It's so hard NOT to be homesick

Přijdu si strašně opuštěná. Jsem přesně 1 224 km od místa, kde jsem 19 let žila ...

Pro lepší efekt utrápeného článku si můžete pustit mou
oblíbenou písničku z mého oblíbeného filmu.

Zítra začínám svůj šestý týden ve Velké Británii. Přijde mi, že sem pořád na místě a nedělám nic nového. Nákupní centra už mě omrzují a tak v sobotu chci vyrazit do centra Londýna. Musím vidět něco jiného než nákupní centrum! Snad mi bude přát počasí alespoň.

Dneska nečekejte nějaký optimistický článek. Mam zvláštní náladu. Ještě odpoledne jsem si v hlavě skládala věty, které sem napíšu a najednou jakoby mi je někdo vymazal z hlavy a já nevím, co psát. Jak říkají v anglicky mluvících zemích, She's just homesick! (Jenom se jí stýská).


Skype se Sušenkou, ségrou a mamkou.
Mám v ČR tolik skvělých lidí. Na prstech jedné ruky bych je spočítat nedokázala. Jsou to ti nejbližší přátelé, které mám. Dvojčata, Monča, Anny, Ila, Terka, Tomík a Berky. A pak samozřejmě moje rodina na kterou jsem si celou pubertu stěžovala. Ale až teď mi došlo jak mi všichni strašně chybí.  Najednou jsem zjistila jak jsem na ně fixovaná. A už jsem nikoho z nich 6 týdnů neviděla .. 6 týdnů, celá věčnost. 

(Ne, obrazovka na notebooku se opravdu nedá počítat jako 'vidět někoho'. Jsou v kuse rozmazaní a jediné co se opakuje je: "Vůbec tě neslyším, seká se to." "Řekni mi to ještě jednou." "Nefunguje webkamera.")

A pak jsou tu ti moji internetový přátelé, kteří jsou pořád semnou. Povzbuzujou mě, čtou tenhle blog a píší mi milé věci, kterých si nesmírně vážím. Ani netuším jestli někdo z těch pár nejbližších tohle čte. Přijde mi, že už nejsem tak zajímavá, když se mám dobře. Přeci jen to nejhorší mám (snad!) za sebou už.

Chtěla bych, aby si Lara semnou víc povídala. Nebo Steve. Aby přišli a trochu si mě všímali. Jsem jen jak obyčejná uklízečka. Navíc mi přijde, že absolutně nemám právo si na cokoliv stěžovat.

Mám se skvěle. Z kuchyně mohu jíst co chci, žiju v podmínkách, o kterým se některým může jen zdát. Mam tu pejska, který mě miluje, ale mě stejně chybí můj maličký bílý smetáček, kterého moje maminka pojmenovala Laky a já mu stejně pořád nadšeně říkám Sušenko. A můj králíček Maxíček. A maminčino obejmutí, tátovo rýpání, ségry věčně načuřenej výraz .. Je zvláštní jak vám najednou chybí naprosto všechno, co vás tolik let iritovalo.

Můj bilý smetáček Lakoušek alias Sušenka.
Nemam ráda svůj starý život v Čechách a miluju tenhle nový. Nechtěla bych odsud odjet, ale na druhou stranu bych se chtěla vrátit. A pak že prý vím, co chci. Vím to! Chci bydlet v Británii a mít všechny nejbližší u sebe!

Potřebovala jsem se z toho jednoduše vypsat. Srovnat si to v hlavě a jít v klidu spát. Snad teď mohu vkročit vesele a s prázdnou hlavou do toho šestého týdne.

Vaše utrápená Marky


6 komentářů :

  1. Markétko, rozumím ti, ale neboj se! Je to jen taková nálada, která občas padne na každého, ale ona brzy přejde! A navíc je normální, že se ti stýská, byla bys divná, kdyby ti nebylo smutno :-)

    Brzy bude všechno lepší, mysli pozitivně :-*

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že se ti tolik stýská proto, že tam s sebou nemáš někoho, komu by ses mohla ventilovat. Snad tě stesk přejde - a užij si procházku po Londýně. Musí to tam být kouzelné :) Hned bych jela :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Markétko nesmutni!:) Já vím, že je to těžké, za pár dní to budu prožívat také:( Ale jsme už velký holky a život v Británii jsem se vybraly a je to tam určitě mnohem lepší!:) Rodinka tě může přijet navštívit, není to zas tak daleko:) a ty určitě pojedeš na vánoce domů, takže je brzy zase uvidíš:) Ale naprosto tě chápu! myslím, že budu prožívat to samé, ale to zvládneme prostě!:)Věřím, že tě ten stesk brzo přejde!:) Užívej tam!:)

    OdpovědětVymazat
  4. Je to určitě jen přechodné období... držím péalce, ať to překonáš. Já období stesků řeším třeba tak, že si koupím stejný sprej, jako má moje máma a pak ho čuchám. Zní to asi směšně, ale pomáhá mi to. Zkrátkla...chce to nějaké věci, které připomínají vůni domova. Potom má člověk pocitr, že jsou tam jeho blízcí stále s ním.

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj, sice tě neznám osobně, ale tvoje články mě baví. Zvládni to tam a piš častěji :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Neboj, neboj, časem to bude lepší :-) Ať jsou Tvé dny zalité sluncem a pohodou :-)

    World By Bella

    OdpovědětVymazat


Moc vám děkuji za všechny milé komentáře! Vážím si jich :)

Na komentáře odpovídám zde na blogu.