Zmatená a ublížená, ale konečně volná

"Ježiš Markét, přiznej si, že ho máš pořád ráda a kdyby přišel, uvítala bys ho s otevřenou náručí." hučela do mě jedna z nejlepších kamarádek. "Měla bys na něj konečně zapomenout, už je to rok." přidalo se její dvojče. Ale já jsem vesele dál popírala jakékoliv city k člověku, který mi přesně před rokem ublížil. Trvalo mi dlouho, než jsem se přes to dostala a po Vánocích jsem byla přesvědčená, že k němu nic necítím. Jsme přátelé, co si občas napíšou. Byla chyba s ním zůstávat v kontaktu? Kdybych ho smazala ze svého života, kdybych vymazala všechny smsky, necivěla na jeho profilovou fotku první 3 měsíce po rozchodu byla bych teď v pohodě? Proč jsem takový srab? Proč je zrovna ON ten, kterému bych odpustila naprosto vše?

Před pár měsíci přišel a sám se nabídl, že musíme někam zajít. Bylo to hned po tom, co jsem mu dovolila se mi otevřít a povyprávět mi o svých problémech. A proč bych to neudělala? Ráda ho mám, je to kamarád a evidentně ho něco trápí. Ten moment, kdy mi řekne, že je zamilovaný do jiné jsem si v hlavě přehrávala snad tisíckrát. A teď nastal ten moment. Kupodivu jsem to vzala v pohodě a jelikož ho ta jeho nová slečna nechce, oddychla jsem si. Sem strašná kamarádka a ještě horší ex-přítelkyně. Poradila jsem mu a nechala ho se mi vyfňukat na rameni. Najednou jsem ho měla na krku obden a vše bylo jako přesně před rokem. Najednou jsme si zase rozuměli. Ačkoliv do mě dvojčata hustily, že mi zase ublíží, a ať ho ignoruji jsem do nich tloukla, že tohle se nestane. Jsme přátelé a já k němu nic víc necítím. Chyba ..

Včera. Ten proklatý večer. Dnes jsme se měli sejít s tím, že to bude naposledy než odjedu dělat tu "velkou kariéru" - Au Pair do Velké Británie. Domluvili jsme si, že si v pátek večer napíšem, aby jsme se domluvili na přesném čase v sobotu. Šla jsem se umýt, strávila v koupelně hodinu a půl a zabalená v županu s turbanem na hlavě jsem usedla k notebooku v obývacím pokoji a napsala mu.

"Tak co teda?:)"
"Nemůžu :D .. až v týdnu." zůstala jsem civět a čekala až mi napíše, že to je vtip. Pořád se navzájem provokujeme a tohle je jeho způsob jak mě dokáže vytočit. Jenže po 3 minutách mi pořád nic nenapsal .. nebyl to vtip.
"A tos mi nemohl napsat dřív? Třeba když ses dozvěděl, že nemůžeš?!"
"Promiň, ale zrovna mi vyšlo, co jsem dlouho chtěl a ostatní věci jsou pro mě teď vedlejší." Kreténe! Já vždycky byla ta vedlejší!
"Takže je v tom ta holka :D .. tak, ať se zadaří .." snažila jsem se zůstat nad věcí a nedat najevo jak naštvaná jsem.
"Už se zadařilo, jsem pryč na víkend právě :) Promiň, měl jsem napsat dřív, ale měl jsem toho v hlavě moc." No jistě, vždycky toho máš v hlavě moc ..
"No tak to už se do mýho odjezdu neuvidíme .."
"Vážně promiň, .."

Neodepsala jsem mu. Neměla jsem na to nervy. Ale najednou jsem si uvědomila, že nejsem naštvaná na něj, ale na tu holku. Ona s ním je a já být nemůžu. Hádala jsem se sama se sebou. Na jednu stranu jsem si vtloukala do hlavy, že je to zamnou, já svou příležitost měla a on má právo být šťastný .. ale proč ne semnou. 
Řeknu vám, je to komplikovaný a těším se, až za těch 20 dní odjedu. A víte proč? Protože už ho nebudu mít tak blízko sebe .. už mě nebude rozesmívat svýma zprávama a po pár měsících v UK nebudu mít ani to naše přátelství. A to je možná dobře .. Po roce od rozchodu bude nadobro konec.

Ani nemáte ponětí jak moc mi pomohlo tohle sepsat ..

7 komentářů :

  1. Vieš, vraví sa, že človek nevstúpi do tej istej rieky 2x alebo by aspoň nemal ale ak máš niekoho vážne rada, tak tam vstúpiš kľudne dovtedy pokiaľ sa neutopíš...viem presne ako si sa asi mohla cítiť...som na tom podobne, toľko krát som dovolila jednému človeku aby vstúpil do môjho života a stále mi ho tak viac a viac "posral" surové slovo :) ale v jednej chvíli som si uvedomila, že čím ďalej to išlo tým menej som ho mala rada a viac nechávala priestor niekomu inému, lepšiemu...podľa toho aspoň vieš, čo v živote alebo KOHO v živote vlastne nechceš :) netráp sa a užívaj si svoj život...ten bude mnohokrát lepší ako s trápeniami s ním :) ak ťa má skutočne rád on príde a nevraví sa to len tak...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu .. pokud chce, abysme zůstali přátelé, tak ať se snaží. Já už se o něj starat nebudu, zvládla jsem to 5 měsíců. On si zas přileze, pomate mi hlavu a pak si mě nevšímá. Teď už má smůlu, chlapec .. :)

      Děkuju za tvůj komentář, pomohl mi:) xx

      Vymazat
  2. A proto všechny hned mazat! :) Pak ani nebudeš vědět, že nějakou holku má a rychle zapomeneš. Lidi, co spolu měli kvalitní vztah nemůžou být kvalitní přátelé.
    Každopádně gratuluju ke svobodě! :) Už na tebe v Anglii čeká nějakej dokonalej gentleman!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenže já byla takovej srab a pořád jsem jenom žila v naději, že se to zlepší, když to ukončil s tim, že potřebuje čas! :/

      Na ty anglický chlapce se těšim. Dokonce jsem si dneska vyhlídla jedno fitness studio v Camberley, kam budu chodit a je tam 23 letej sexy trenér! Asi si zaplatim private lessons :D

      Vymazat
    2. Jo no, já od kluka radši, když je jakejkoli náznak, že nemá zájem, dávám ruce pryč...ale na střední jsem byla poblázněná do jednoho asi dva roky, i když jsme spolu oficiálně nikdy nebyli, takře to chápu (aspoň trochu :)).
      Hele, nevytahuj se tady! Já chci taky!! Mimochodem já mám teď v Praze sexy instruktora na spinning. :P Tak doufám, že tam taky budu mít nějakýho ucházejícího, jinak jedu cvičit k tobě! :P :D

      Vymazat
  3. Už aby si tu byla Marky, na chlapy nebude čas :--)

    OdpovědětVymazat
  4. Jsem si jistá, že v Anglii na něj úplně zapomeneš. A třeba tam najdeš někoho, kdo za to bude stát.

    OdpovědětVymazat


Moc vám děkuji za všechny milé komentáře! Vážím si jich :)

Na komentáře odpovídám zde na blogu.