Odlet: Zítra!

A je to tady. Ach jo, nepanikař! Za 24 hodin budu na letišti, pravděpodobně budu zrovna hledat svůj gate a šílet, že mi uletí letadlo. A nebo rovnou nastoupim do jinýho. Třeba směr Helsinky, když už mám v kufru jen letní a podzimní oblečení. :D

Jak rychle to všechno uteklo. Ještě před pár týdny jsem se strachovala, abych složila maturitu a odpočítávala dny do odjezdu. A teď? Zítra!
Tak se s vámi tedy pomalu rozloučím, protože další článek již bude z Anglie. Budu mít tenhle blog zároveň i jako deník. Tak snad se mi podaří napsat hned zítra večer nebo během soboty!

Mějte se tu hezky,
Marky



1. Double chocolate cheesecake
2. Poslední projížďka v autě se střechou dolů
3. Balíme!
4. Poslední Bubbletea v České republice

Fotky z Instagramu a posledních 5 dní v ČR!

Když už nemám čas na blog, tak vám přináším, alespoň pár fotek z posledního týdne, které jsem hodila na Instagram. Kufr už dávno leží na posteli a pomalu do něj přihazuji oblečení a věci, které si myslím, že budu potřebovat. 
V pátek večer jsem měla rozlučkovou oslavičku s kamarády u nás doma. Ukončili jsme to nakonec kolem třetí ráno a bylo to strašně fajn. Už se těším, až na Vánoce přiletím domů a zase se s nimi uvidím!
Zbývá mi posledních 5 dní v České republice! Strašně to letí :)


1. Středeční outfit
2. Velké karamelové frappucino
3. V pondělí slavil narozeniny můj německý kamarád a já našla naší dva roky starou fotku
4. Cuba Libre a Sex on the beach!
5. Kamarádky roztomilý kocour
6. Fotky z poslední procházky po Praze


Už jen týden a pár dní ...

Jak sami vidíte zrovna se blogu moc nevěnuji. Důvod? Přátelé.
Přesně před týdnem jsem měla (zatím) první záchvat úzkosti. Zrovna jsem přespávala u dvojčat a už jsem to nevydržela. Bude mi po nich strašně smutno ..
Už příští pátek mě čeká odlet. Jela jsem dnes kolem letiště a koukala jak vzlítavají a přistávají letadla. Byl to tak divný pocit vědět, že v jednom z nich budu sedět příští pátek v 14:00. Strašně se těším. Těším se, až změním prostředí, až budu jinde, až dostanu svou první výplatu, až poprvé uvidím svou Host Family. Jediné, co se mi nechce je loučit. Loučit se s přáteli, které zde mám a které nikde jinde nenajdu. Loučit se s Maričkou a Majdou, Ilou, Mončou, Anny, Tomíkem a nebo Lukášem. Nechci ve čtvrtek loučit s Ilou, nechci pořádat v pátek rozlučkový večer a nechci v pondělí mít rozlučkovou večeři. Chci si je jen zabalit s sebou .. s sebou do Velké Británie.

To nejcennější, co v životě mám. Tohle přátelství <3

Blíží se to!

18 dní!

Strašně to letí. Dneska budu s tatínkem, zítra jedu na oběd k nejlepším kamarádkám a ve středu do Prahy vyzvednout svou kamarádku z Polska, která na pár dní přijede. Ve čtvrtek do zoo, v pátek doma, v sobotu k babičce (mam svátek a babička ve středu), v neděli balit do Loun, v pondělí odvézt polku do Prahy a rovnou autobusem ke kamarádce do Loun, kde budu do čtvrtka. V pátek rozlučková oslavička s nejbližšíma, v sobotu nebo v neděli s tatínkem a začnu pomalu balit. V pondělí odpoledne na procházku s kamarádem, večer rozlučková večeře. V úterý procházka s kamarádem, ve středu k babičce, tetě a rozloučit se s mým maličkým bratránkem sestřenicí a větším bratránkem. Ve čtvrtek budu dobalovat, musím se odhlásit z pojišťovny a v pátek v 10:30 odjezd na letiště. Rozloučení s rodinou a se 4 lidmi, který mi za poslední půlrok pomohli tak jako nikdo. Z psychicky vydeptaného člověka udělali zase tu usměvavou Markét a dodali jí sílu se zvednou.
A ve 14:00 odlet z letiště Václava Havla na londýnské Heathrow. A tak začne můj nový život.

Když jsem si takhle sepsala, co budu za ty tři týdny vše dělat tak si jen říkám: "Doháje, vždyť já už za chvíli letim!!"

Zmatená a ublížená, ale konečně volná

"Ježiš Markét, přiznej si, že ho máš pořád ráda a kdyby přišel, uvítala bys ho s otevřenou náručí." hučela do mě jedna z nejlepších kamarádek. "Měla bys na něj konečně zapomenout, už je to rok." přidalo se její dvojče. Ale já jsem vesele dál popírala jakékoliv city k člověku, který mi přesně před rokem ublížil. Trvalo mi dlouho, než jsem se přes to dostala a po Vánocích jsem byla přesvědčená, že k němu nic necítím. Jsme přátelé, co si občas napíšou. Byla chyba s ním zůstávat v kontaktu? Kdybych ho smazala ze svého života, kdybych vymazala všechny smsky, necivěla na jeho profilovou fotku první 3 měsíce po rozchodu byla bych teď v pohodě? Proč jsem takový srab? Proč je zrovna ON ten, kterému bych odpustila naprosto vše?

Před pár měsíci přišel a sám se nabídl, že musíme někam zajít. Bylo to hned po tom, co jsem mu dovolila se mi otevřít a povyprávět mi o svých problémech. A proč bych to neudělala? Ráda ho mám, je to kamarád a evidentně ho něco trápí. Ten moment, kdy mi řekne, že je zamilovaný do jiné jsem si v hlavě přehrávala snad tisíckrát. A teď nastal ten moment. Kupodivu jsem to vzala v pohodě a jelikož ho ta jeho nová slečna nechce, oddychla jsem si. Sem strašná kamarádka a ještě horší ex-přítelkyně. Poradila jsem mu a nechala ho se mi vyfňukat na rameni. Najednou jsem ho měla na krku obden a vše bylo jako přesně před rokem. Najednou jsme si zase rozuměli. Ačkoliv do mě dvojčata hustily, že mi zase ublíží, a ať ho ignoruji jsem do nich tloukla, že tohle se nestane. Jsme přátelé a já k němu nic víc necítím. Chyba ..

Včera. Ten proklatý večer. Dnes jsme se měli sejít s tím, že to bude naposledy než odjedu dělat tu "velkou kariéru" - Au Pair do Velké Británie. Domluvili jsme si, že si v pátek večer napíšem, aby jsme se domluvili na přesném čase v sobotu. Šla jsem se umýt, strávila v koupelně hodinu a půl a zabalená v županu s turbanem na hlavě jsem usedla k notebooku v obývacím pokoji a napsala mu.

"Tak co teda?:)"
"Nemůžu :D .. až v týdnu." zůstala jsem civět a čekala až mi napíše, že to je vtip. Pořád se navzájem provokujeme a tohle je jeho způsob jak mě dokáže vytočit. Jenže po 3 minutách mi pořád nic nenapsal .. nebyl to vtip.
"A tos mi nemohl napsat dřív? Třeba když ses dozvěděl, že nemůžeš?!"
"Promiň, ale zrovna mi vyšlo, co jsem dlouho chtěl a ostatní věci jsou pro mě teď vedlejší." Kreténe! Já vždycky byla ta vedlejší!
"Takže je v tom ta holka :D .. tak, ať se zadaří .." snažila jsem se zůstat nad věcí a nedat najevo jak naštvaná jsem.
"Už se zadařilo, jsem pryč na víkend právě :) Promiň, měl jsem napsat dřív, ale měl jsem toho v hlavě moc." No jistě, vždycky toho máš v hlavě moc ..
"No tak to už se do mýho odjezdu neuvidíme .."
"Vážně promiň, .."

Neodepsala jsem mu. Neměla jsem na to nervy. Ale najednou jsem si uvědomila, že nejsem naštvaná na něj, ale na tu holku. Ona s ním je a já být nemůžu. Hádala jsem se sama se sebou. Na jednu stranu jsem si vtloukala do hlavy, že je to zamnou, já svou příležitost měla a on má právo být šťastný .. ale proč ne semnou. 
Řeknu vám, je to komplikovaný a těším se, až za těch 20 dní odjedu. A víte proč? Protože už ho nebudu mít tak blízko sebe .. už mě nebude rozesmívat svýma zprávama a po pár měsících v UK nebudu mít ani to naše přátelství. A to je možná dobře .. Po roce od rozchodu bude nadobro konec.

Ani nemáte ponětí jak moc mi pomohlo tohle sepsat ..

Přemohla jsem blogspot!

Abych začala od začátku. Před pár lety jsem vlastnila dvě webové stránky a kvůli tomu, že vše musím mít podle toho jak chci já jsem se naučila kódovat. S HTML a CSS jsem se skamarádila celkem rychle. Jenže pak jsem přišla na střední. Na webovky už nebylo tolik času a já se tomu přestala věnovat. Do půl roka jsem vše zapomněla. 
Předevčírem mi to nedalo a vrhla jsem se na vše znova. No, a tohle z toho vzniklo. Upřímně: Nelíbí se mi ta barva. Mam růžovou ráda, ale jelikož jsem vše dělala pokus-omyl, tak už jsem to v téhle barvě dodělala. Takže do týdně očekávám změnu barvy a zdokonalení mého blogu.

A co je tedy vlastně nového?
1. Nový vzhled
2. Tlačítko Back-to-Up - sjeďte níž, zmáčkněte ho a hop! Jste zas nahoře (já vim, zbytečnost :D)
3.  Zkuste napsat komentář, podařilo se mi udělat zbrusu nové zobrazení
4. Aktualizovala a upravila jsem menu
5. Záhadným způsobem se mi podařilo upravit i zobrazení datumu
6. NavBar je pryč!

Taky jsem přemýšlela, že bych si časem udělala ještě jeden blog, kde bych udělala návody jak tyhle vychytávky taky mít. Jenže to je ještě v nedohlednu, protože vím, že z blogspotu se dá vyždímat ještě víc a já jsem připravena na to přijít. Vše si ukládám, takže časem se o to s vámi možná i podělím :)