. A tak jsem dneska odeslala dva životopisy dvou rodinám v Londýně. Za lepší peníze, míň práce. Třeba na mě někde ta pravá rodina teprve čeká ..

Update z Anglie!

Celý den jsem strávila v posteli s knížkou anglické gramatiky. A nic nového jsem se vlastně nenaučila, takže zbytečný den. Jsem lenoch líný.
Ani nevíte jak si ty víkendy užívám. To nic nedělání. Už si 3 dny píšu s jedním britem. Christopher. Tak nějak pořád čekám, až mě konečně pozve na rande! Ale stěhuje se do vlastního v Londýně až 12. listopadu, tak ho možná nechat usadit ještě. Zatím tu jenom pracuje!

Celý týden jsem nic nedělala. Nic pořádného. Krom čtvrtka! To jsem byla odpoledne s Markét v Harrow na 4 hodinovým kafi. Naposledy v Československé restauraci jsme se smály jako praštěný a teď jsme se obě zdeptaly úplně neuvěřitelným způsobem! Cpaly jsme do sebe jak nudné životy v Londýně žijeme, až jsme z toho obě byly v depresi! :D
Tak jsme se rozhodly s tím něco udělat. A zítra jedeme na trhy do Camdenu! A zítra večer se vrací Lucka, tak možná přes týden budu mít nějaký kontakt s lidma zase. Doslova jsem byla celý týden (krom toho čtvrtka) zavřená!

A už jsem se definitivně rozhodla, že si k Vánocům pořídím ten nový iPad mini 2. Asi si ho koupím 21. prosince v Apple storu někde v Londýně. Autobus mi jede v 11:00 domů, tak se alespoň nebudu v buse nudit. V Čechách by mě vyšel asi o 200 Kč dráž, tak to si teda za 100 koupím adaptér do zásuvky a 100 Kč ušetřím. To jsem to vymyslela, co?! A jedu už za 49 dní. Je to zvláštní, když jsem před chvílí přijela.

Jak jsem celý týden měla dostatek času na přemýšlení, tak jsem vymyslela, že tu zůstanu do března a pak se buď vrátím do Čech a najdu si práci a nebo si najdu práci tady v Londýně. Ještě uvidím, každopádně do března tu Au Pair dělat budu. A čím se živit budu pak? To je ve hvězdách ...

Chtěla bych vám ještě poděkovat za ty milé komentáře a hlavně za ty e-maily! Snažím se na ně odepisovat jak jen můžu! :)

Marky

Víkend v Čechách a můj blog v časopisu Bravo!

Víkend v Čechách. Jeden z nejlepších víkendů, který jsem za poslední dobu zažila. A teď už zase sedím na "své" posteli v Anglii. Na jednu stranu v Čechách žít nechci a na druhou stranu mě můj vnitřní hlas usilovně přemlouvá, ať se vrátím zpátky za svou rodinou a kamarády.

"Do března to tu vydržím!" přemlouvám se. Co bych asi tak v Čechách dělala? Možná to nebyl dobrý nápad jet na víkend domů, akorát se mi chce zpátky. Možná je to taky tím, že Lucka je ještě pořád v Čechách a vrací se až v neděli večer. A Markét uvidím až v sobotu nebo v neděli.

Pořád projíždím internetem a hledám si všechno o práci letušky. Musím být připravená. Jen mi trochu mrzí, že všude jsou jen samá negativa. Mě je jasné, že je to jen práce servírky ve vzduchu, ale pořád je to ve vzduchu. Co jiného bych měla dělat, když ne letušku? Vždycky jsem chtěla být učitelka angličtiny nebo letuška.

První tři odstavce jsem psala odpoledne. Pořád se mi mění nálady. Čechy nebo Anglie? Po odpolední hodinové procházce se sluchátky v uších jsem si uvědomila, že to tu mám strašně ráda. A do Čech mě lákají jenom ty kamarádi a rodina.  No dobře, končím s tím dohadováním, je jasný, že prostě nevím co chci.

Narozeniny byly strašně fajn. Holky mě ráno vřele přivítaly se slovy "Good morning, birthday girl!" a dostala jsem od nich kartu, náramek a čokoládový dort. Sice jsem ten den pracovala dvakrát víc, kvůli mému večernímu odletu do Čech, ale vůbec mi to nevadilo. Těšila jsem se, až budu sedět v letadle.

Nedělní návrat do Anglie
Víkend doma byl skvělej. Mamka chytla záchvat breku, když mě viděla a nejlepší kamarádky mi skočily kolem krku. Stihla jsem navštívit všechny babičky, zajít do kina, na kafe s Mončou a Anny, do čajovny, na večeři a nakoupit pár věcí. Neuvěřitelný víkend. I když zpáteční cesta mi to trošku pokazila, protože s letadlem cloumal vítr ze strany na stranu a přistání v Británii bylo docela brutální. Trošku to s náma házelo po přistávací dráze, ale přežila jsem. Taky během letu vedle mě seděla slečna, která zvracela, takže jsem o zábavu měla vážně postaráno.

Návrat do reality byl krutý. Nečekalo mě "doma" žádné velké přivítání. Popravdě si ani 15 minut nevšimly, že jsem doma. Pak se začali vyptávat, já začala brečet a nakonec jsem šla spát. Byla jsem unavená jak blázen. A za 54 dní už jedu do Čech znova. Proč? Protože za 54 dní jsou VÁNOCE! Mam zatím 2 dárky, ale musim se do toho nakupování pořádně vrhnout už.

Tímto veřejně děkuji Ilušce za naskenování! :*

A abych se nakonec pochlubila, tak v časopisu BRAVO o mě a mém blogu vyšel článek. Ani bych to nezpozorovala, kdyby mi to kamarádka na Twitteru nenapsala. Bylo to zrovna při cestě na letiště, takže jsme zastavili na nejbližší benzínce a já si ho koupila. Strašně mě to potěšilo! Poprosila jsem kamarádku, aby stránku naskenovala, tak si článek můžete přečíst taky.

Jdu se vrhnout na seriály, které jsem kvůli hektickému minulému týdnu zanedbala!

Mějte se hezky,
Marky




Happy Birthday To Me!

A je to tady, zase o rok starší. Dvacetiny. Člověk leží v posteli, připravený se svíčkou. Aspoň jednu si sama sfouknu. Je těžký být sama v zahraničí. Možná jsem to podcenila a měla letět už dnes večer. Každý rok je to stejné. Ležím a brečím. Bez důvodu. A nebo s důvodem? Přehrávám si minulý rok. Zase nic moc. Tak bude už konečně tenhle lepší?

Splnila jsem si sen, žiju v Anglii. A budu se hlásit na pozici letušky. Tak ať mi to, prosím, vyjde. 


Birthday week

Můj blog potřebuje nový článek. Chystala jsem se na něj dlouho, ale měla jsem zvláštně ponurou náladu celý minulý týden, takže jsem se k tomu nedostala. Dobře, spíš jsem absolutně neměla náladu. Ale teď už jí mám. Hyperaktivní Marky.
Projížděla jsem při babysittingu We heart it! Cuuuute!
Od článku "Jeden den uklízečky" jsem nedělala nic jiného než uklízela. A konečně jsem přišla na to, co jsem! Nejsem Au Pair, ani Housekeeper, ale jsem House Help. Což je vlastně Au Pair a Housekeeper v jednom. Cítim se líp, když se konečně dokážu někam zařadit! Venčím psa, hlídám holky jen, když je potřeba a uklízim dům. Jsem pořád při ruce, taková live-in asistentka. A vyhovuje mi to teda.

Hledání extra práce pokračuje. Ozvala se mi jedna rodina na odpolední úklid a venčení psa. Dokonce jsem byla u nich doma, ale už se neozvaly, tak sem se jim asi nelíbila. Popravdě, oni mě taky ne. Byli zvláštní. Tak hledám dál. Dokonce jsem dneska dokončila i můj životopis v angličtině. Cítím se důležitě!

Typické anglické počasí: První fotka 11:00 , druhá fotka ve 14:00
Minulý týden jsem jsem byla zase nemocná. Už po čtvrté od doby, co jsem přijela. Vůbec mi to anglické počasí nedělá dobře. A taky mi nedělá dobře to, že jsem z ničeho nic přestala bez důvodně jíst maso. Nemám nic proti vegetariánům. Oni hlavně, když vegetariáni nejí maso, tak si ty důležité živiny nahrazují něčím jiným, což já po dobu 3 měsíců nedělala. Proto jsem byla tak často nemocná a v jednom kuse unavená. V pátek už jsem chytala křeče do (už tak dost) ochablých nohou. Nemohla jsem ani dojít do parku a můžu vám říct, že mě to tak vyděsilo, že jsem si k obědu udělala kuřecí maso a bylo mi jedno, že to dělám jenom pro sebe ve vegetariánský kuchyni!
Taky jsem včera byla na večeři v Československé restauraci v Londýně, kde jsem si dala 'Knedlo zelo vepřo' a divim se, že jsem nesnědla i ten talíř. Zalila to velkou Plzní a šla domů. Každopádně jsem dneska celý den hyperaktivní. Tak mam dojem, že to je tím, že jsem do sebe dostala potřebné živiny z masa a moje tělo už netrpí. Hurá!

Včerejší večer v Československé byl asi jeden z nejlepších večerů, co jsem za tu dobu, co jsem v Anglii zažila. Byla jsem tam s Markét, která měla narozeniny ve čtvrtek. A já je mám tento čtvrtek, tak jsme to oslavili s pivem a českým jídlem! Smály jsme se celý večer a naprosto všemu. Přesně takový oddych a pohodu jsem potřebovala!

Místo čaje; e-mail, který změnil můj den; Doctor Lola!
Taky se mi minulý týden ozvala jedna česká agentura, která mi poslala e-mail, který mě nakopnul a donutil mě už vážně přemýšlet o té pozici jako letuška. "S potěšením mohu konstatovat, že z odpovědí, které jste o sobě uvedla, jste podle našeho názoru vhodným kandidátem pro pozici letušky." Vyšilovala jsem jako, kdybych tu práci už měla. Ale čeká mě ještě dlouhá cesta. Od výběru u jaké letecké společnosti bych chtěla pracovat, až po přípravu na konkurz, samotný konkurz a školení. A pak třeba jednou budu létat. Je to jeden z mých dlouholetých snů, pro který udělám, vše co budu moct.
Včera jsem o tom říkala Laře a ta by si už za mě hledala náhradu! Před pár minutami za mnou přišla, že je z toho prý ve stresu, a že o tom mluvila včera se Stevem. Tak jsem jí ujistila, že hodlám dokončím nejdřív rok s nima, abych pořádně vypilovala angličtinu. Tak se zase uklidnila!

Vůbec nečtu žádné blogy poslední dobou a mrzí mě to. Ale asi to bylo kvůli tomu jak jsem byla v jednom kuse unavená. A už ve čtvrtek letím na víkend domů! Takže to je další věc, která mě nabíjí energií. Dneska jsem vydrhla kuchyň od zhora až dolů a zítra mě čekají koupelny. Ve středu horní patro a ve čtvrtek udělám tak nějak vše, co bude potřeba, aby mi tu moje milovaná náhradní rodinka za ty 3 dny, co budu pryč neshnila!

Tak se mějte hezky a see you next week!
Marky
Abyste věděli s kým máte tu čest! :D




Jeden den uklízečky!

Já mam dneska tak debilní náladu, to byste mi ani nevěřili. To je tak, když se člověk snaží a pak přijde boss a udělá všude bordel.

Normální den. V 7:15 se klasicky vzbudím, vzteklá, že mám ještě 5 minut. Usnu. V 7:20 mi zazvoní budík, jsem vzteklá, protože musím vstávat. V 7:25 se vykopu z postele, hodím na sebe nějaký to oblečení a jdu do koupelny. (Cestou jsem si uvědomila, že mi strašně bolí v krku.) Co dělám v koupelně není vůbec důležité, ale přesně v 7:30 vcházím do pokoje té starší. Otevřu dveře a .. Sienna je oblečená a u ní stojí Lara. Čumim jak opařená, proč je moje host dítě oblečené, ale řádné odpovědi se mi nedostane. Budiž no, asi mi Lara chtěla pomoct. (haha)

Odvedu jí dolů, přichystám snídani. Vracím se nahoru pro mladší. Vytáhnu ubrečenou Lolu z postele, chci jí obléknout a přijde Lara. Oblékne jí a já stojím a občas jí něco podám. V hlavě mi lítá ze strany na stranu věta: "What the f*ck is going on?" (Co se to k*rva děje?) 
Ignoruju fakt, že je Lara nějaká nápomocná. Přijela Amy (vozí Siennu do školy) a stojí před domem. Sienna si vzpomene, že potřebuje na záchod. Lara je vzteklá, že Sienna potřebuje na záchod a Amy musí čekat. Konečně obě děti vypadnou z baráku a Lara stojí v kuchyni.  Furt žbrblá něco o tom, jak je annoying, že Amy musela čekat. Nechápu to, myju dál nádobí a ignoruju jí. Po pár minutách si udělá čaj a odejde nahoru do ložnice.

Joo! Zajásám a jdu všechno dole otřít, abych mohla vyluxovat. V 9:00 jsem skončila s dolejším patrem, šťastná. Všechno je krásné a uklizené. Spokojená vytáhnu ten obrovský vysavač nahoru a jdu převléknout postele. Vždycky začínám v Loly pokoji. Sedím na zemi, otrávená. Život Au Pairky je občas tak těžký. Postěžuju si Lucce na whatsapp a jdu do Sienny pokoje. Převleču postele, uklidím jí celý pokoj. Hodinu mi to trvalo. Mezitím se Lara vypakovala z ložnice a se slovy: "See you later, Marky!" za sebou zabouchla hlavní dveře. VOLNOST!

Rychle odběhnu do ložnice, kde také převlíknu postel a porovnám věci. Vysaju celý hořejší patro a chci jít se psem do parku. Nefunguje alarm. Málem jsem ho jednoduše rozmlátila. Pořád mi tam blikalo "Unable to set". Vzteklá, neuvěřitelným způsobem, jsem flákla do alarmu a zamkla jsem jen dveře s tím, že až přijdu, řeknu to Laře. Po hodně přijdu se psem z parku, kde jsem s bolestí v krku seděla půl hodiny na lavičce (plus do mě fučel studený vítr) a říkám Laře, že nefunguje alarm. Zakecá to se slovy, že je jí líto, že se Siennou nemám takové pouto a že s ní musím trávit víc času. A nejlépe ve svém volnu! Ne, díky. Chtěla bych mít ve svém volnu .. volno! Překvapivě.

Odpoledne jsem strávila u Lucky. Vrátím se a tři auta u nás před domem. Hrát zrovna někde ve filmu, tak bych se složila na kolene a zakřičela na celou ulici "Nééééééééé!", ale jelikož ve filmu nehraju, tak jsem si to v hlavě jen představila. Vyděšeně otevřu dveře a slyšim ten křik. Ignoruju to a rychle zaběhnu do pokoje. Přeci jen mám ještě 2h volna! Po svých dvou hodinách sledování seriálů se odvážím opustit svou skrýš. Neměla jsem to dělat. Takový bordel jste v životě neviděli. Věřte mi, NEVIDĚLI!

S falešným úsměvěm a teplotou 37,5°C seběhnu schody a nakráčím si do kuchyně, kde se mi představili všichni lidi a děti. Byli to nějací příbuzní. Super. "No tak, kde mám začít?" jen tak prohodím s tím, že se mi dostane věty - Jdi do svého pokoje odpočívat, je vidět, že ti neni dobře. - mě ale překavpí věta: "Se Sienny pokojem." Dobře no, očividně má tu svou rozkazvací náladu, tak jdu radši uklízet.
Vejdu do Sienny pokoje a vyhrknou mi slzy. Sednu si na zem a pomalu uklízím. Po 10 minutách Lara řve: "Už jsme z kuchyně pryč." Super, už to běžim celá nadšená uklidit. Po příchodu do kuchyně už brečim. Oni snad vysypali obsahy talířů na zem. Tak hlavně, že jsem ráno vysávala, tak si pro jistotu ještě vysaju jednou a vytřu k tomu. 

Všichi odešli. Ticho. A bordel. Trvalo mi 2h než jsem všechno uklidila do původního stavu. Jsem spokojená. všude je zas krásný pořádek. Jen ani blbého díky se mi nedostalo. A proč vlastně? Vždyť za to dostávám zaplaceno. Co bych chtěla! Do teď jsem si myslela, že jsem víc Housekeeper než Au Pair, ale po dnešní konverzaci s Larou si nejsem jistá, co jsem vlastně. Housekeeper nebo Au Pair? Nemůžu být přece obojí, nebo jo?

Je to složité. Děti mi začínají lézt na nervy a uklízení mě baví. Jo, a ještě jednou mi někdo řekne, že jsem si odjela na rok do Anglie na placenou dovolenou, tak ho přetáhnu koštětem a zametu pod gauč. Protože tohle rozhodně není dovolená. Tohle je o nervy a já to zahlazuju čokoládou. Musím začít cvičit. A taky bojuju s myšlenou si zapálit. Čím víc toho na mě je, tim je to horší. A dneska to byl extrém! Ale já kouřit zase nezačnu! Nechci!

Až se po vánoční dovolené vrátím zpátky do Anglie, tak začnu chodit na přípravný kurz na CAE zkoušku a v létě jí složim prostě! A najdu si tu práci letušky! A jednou ze mě bude bohatý člověk, který bude mít vše, co bude chtít. A tak to dopadnout musí, protože si nedokážu představit, co jiného bych v životě dělala.

Vaše nasraná,
Marky

Ze života Au Pair #1

Rozhodla jsem se, že ještě před tím, než půjdu pouklidit dolní patro sepíšu, co vše se za posledních 14 dní událo. Seznámila jsem se se spoustou lidí ze zahraničí a konečně se rozhodla si najít ještě extra job. 

Před dvěma týdny měla Lola (2) ve školce Costume Day a šla převlečená za růžového králíčka. Vůbec se mi nechtělo jí ten kostým oblékat, protože se mi zprvu vůbec nelíbilo, že by moje host dítě mělo jít za růžovej bonbon, ale nakonec vypadala docela roztomile. I fotit jsem jí musela! 


Ten týden jsem se seznámila s Olivií. Rakušanka, stejně stará jako já a s dobrou angličtinou. Vážně jsem si užila tak jednou normálně pokecat v angličtině. Moje nejbližší kamarádka v Anglii je češka a jediný lidi se kterými mluvím anglicky jsou Steve, Lara a děcka.
S Olivií jsme zašly na oběd do The Kanteen, kde jsem si dala hranolky, zapečený sýr v toustovém chlebu zalité sýrovo-houbovou omáčkou. To bylo tak dobré! Nejdražší jídlo z restaurace, ale bylo to opravdu strašně dobrý! 

Lola si zamilovala můj počítač, takže z mé dobré vůle jí nechávám sedět u sebe v pokoji a sledovat pohádku s názvem Ben and Holly's Little Kingdom. Nemam tu pohádku ráda, ale co na dělám.
Taky jsem s Lolou vyšla poprvé na procházku v kočárku. Potkala jsem cestou takové docela pohledné dělníky a přišla jsem si strašně ... divně. Člověk si s tim kočárem a dvouletým děckem vůbec nepřijde atraktivní. Za dva týdny slavím 20. narozeniny a já vozím dítě v kočáru a přebaluju pleny. Přičemž moji přátelé jsou na VŠ a kalí každej víkend. Já jsem většinou tak vyšťavená, že jdu spát. Ale musím teda přiznat, že zrovna minulý pátek jsem byla v místí hospodě, kde byl sraz Au Pairek. Byly tam asi 4 Španělky, Němka a ještě jedna národnost (za boha si nemůžu vzpomenout jaká!)

Celou neděli jsme strávila v Londýně. Zase! Ale když já to město miluju, i když na něj v jednom kuse nadávám. Měla jsem sraz s jednou Estonkou, která byla na rok Au Pairka v Kalifornii, takže mi měla co vyprávět. Celkově jsme si měli hodně, co říct, protože jsme obě upovídané a její angličtina je perfektní. Přiznejme si to, angličtina je důležitá. Nemusíte jí mít dobrou, ale je potřeba taky vést konverzaci. Byla jsem na kafi s jednou Rakušankou, která absolutně nekomunikuje, takže to dopadlo tak, že já jsem se pořád na něco ptala, pak mi došly otázky a bylo trapné ticho. Ale co má člověk dělat?
Na volná odpoledne už hledám nějaký uklízení navíc. Přece se nemůžu každý odpoledne válet. A pár liber navíc by taky neuškodilo! Rozházela jsem letáčky do schránky a vyvěsila si jeden do trafiky na hlavní ulici. Tak snad se někdo brzo ozve!


Vyzvedla jsem Kulli na Liverpool street a odtamtud jsme šly pěšky na London Bridge, pak Westminister (London Eye, Big Ben), následně jsme to vzaly pěšky na Trafalgar Square, Piccadilly a zakončily jsme to na Oxford Street. Pěkná 3,5h procházka. Došla jsem domů úplně vyšťavená!
Ale počasí se nám vydařilo. Na sluníčku bylo okolo 25°C! Celý den jsem chodila v tílku a sukni. Vůbec se mi nechce věřit tomu, že máte v Čechách takovou zimu a my tu takové teplo. Teploty přes den nespadnou pod 17°C. Sice je pod mrakem, ale pořád je teplo.


V sobotu si musim nakoupit suroviny na dort a v neděli budu péct Laře dort, protože má v pondělí narozeniny. Alespoň ušetřim! Už za 16 dní jedu domů, tak si sebou něco potřebuju přivézt. V pátek 25. října dopoledne půjdu na masáž a večer na večeři. A v neděli na kafe s holkama. A něco si chci dát na účet.
A jelikož Lucka (česká kamarádka, co bydlí dole v ulici) jede na týden taky domů, tak si koupila letenku také na 24., což znamená, že letíme spolu! Na moje narozeniny! Uděláme si party v letadle. Celý včerejší večer jsme řešili, jak strašně se těšíme.


Už 8 minut mám uklízet! Zase jsem se zasekla u kompu. Ještě, že nikdo není doma!! :D

Mějte se hezky,
Marky



Tears of happiness

Brečím. Nikdy ve svém životě jsem nebyla více šťastnější. Tento týden už se mi to stalo dvakrát. Slzy štěstí. 

Je 22:31 a já už byla nachystaná k spánku. Sluchátka v uších, oblíbená písnička. A přeci jen mě něco donutilo si ten polštář za hlavu dát, otevřít notebook a začít psát. 

Jako každý sobotní večer mám babysitting. Lara se Stevem lítají někde venku a já dávám pozor, aby holky spaly. Ležím zachumlaná pod peřinou a v televizi běží Step Up: Maimi Heat. Absolutně mě to nebaví a ani titulky nečtu. Deset minut po desáté hodině přišla Lara domů. Šťastná, že tedy alespoň můžu jít bez obav spát chci vypnout televizi, když v tom se Lara zastaví mezi dveřmi. "Vůbec nevím, co ti koupit k narozeninám!" říká. Posadím se a koukám na ní. "Nic mi nekupuj." "Ale prosím tě! Parfém? Šátek? Nosíš šátky?" "Jo ... vlastně ne, nechci nic!" usměju se.  "Marky!" "Největší dárek pro mě je, že mě pustíte na víkend domů." "Stejně ti chci něco koupit. A vůbec, ve čtvrtek pracovat nebudeš. Přeci nebudeš pracovat na svoje narozeniny!" "Ale volno mi dáváte v pátek, takže ve čtvrtek pracovat budu. Jsou to jenom narozeniny."
Po dalším 10 minutovém dohadování, jestli mi něco k narozeninám koupí odešla. Mimochodem, neuspěla jsem. Něco mi koupí. Nebudu lhát, jsem zvědavá co!

Strašně se těším na ten víkend doma. Každý den sedím s Herbiem v parku a koukám na nebe. Jelikož bydlím mezi dvěmi letišti (Heathrow a Luton), tak nade mnou lítá poměrně dost letadel. Koukám na ně a těším se, až za 3 týdny budu v jednom z nich sedět a budu slavit narozeniny doma, s kamarády. Ničí mě, že s nimi nemůžu sdílet tu radost, protože o tom neví. Surprise! Marky přijela na víkend!

Na druhou stranu mi strašně chybí můj kamarád z Německa, už si ani nepíšeme. A já jsem moc tvrdohlavá na to, abych mu napsala sama. Má svůj život. Má zpátky svojí přítelkyni, mají spolu byt a ještě na svatbu by mě třeba mohl pozvat. Je zvláštní takhle o něm mluvit, když je mu vlastně 31 let. Ale stejně je to kamarád a chybí mi.

Příští pondělí má Lara narozeniny. Budu jí péct dort. Dnes jsem koupila bílou potahovací hmotu a jedlé kytičky. Jsem zvědavá jak to dopadne, nikdy jsem dort nepekla ani nezdobila. A těším se na její výraz, až přijde ráno dolů do kuchyně a uvidí ho.

Byla jsem dnes ve Watfordu a koupila si krásnou podzimní šedou bundičku s kožíškem. Byla zlevněná ze 70 liber na 30, nemohla jsem jí tam nechat. Za prvé nemám nic teplého a vy v Čechách už máte pod nulou. My v Británii máme každý den kolem 18°C, takže tu běhám v mikině a i v té mi je občas horko. Jsem ráda za tohle počasí, vůbec neprší.

Je to tu strašně fajn. Přála bych si, abych vám mohla popsat jak se cítím. Abych to přesně vystihla. Cítím se jako bych měla dvě rodiny. Jednu v Čechách a jednu tady. Berou mě jak jejich dospělou dceru. Sedím s nimi v pyžamu v obýváku a povídáme si o všem možném. Lara semnou ráda probírá životy jiných rodin a jejich Au Pairek. Jsme strašné drbny. 

Obě holky už mě začínají brát. Malá Lola (2) je prostě kouzelné zlatíčko, už se sama přijde i přitulit a nebo chce obejmout a hrát si. Za to ta starší si ke mně hledala cestu déle. Ale našla jí. Aspoň, že tak. Nedokážu si vůbec představit, že bych odsud měla někdy odjíždět. Jsem tu vážně jak doma. I když na tyhle myšlenky je dost brzo, protože jsem tu teprve dva měsíce a minimálně dalších osm je přede mnou. Díky bohu!

Už bych vážně měla jít spát. Je jedenáct hodin a já ráno vstávám. Čeká mě celodenní výlet do centra Londýna. Přijela kamarádka Estonka z Kalifornie (dělala tam rok Au Pairku), takže mi musí povyprávět o Americe a já jí ukázat Londýn. Aspoň si pořádně procvičím angličtinu.

Dobrou noc,
Marky


Můj blog byl nominován v soutěži blogerkaroku.cz, takže pokud se vám můj blog líbí a rádi ho čtete můžete pro mne hlasovat!

>ZDE<

Můj blog je v kategorii Life a do kolonky 'NÁZEV' stačí napsat unknownie

2 měsíce v Anglii, 1 měsíc do narozenin!

Za chvíli jsou tu moje i maminčiny narozeniny. Dokonce pro ní mám i překvapení. A není to nic obyčejného a levného!

S Herbiem v parku
Ou jé! Ve čtvrtek to budou dva měsíce, co jsem opustila půdu České republiky. Po prvních pár dnech v Anglii by mě nenapadlo, že nakonec budu obývat kraj Londýna, a že budu tak šťastná! Lara a Steve jsou prostě skvělý! Ano, budu vám to cpát v každém článku, protože tak skvělé host parents má opravdu jen hrstka Au Pair. Ale přála bych je všem :)
Co se tedy od minulého týdne vše událo? Do neděle jsem se flákala a prakticky nevyšla z domu. Vždy jen na hodinu s Herbiem do parku a nebo si tam sednou s Luckou. Sice jsem v sobotu chtěla jet do Watfordu, ale jak říkám - obchodních center už mám dost. A tak jsem zůstala celý den v posteli, hrála jsem si na počítači a vymýšlela narozeninový dárek pro mamku! 

Koukám na všechny ušetřené peníze na svůj iPod nebo iPad. Opravdu to potřebuji? Odpověď je jednoduchá - ne! A tak jsem najela na stránky wizzair.com a našla si let domů. Hrozně dlouho jsem to promýšlela a prodiskutovávala se ségrou a taťkou na skypu. A je to jasné. Nebudu majitelka iPadu ani iPodu, ale poletím na svůj a maminčin narozeninový víkend domů. A to bude to překvapení, protože ona o tom neví.

Skype s babčou, která také nic netuší :)

Už to mám všechno přesně vymyšlené. Poletím 24. října, na své narozeniny večer z Lutonu a do Prahy přilítnu pět minut před půlnocí. Tam mě vyzvedne taťka se ségrou a pojedeme k němu do Plzně, kde přespím. Jelikož o tomhle víkendu vím jenom já, taťka a ségra, tak dopoledne udělám přepadovku babi, zůstanu tam na oběd a ve 14:00 budu čekat u mamky před prací, obvázaná mašli. Joo, Happy Birthday, mom! Večer udělám přepadovku svým kamarádkám, v sobotu budu s mamkou, zajedeme k babi, večer asi zajdu na chvilku na koncert a ještě musím stihnout kafe s Mončou a Anny. No a v neděli večer zase poletím zpátky do Anglie, abych mohla v pondělí pracovat. No řekněte, není to skvělý narozeninový dárek?

Pravidelná dávka Latté a sandwiche
Včera jsem to všechno říkala Stevovi a Laře, protože bych potřebovala dva dny volno (celý pátek a neděli ráno), a že si je klidně napracuju dopředu! Lara se mi vysmála do obličeje, jestli si dělam legraci, že mám narozeniny a že ten pátek mi volno dají. Akorát musím vše stihnout ve čtvrtek, aby to tu měli na víkend čisté. No, nejsou užasní?

V neděli jsem byla na večeři v Československé restauraci v Londýně! Já vám řeknu, že jíst k večeři knedlo, zelo, vepři bylo naprosto boží! Fakt jsem si na tom strašně pochutnala a poznala spoustu dalších Čechů, kteří žijí v Londýně a okolí. Seděli jsme tam až do zavíračky a já dorazila domů kolem jedenácté. 

A to je asi tak vše, co  se za ten týden stalo. Ještě jsem si vlastně dobarvovala vlasy, takže jsem konečně zase 100% rudovláska. A teď se chystám udělat oběd a vyrazit na chvilku ven. Je tu dneska opravdu nádherně, tak si musím toho sluníčka trochu užít, než zase začne pršet.

Mějte se famfárově,
Marky



Můj život v Anglii

Už je to týden, co jsem nic nenapsala. Není to tím, že by se nic nedělo, ale tím, že jsem líná. Moje lenost už dosáhla 100%!


Naposledy jsem si vám tu stěžovala, jak strašný den jsem měla. To byla středa. Hned další den, čtvrtek, jsem z těch schodů spadla znova. Au. 
V pátek byl výplatní den a víkend jsem strávila v obchodních centrech, kde jsem půlku toho, co jsem si ušetřila utratila. Ale alespoň už mám nové boty, legíny, tričko a tepláky. Ještě koupit ten kabát a šálu a už jsem pomalu vybavená na zimu! Yay!

Taky vám musím říct, že můj vztah s touhle bláznivou rodinkou se pořád jen lepší a lepší. S Larou (host mom) si povídáme stále častěji a dokonce už řešíme drby z našeho městečka. Vždycky za mnou nadšeně přiběhne a tu radost v jejích očích, když mi může říct, co tahle Au Pairka provedla a co tahle její kamarádka řekla bych vám přála vidět.

Moje angličtina se pořád jen lepší a lepší. Už si 100% věřím. Když chci něco říct, tak to prostě řeknu a dokonce si začínám při mluvení uvědomovat chyby a rovnou se opravuji. Je to radost vidět po měsíci a půl takový pokrok. Myslím, že je na čase vyndat knížku od Murphyho ze skříně, protože se s gramatikou chci dostat zase o kousek dál.

Moje narozeniny se blíží. Od úterý za měsíc budu slavit své druhé kulatiny! Minulý rok jsem vyšilovala, jak nechci, aby mi bylo devatenáct a letos se na ty narozeniny docela těším. Ani nevím, proč se tak těším. Nebudu se svými nejbližšími. Dárek si budu muset taky nadělit sama. Zatím čekám, až Apple představí své nové produkty (snad 15. října!) a asi si nadělím iPad. Pořád váhám, protože se mi strašně začal líbit iPod touch (5th generation, yellow).

Můj život je konečně jiný a mám ho radši. Tou největší změnou pro mě bylo, že se po letních měsících nevracím do školy. Pracovat jako Au Pair není sice kdovíjakká práce, ale rozhodně vás to v životě trochu kupředu posune. Člověk má šanci zažít život v jiné zemi, vydělá si, osamostatní se, naučí se pořádně cizí jazyk a pak se dostane na rozcestí, kde si musí vybrat jestli se vrátí zpět do své země a nebo zůstane.
Sice na tom rozcestí ještě nejsem a dalších x měsíců nebudu, ale když se podívám dopředu, tak sebe v Čechách nevidím. Takže pokud tady seženu normální kvalitní práci a budu schopná začít žít úplně sama, proč ne. Jsem pro tu zůstat!

Snídaně; zásoby Nutelly; nedělní hostina; grilujeme s Lolou!
V pondělí jsem si koupila letenku zpět do Anglie. V sobotu 21. prosince sednu do autobusu společnosti Student Agency a budu celá natěšená na příjezd domů, do své rodné Plzně. Dva týdny budu mít na to, abych strávila svátky se svými nejbližšími a v sobotu 4. ledna poletím zpět do Anglie. Těším se, až všechny uvidím. Až strávím 4 dny s Ilou, půjdu na oběd s dvojčaty a nebo si sednu do CrossCafé s Anny a Mončou! Taky musím zajít na kafe s Terkou a vidět konečně mého nejmenšího bratránečka, který v prosinci oslaví 1 rok! Jak ten mi chybí!

Už se těším na listopad. Vlastně na konec listopadu. Přijede mi kamarádka z Čech, dvě noci budem na hotelu, pak jdeme společně na koncert Imagine Dragons a dvě noci bude spát tady. Musím jí provést po Londýně a celkově vymyslet, co vše musíme vidět. Aspoň někoho z Čech tu na chvilku mít budu!

Zítra jdu zase do banky, takže pokus o založení účtu č. 2 578 .. Už mě to nebaví. Tak snad mi ho konečně založí! Držte palce!!

Přeji vám dobrou noc
Vaše Marky



The worst day EVER!!

Neuvěříte mi, co všechno se mi dnes stalo. I článek na blog o tom musím napsat .. 

Den Blbec! Ano, asi tak bych dnešek nazvala. Vstávat se mi ráno nechtělo, ale stejnak jsem se přemluvila a už v 7:20 byla na nohách. Sešla jsem dolů, vypnula ten strašně příšernej alarm, zapnula v kuchyni televizi a šla zase nahoru pro Sisi. Už od pondělka chodí do školy (děti jdou tady do první třídy ve 4 letech), tak si teď připadá hustě a machruje na mě! Nejdřív na mě hulákala, že jsem zapomněla Host mom připomenout, ať koupí Coco Pops a kvůli mě teď musí jíst Cheerios. Tragédie, to vám povím! Pak jsem jí pět minut připomínala, ať si na sobě nechá zelenou utěrku, protože se jinak pokydá a jiná školní uniforma vypraná už není. Vztekle jsem zelenou utěrku odhodila a zvýšeným hlasem řekla: "Jestli budeš mít mlíko na tý uniformě, tak si mě nepřej!!" Co myslíte? Mlíko bylo na uniformě do pěti sekund a Sisi se začala brečet, že nechtěla a že se opravdu snažila. V tu dobu už jsem jí nevnímala a odešla obléknout dvouletou Lolu. Ještě, že je takové sluníčko, které mi zlepšilo náladu.

Dopoledne jsem převlíkala postele a utírala prach v horním patře. Hotovo jsem měla už okolo desáté hodiny a tak jsem myla okna. Po jedné z miliona cest ze schodů jsem uklouzla a sjela si ty schody až dolů. Krásně hlavou o schod a malíčkem o kus dřeva. Tak jsem chvíli odpočívala a pustila se zas do mytí oken. A do toho přišla dolů Lara a jelikož jsem opravdu už neměla, co dělat, tak jsem mohla o půl hodiny dřív skončit. Yay!

K obědu jsem si chtěla udělat fazole s těstovinami, ale jelikož byly v konzervě, tak jsem se do pěti sekund pořezala a krev byla naprosto všude. Do teď jsem to pořádně nezastavila.
Tak jsem se vším praštila a hladová si šla umýt hlavu, abych mohla vyrazila do Stanmoru. Včerejší zakládání bankovního účtu nedopadlo moc dobře, a tak jsem sebevědomě s dopisem od Steva jela do banky. V Lloyds semnou paní vypisovala účet deset minut a nakonec mi řekla, že je jí líto, že jí to nejde. Tak se jí ptám, co mám dělat a ona mi odpoví: "Zkuste jinou banku."
Obešla jsem tedy další tři banky a nikde mi bez oficiální proof of address účet nezaloží. To znamená, že teda budu muset jít na úřad a zažádat si o National Insurance Number a pak až jít do banky si založit účet.  Byla jsem zase vzteklá neuvěřitelným způsobem, vykoupila půlku Sainsbury a jela domů.


Přijdu domů a bordel naprosto všude. Pracovat mám až od pěti, tak co bych se namáhala. Lara i s dětmi odjela a já si uklízela skříňku nad postelí. Vůbec netuším jak se mi to povedlo, ale praštila jsem se zase do hlavy. V tom mi už, ale vytryskly slzy, protože to byla taková bolest! A tak jsem povysávala, povytřela, vykoupala děti a teď ležím v posteli a píšu tenhle článek. 

Komu se v jeden den povede spadnout ze schodů, říznout se, praštit se do hlavy a nakonec vám 4 banky zamítnou žádost o založení účtu?! Asi nikomu. Chci si udělat čaj, ale bojim se, že bych se třeba opařila ..

Zítra večer mám babysitting, tak přijde kamarádka na návštěvu. Neviděla jsem jí 24h a už mi hrabe! Koupila jsem nám brambůrky a pustíme si asi film Warm Bodies :)

Snad jste měli lepší den než já!
Marky

Tohle bych asi měla říct host rodičům před 'Good Night':
Budu ve svém pokoji, naprosto potichu a předstírat, že neexistuju.







Oh London, my lovely London!

Člověk jednou fňuká, že ještě nebyl v Londýně a pak je tam dvakrát v jednom týdnu. A pravděpodobně tam pojede tenhle týden ještě jednou!

Homesick je pryč a Marky je zase šťastná. Věřte mi, že tak náladový jako já být opravdu nechcete. Jeden den brečím, že si semnou nikdo nepovídá a teď si semnou zas povídají až moc. Dobře, nebudu si stěžovat. Chce to taky jednou optimistický článek! 


V pondělí jsem konečně byla v Londýně a tak jsem navštívila Leicester Square, Piccadely Circus a slavnou Oxford Street. Procházela jsem tam večer s kamarádkou, takže nádherný pohled na vše  co bylo osvícené. Vážně jsem si to moc užila. A včera jsem byla v Londýně sama. Kamarádka mi přivezla Granko a Paralen. Ach, jak já miluji české Granko! 
Převzala jsem si Granko a Paralen a jela jsem zpátky do Harrow, kde jsem se zastavila v shopping centru. Nepsala já jsem v neděli, že do žádného centra nechci?! No přešlo mě to nějak rychle teda.

V H&M jsem si koupila úžasný svetřík a v WHSmith knížku - English Grammar in Use od Raymonda Murphyho. Jazykové školy tady stojí strašné peníze, tak jsem se vrhla do samoučení.


Piccadely Circus a ulice u Aldgate
Jinak jste chtěli víc z mého Au Pair života. Tak dobře. V pondělí jsem pracovala jen dopoledne, protože celé odpoledne a večer jsem strávila v Londýně. Pondělí je den kuchyně a praní. V úterý je den koupelen a odpoledne jsem hlídala dvouletou Lolu. Tak jsem si hrála s Lolou, přijeli zahradníci, udělali nám zahradu a já jim nezaplatila, protože jsem neměla peníze a ani jeden z host rodičů doma samozřejmě nebyl. Tak zahradníci dodělali zahradu a odjeli s tím, že si pro money přijedou další den. Ještě pořád si pro ty peníze nepřijeli :D


A včera byla středa. Den převlíkání postelí, utírání prachu a praní. No, obzvláště včera jsem s těmi peřinami docela válčila. Peřiny máme jak ve filmech. Oba rodiče mají jednu velkou dohromady. Nesnášim to povlíkání! A já mam taky obrovskou peřinu pro dva. Možná si říkáte jak se mam, ale je pod ní strašný vedro, je těžká a nemam jí ráda. Dokonce jsem byla tak vytočená, že jsem si tu peřinu položila na zem a vlezla jsem do ní, abych konečně ten roh dostala tam kam patří!


A to je vše, co jsem od pondělí zažila. Opravdu se nic převratného neděje. Užívám si to tu a mám se skvěle. A navíc mě strašně těší ty vaše milé komentáře. Mam z nich pokaždé strašnou radost a nikdy mě prostě neomrzí. Pokud máte nějakou otázku, připomínku nebo speciální přání o čem bych měla psát - sem s tím!



Vaše Londýňanka Marky

It's so hard NOT to be homesick

Přijdu si strašně opuštěná. Jsem přesně 1 224 km od místa, kde jsem 19 let žila ...

Pro lepší efekt utrápeného článku si můžete pustit mou
oblíbenou písničku z mého oblíbeného filmu.

Zítra začínám svůj šestý týden ve Velké Británii. Přijde mi, že sem pořád na místě a nedělám nic nového. Nákupní centra už mě omrzují a tak v sobotu chci vyrazit do centra Londýna. Musím vidět něco jiného než nákupní centrum! Snad mi bude přát počasí alespoň.

Dneska nečekejte nějaký optimistický článek. Mam zvláštní náladu. Ještě odpoledne jsem si v hlavě skládala věty, které sem napíšu a najednou jakoby mi je někdo vymazal z hlavy a já nevím, co psát. Jak říkají v anglicky mluvících zemích, She's just homesick! (Jenom se jí stýská).


Skype se Sušenkou, ségrou a mamkou.
Mám v ČR tolik skvělých lidí. Na prstech jedné ruky bych je spočítat nedokázala. Jsou to ti nejbližší přátelé, které mám. Dvojčata, Monča, Anny, Ila, Terka, Tomík a Berky. A pak samozřejmě moje rodina na kterou jsem si celou pubertu stěžovala. Ale až teď mi došlo jak mi všichni strašně chybí.  Najednou jsem zjistila jak jsem na ně fixovaná. A už jsem nikoho z nich 6 týdnů neviděla .. 6 týdnů, celá věčnost. 

(Ne, obrazovka na notebooku se opravdu nedá počítat jako 'vidět někoho'. Jsou v kuse rozmazaní a jediné co se opakuje je: "Vůbec tě neslyším, seká se to." "Řekni mi to ještě jednou." "Nefunguje webkamera.")

A pak jsou tu ti moji internetový přátelé, kteří jsou pořád semnou. Povzbuzujou mě, čtou tenhle blog a píší mi milé věci, kterých si nesmírně vážím. Ani netuším jestli někdo z těch pár nejbližších tohle čte. Přijde mi, že už nejsem tak zajímavá, když se mám dobře. Přeci jen to nejhorší mám (snad!) za sebou už.

Chtěla bych, aby si Lara semnou víc povídala. Nebo Steve. Aby přišli a trochu si mě všímali. Jsem jen jak obyčejná uklízečka. Navíc mi přijde, že absolutně nemám právo si na cokoliv stěžovat.

Mám se skvěle. Z kuchyně mohu jíst co chci, žiju v podmínkách, o kterým se některým může jen zdát. Mam tu pejska, který mě miluje, ale mě stejně chybí můj maličký bílý smetáček, kterého moje maminka pojmenovala Laky a já mu stejně pořád nadšeně říkám Sušenko. A můj králíček Maxíček. A maminčino obejmutí, tátovo rýpání, ségry věčně načuřenej výraz .. Je zvláštní jak vám najednou chybí naprosto všechno, co vás tolik let iritovalo.

Můj bilý smetáček Lakoušek alias Sušenka.
Nemam ráda svůj starý život v Čechách a miluju tenhle nový. Nechtěla bych odsud odjet, ale na druhou stranu bych se chtěla vrátit. A pak že prý vím, co chci. Vím to! Chci bydlet v Británii a mít všechny nejbližší u sebe!

Potřebovala jsem se z toho jednoduše vypsat. Srovnat si to v hlavě a jít v klidu spát. Snad teď mohu vkročit vesele a s prázdnou hlavou do toho šestého týdne.

Vaše utrápená Marky


Nákupy a jeden britský kluk!

Já vůbec nevím, čím bych měla začít dnes! Začala jsem něco dělat se svou angličtinou. A byla jsem nakupovat, sama. Píšu si s jedním britským chlapcem a koupila jsem si knížku!

Včera se nedělo vlastně nic zvláštního. Měla jsem o hodinu víc volno a jelikož nikdo neměl čas semnou jet do nějakého nákupního centra,  tak jsem jela sama. Venku bylo nádherně, tak i přes svou nachcípanost jsem oblékla novou sukni a tílko, nasadila sluchátka a šla na zastávku. Řidič mi dal 50p slevu na lístek se slovy : "Wow, nice outfit!" Ti britové jsou tak milý lidi, to snad neni ani možný!

Ve Watfordu jsem si nakoupila vše potřebné a taky jsem si konečně zařídila Oyster card (kartička na cestování po Londýně, platí se z toho lístky na dopravu) a hned si na ní nechala dát 20 liber. V peněžence mi toho moc nezbylo. Ale zítra je pátek, výplatní den!


Sešit a penál na propisky,  každé stálo 0,99p!

Dneska byl taky volnější den. Po tom, co jsem uklidila kuchyň a jídelnu jsem vzala knížku ven, chvíli hopsala na trampolíně a pak tam ležela a četla si. Nic z toho nemám, protože mezi tím jsem si psala s jedním britským klukem. Jmenuje se Tim, je mu 24 let a je vysoký, pohledný, kytarista a miluje cestování. Jsem jak nějaká praštěná, už se těšim, až mi odepíše. Člověk to nechce hnát nikam dopředu, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby mi napsal, jestli se nechci sejít nebo někam jít! Dobře, dám tomu ještě pár dní. Ale mě se s nim tak hezky povídá :)

Knížka a barva na vlasy :)

Takže barvení vlasů nakonec odkládam na sobotu, protože mám večer babysitting a přijde Kristýnka, která mi tu barvu nabarví a pak se společně budem koukat na Star Trek: Into Darkness. A v pondělí jedeme společně do Londýna na premiéru filmu Rush. Přijede i Chris Hemsworth tak snad s ním ulovím fotku!
Mějte se famfárově,
Marky

Ucpaný nos a utrápený článek

A tak mam babysitting. Sedím na posteli a v televizi mám puštěný 'The Notebook'. Umírám na ucpaný nos a celý dnešní dopoledne mi z frňáku tekla krev. Ale já si vesele pracuji dál. I když vám tedy musím říct, že dnešní den byl nějaký .. zvláštní. Vůbec nic mi nešlo, všechno mi trvalo a to je úterý - den koupelen. Máme v baráku jenom dvě koupelny a já se s nima dělala hodinu a půl. Moje koupelna byla za chvilku hotová. (Že by to bylo tím, že jí udržuju přes týden?) Ale koupelna mých host rodičů? Ach, jak já jí nesnáším!

Na jedné straně obrovský sprchový kout, veprostřed velké zrcadlo a dvě umyvadla (každý má své, ale ručník mají jeden dohromady, nechápu :D), záchod a na druhé straně obrovská vana. Co myslíte, že je nejhorší? Správně, sprchový kout! Jelikož je opravdu přes celou tu kratší zeď, tak to sklo je velké. Už jsem myslela, že vypustím duši. Možná by stačilo, kdybych nebyla takový puntíčkář a nesnažila se ho vydrhnout. Ale ono mě to přejde časem ...

Také jsem dnes poprvé Laře (host mom) lhala. Byla jsem tak unavená po těch koupelnách a moje zeslabená imunita tomu moc nepomáhá a řekla jsem, že jsem s Herbiem (pes) byla v parku, ale nebyla. Byla jsem s ním jen na zahradě. Díky bohu, že ten pes neumí mluvit, dneska mě musel nesnášet!

Můj milovaný Herbie :)
Co dál se za dnešek událo? Chtěla jsem si udělat k obědu něco se žampiony, které jsem si včera koupila a moje milá host mom mi je snědla. Tak jsem otevřela lednici a snědla jí brokolici! Udělala jsem si zapečené těstoviny. Jen brokolice a sýrová omáčka. Mňamka!

Odpoledne už jsem neměla, co dělat, tak mi Lara zaúkolovala. Měla jsem umýt skříňky v kuchyni. Díky bohu, ale Sienna dojedla brzo, tak jsem stihla jenom jednu a pak jsme si šly hrát na zahradu. Asi 20 minut jsme skákaly na trampolíně. V 6:28 se přihnala ta dvouletá a chtěla skákat taky. Tak jim říkám, že mají dvě minuty a pak jdeme do koupelny. Odcházely jsme ze zahrady v 6:40 s brekem. Holky samozřejmě dolů nechtěly, tak už začaly být docela hnusné. Ale rodiče si je srovnaly a dostaly vynadáno přímo předemnou a pak se mi musely omluvit.

Možná to vypadá, že si jenom stěžuji, ale pořád jsem spokojená! Je to jenom tím, že jsem nachlazená a tím pádem přecitlivělá a tak nějak unavená a musim tady sedět na postely a čekat, až moji milovaní host rodiče vrátí z flámu. Alespoň, že si mohu ráno přispat .. o půl hodinku!

Na závěr se chci zeptat jestli to někdo dočetl do konce. Protože jestli ano (a budete tak hodní a informujete mě o tom do komentářů), tak budu ty dny rozepisovat častěji!
Pac a pusu,
Marky

První pracovní týden u nové rodinky

Zítra je to přesně jeden měsíc, co jsem odletěla do Anglie. Mě teda přijde, že už jsem tu tak půl roku. Než se pustím do vyprávění, co je nového, tak bych chtěla strašně moc poděkovat mým novým čtenářům. Za chvíli vás tu bude 30 a tak já tedy začnu připravovat tu slíbenou GiveAway z Anglie :)

Tak, kde začít. Už týden pracuji u nové rodinky a mohu vám říct, že jsem snad ve svém životě nebyla více spokojená. Nejen, že je málo práce za hodně peněz, ale taky jsou strašně hodní. Až mě to zaráží. Ale nebudu hledat problémy, tam kde nejsou.

Vstávám ráno v půl osmé, obleču holky, dám jim snídani a pak Steve vezme Lolu (2 roky) do školky a Lara vezme Siennu (4 roky) na mini camp. A od 9. září už jde do školy. A tak si pouklidím, co ten den mám a vyvenčím Herba. Od 11 am do 4-5pm mám volno a pak jenom zas pouklidím, co je potřeba, v 6.30pm vykoupu holky a tím to pro mne končí. V sobotu mám volno a v neděli pracuju 2 hodiny ráno. A zítra máme v Anglii Bank Holiday (státní svátek), takže pracuju jen dopoledne. Každý pátek dostanu týdenní výplatu a od září tedy snad budu chodit ještě uklízet k sousedům, takže to jsou penízky navíc!

Zde vám představuji náš krásný cihlový domeček!
Můj malý pokojíček se spoustou úložného prostoru. A super pohodlná double bed!


No a poslední koláž fotek je balíček, který mi v sobotu přišel od rodiny z Čech. Oni se úplně zbláznily! Ten balík měl 5,5 kg a naššla jsem v něm 9 krabiček mého oblíbeného čaje, dvoje ponožky, náramek od mamky, laky na nehty, přírodní kosmetiku, 5 zubních past bez fluoru (jsem na něj alergická) a spoustu novin a časopisů s drbama! Celou dobu, co jsem zkoumala, co v něm je jsem brečela jak mimino. Stýská se mi, ale do Čech se mi ještě nechce :)
A to je tak pro dnešek vše. Vím, že ten blog moc neaktualizuji, ale budu se snažit více fotit!
A jelikož mi nějak zlobí notebook, tak si za měsíc budu pořizovat iPad mini! Už mám vybraný i obal na něj. Růžovo-bílý! Ale o tom v příštím článku ... 
Marky

První nákupy v Primarku!

Miluju Primark! První dvě slova, která mi prolétly hlavou hned jak jsem vkročila do toho chrámu všech shopaholiček. Odnesla bych si toho daleko víc, kdybych měla práci. Ale jelikož začínám pracovat až v pondělí a první výplatu dostanu v pátek musela jsem se krotit. I tak jsem si odnesla z Primarku pár krásných kousků.



První čeho si můžete všimnou je 5 párů tělových silonek za 2 libry.Hned vedle toho leží tmavě šedé legíny za 3 libry a černé punčocháče za 2 libry. Miluji punčocháče! Zvláště tady v Anglii je poslední dobou zima a pro mě nejpohodlnější oblečení na doma jsou právě punčocháče a dlouhý svetr nebo tričko.
Druhá fotka je detail na ramínko obyčejného černého tílka za 2,50 liber. A poslední dvě fotky už jsou mé nové sukně za 8 liber. No řekněte .. mohla jsem jí tam nechat? A v kombinaci s tím černým tílkem vypadá božsky. Už se těším, až si to budu moci obléct. Snad se to počasí umoudří :)

Samozřejmě nechyběla ani návštěva drogérie, kde jsem dokoupila poslední potřebné věci a nevynechala jsem ani koupení dvou laků na nehty a úžasně vonícího sprchového gelu za 89p! No, nekupte to!


A to je vše, co jsem si zatím koupila. Teď mám na minimálně dva týdny s nakupováním útrum, ale musím si sehnat nějaký jumper, kabát a zimní boty. A zítra v 7:30pm si mě v High Wycombe vyzvedne Stephen, můj budoucí host dad. A já snad už začnu žít normální Au Pair život, usazená na jednom místě ..

Mějte se hezky a užívejte si krásného počasí, protože tady je hnusně od doby, co jsem přijela!
Marky