The forbidden fruit tastes the sweetest!

Jsem další blog, který nevynechá téma Valentýn. Byl to můj první slavený Valentýn vůbec, jen jsem ho slavila se svojí nejlepší kamarádkou. Její přítel jel do Prahy na fotbal (Sparta vs. Chelsea) a ona zůstala doma. A tak jsem nahodila skvělou náladu a vydala se na cestu do Stříbra.

14. února - Valentine's Day

K večeři jsem jí udělala lívance podle polského receptu, nalily jsme si skleničku vína a celý večer jsme si zpívaly love songy. Dostala jsem od ní můj oblíbený heřmánkový čaj s krásným věnováním!
Sice jsem se celý večer snažila potlačit to nutkání napsat tomu jednomu dotyčnému muži, ale vydržela jsem to a dopřála mu hezký a klidný večer s jeho přítelkyní. A kdo si chce přečíst tu trošku sexuálně nabitou love story, nechť pokračuje dál ...


Seznámili jsme se .. no neseznámili vlastně. Začalo to takhle:

V listopadu 2010 jsem jela do Mnichova na koncert Adama Lamberta. Je to zpěvák s neuvěřitelným hlasem a slyšet ho naživo pro mě bylo něco mega úžasnýho! V tu dobu jsem nevěděla, kdo jim dělá předkapelu, byla to prostě nějaká německá kapela.
Zpěvák měl v tu dobu úplně červený vlasy a kamarádka se kterou jsem se koncertu účastnila po něm slintala. Jenže pak přišel na podium kytarista - hubenej, černý vlasy a kytaru v ruce. (Pro mě není nic víc sexy než tohle!) A v tu dobu jsem se otočila na kamarádku a z legrace jí řekla: "Toho si jednou vezmu, ten je fakt sexy!"

Abych vám trošku víc přiblížila mojí situaci - každá holka má v sobě nějakou představu ideální chlapa, tak si ho představte. Protože já toho ideálního chlapa našla. Je to ten kytarista a v září 2011 jsme se setkali v Polsku, protože tam s kapelou hráli na festivalu. Po festivalu jsme šli všichni večer do hospody - já, kamarádka a celá kapela i s managerem. Celý večer mezi mnou a kytaristou panovala neuvěřitelně silná sexuální energie. To je ten moment, kdy najdete tu druhou polovičku a dohromady byste tvořili něco úžasného. (Ti šťastně zamilovaní to pochopí snáz.) Choval se tak tajemně, ale snad všichni v místnosti si toho napětí mezi námi museli všimnout. Půjčil mi svou bundu, dal mi svůj náramek, ale přitom jsem přesně věděla, že by mě nejradši zatáhnul někam, kde bysme byli jen my dva. A já bych se zrovna nebránila ..
Ráno jsem mu do tý bundy nacpala papírek se svým telefoním číslem a podpisem (nikdy jsem snad neudělala nic odvážnějšího! Já mu suveréně narvala svoje číslo do kapsy! :D), a jen s pusou na tvář se semnou rozloučil. Pro upřesnění, nic se mezi námi nestalo.

Po příjezdu domů jsem zjistila, že má přítelkyni, už hodně, hodně dlouho. A po dvou měsících našel ten papírek v bundě a tak jsem si začali na Facebooku zase psát. Nemůžu říct, že bysme si psali zrovna jako kamarádi, naše konverzace jsou rozhodně nad 15 let a ze začátku jsem se kvůli té jeho přítelkyni z to cítila i špatně, ale pak jsem si nějak uvědomila, že to je jeho problém, ne můj.

Nejsem do něj zamilovaná, mam ho ráda. Ale věřím tomu, že kdyby jsme u sebe bydleli blíž (on Norimberk od Plzně není tak daleko teda, ale doprava tam a zpět je opravdu drahá), tak bych byla nejšťastnější člověk na téhle planetě. A nebo taky ten nejsmutnější ..
Před pár dny mi poprvé od doby, co našel to telefonní číslo v kapse u bundy napsal smsku. Nikdy jsem snad nebyla víc překvapená, protože už to byl víc jak měsíc, co jsme si nenapsali. A pak mi napsal, že mi chtěl zavolat, když byl minulý týden opilej na nějaký párty ve Frankfurtu, ale ten papírek s telefonním číslem nechal doma. Nevím,  jestli bych dokázala mluvit anglicky s opilým němcem, ale vážně mi to vykouzlilo úsměv na tváři. Těší mě ten pocit, že byl s kamarádama oslavovat, opil se a já byla ta, na kterou myslel a chtěl s ní mluvit .. I když by to měl být úplně někdo jiný.

Ta nejlepší kamarádka se kterou jsem byla na Valentýna o nás říká: "Vy dva k sobě patříte."
Bohužel nás odděluje dálka. Vlastně oba bydlíme v jiným státě a je to strašně komplikovaný, ale upřímně si myslím, že jednou spolu budeme. Nebude to teď, ani za rok .. ale třeba za deset let. Kdo ví?

A to je můj (náš) příběh nenaplněné sexuální energie :D, která se snad jednou naplní, protože bych chtěla vědět, jestli by to mezi náma fungovalo.

5 komentářů :

  1. Tyjo, tak to budu držet palce, aby jste spolu jednou byli :) Jo, pro mě byl vždycky ideál kluk, co má kapelu, hraje na kytaru... aaa.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak děkuju asi si taky zajdu na kožní :)) jinak já slavila Valentýna s přítelem ale ne nijak zvlášť :D a doufám že spolu jednou budete :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tak ten tvůj příběh jsem zhltla. Doufám, že se dočkáme pokračování, už kvůli tobě ;-) Jinak moc se mi líbí to přáníčko co jsi dostala od kamarádky, roztomilé.
    Just be yourself by Petra

    OdpovědětVymazat
  4. Teeda, to je jak z nějakého filmu. Doufám teda, že tohle zdaleka není konec.. :3

    OdpovědětVymazat
  5. moc hezký příběh, sice smutný, ale krásný..Když sama věříš, že spolu jednou budete, tak to tak určitě bude! budu držet palce:)

    OdpovědětVymazat


Moc vám děkuji za všechny milé komentáře! Vážím si jich :)

Na komentáře odpovídám zde na blogu.