Trip that changes my life

     Včera večer jsem seděla se svýma nejlepšíma kamarádkama v jednu plzeňském baru, popíjeli jsme víno a mě přepadla taková hodně zvláštní nálada. Nebyla jsem smutná ani veselá. Prostě jsem úplně vypnula a přestala poslouchat jejich problémy s klukama.
      Včerejší odpolední rande se vydařilo, až na to, že jsem zjistila, že má vlastně holku. To mi jaksi moje nejlepší kamarádky a i on zapomněli říct. Snažím se to brát v klidu, vždyť o nic nešlo přece - jedno jediný kafe. Ale taky to, jak se následně večer k tý jeho holce choval mě odradilo. Úplně. Hluboko uvnitř mě všechno strašně mrzí. Pořád se snažím smířit s faktem, že já nemam šanci být déle jak 2 měsíce šťastná. A to mě přivedlo na otázku - proč se trápit a chodit na tu vysokou?
     CHCI ODSUĎ PRYČ! Najednou jsem chtěla úplně všechny nechat v Český republice a vypadnout minimálně na rok za hranice. Do Velké Británie jako au pair. Chci je tady všechny nechat, abych jim dokázala, že za ty roky, co jim můj Au Pair plán cpu do hlavy to myslím vážně. Chci být sama a chci začít od začátku. Od opravdového začátku. Chci být ve Velké Británii, někde na kraji Londýna a chci, aby se mi po nich stýskalo. Chci všechny problémy, které mě tady potkaly hodit za hlavu a prostě jenom začít znova ...
     Holky začaly řešit jak jsme starý, vždyť nám všem táhne na 20 a mě to čeká již za 7 měsíců. I když se stárnutí strašně bojím, uvědomila jsem si, že to najednou chci. Vždyť dvacítkou můj život teprve začne! Ale nebyla jsem schopná to vyslovit na hlas, protože bych se dostala jen do středu nepříjemného rozhovoru jak je nemám ráda a chci je opustit.
     A tak z celého srdce doufám, že v červnu přijímačky na vysokou neudělám a na konci srpna to tu zabalím. Pokud budu chtít, tak na vysokou mohu jít až se vrátím. A je mi jedno, že mi nikdo nevěří, že to dokážu.


7 komentářů :

  1. Hele to není pravda, já ti náhodou věřím. Poslední dobou mám taky často depky a říkám si, že se na to taky můžu vykašlat, ale pak si zase řeknu, že jsem už dost tvrdě pracovala na tom, abych dokončila střední a šla na vejšku. Cestování z mého pohledu může počkat. Já bych nejraději na vejšku a pak studovat v zahraničí. To mi přijde pro mě lepší, tak to snad vyjde.

    OdpovědětVymazat
  2. Náhodou narazím na tenhle blog, začtu se a říkám si "Sakra, vždyť ona píše přesně to co řeším poslední týden". Život nezačíná nějakým věkem, ale událostí. U mě to bylo dokončení středí a zvládnutí maturity. Pak když jsem si našel první práci. Ale někdy mám pocit, že opravdový život je někde v dálce a já k němu teprve směřuju.

    OdpovědětVymazat
  3. Udělej vše podle sebe, zařiď se jak Ty chceš! Já jsem vždycky chtěla jít po střední hned pracovat, nakonec jsem skončila na VŠ, která mě nebavila. Probíhaly zbytečně bezesné noci, kdy jsem přemýšlela, že se na to vykašlu a co na to naši. Nakonec jsem se rozhodla podle sebe. Se školou skončila, našla si práci a jsem spokojená! Pro někoho prostě studium není. Držím Ti palce! :) A ještě jedna věc, opravdové kamarádky zůstanou i přes ten rok, co budeš pryč, pokud ne, nebyly to kamarádky.

    OdpovědětVymazat
  4. Super .. já myslím, že to dokážeš! :) když někdo něco chce, vždycky to dokáže a budu ti držet palce :)

    http://fashionbynat.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  5. V poslední době jsou všichni tak trošku mimo. Přijde mi, že jsou věci, které bychom měli udělat a věci, které bychom chtěli. Za pár let budu muset taky na vysokou, ale už teď bych si vše nejraději sbalila a na rok zmizela někam jinam, zkusit něco jiné..

    OdpovědětVymazat
  6. Ve 20 staraaaaa ???? Me je 27 a necítím se stará :D

    OdpovědětVymazat
  7. Je tak strašně zajímavý pročítat to co bylo před tím, než si se sebrala a prostě si odjela. Tenhle článek mi přijde hodně silný. Možná proto, že zažívám něco podobného, akorát o dva roky starší ne v 19-ti, ale v jednadvaceti. A už teď mám pocit, že jsem toho propásla. Přemýšlím nad tím každý den a možná mě ty myšlenky taky dovedou za hranice ČR a myslim, že to bude nejlepší co budu moct udělat. :)

    OdpovědětVymazat


Moc vám děkuji za všechny milé komentáře! Vážím si jich :)

Na komentáře odpovídám zde na blogu.