Víkend v Čechách a můj blog v časopisu Bravo!

Víkend v Čechách. Jeden z nejlepších víkendů, který jsem za poslední dobu zažila. A teď už zase sedím na "své" posteli v Anglii. Na jednu stranu v Čechách žít nechci a na druhou stranu mě můj vnitřní hlas usilovně přemlouvá, ať se vrátím zpátky za svou rodinou a kamarády.

"Do března to tu vydržím!" přemlouvám se. Co bych asi tak v Čechách dělala? Možná to nebyl dobrý nápad jet na víkend domů, akorát se mi chce zpátky. Možná je to taky tím, že Lucka je ještě pořád v Čechách a vrací se až v neděli večer. A Markét uvidím až v sobotu nebo v neděli.

Pořád projíždím internetem a hledám si všechno o práci letušky. Musím být připravená. Jen mi trochu mrzí, že všude jsou jen samá negativa. Mě je jasné, že je to jen práce servírky ve vzduchu, ale pořád je to ve vzduchu. Co jiného bych měla dělat, když ne letušku? Vždycky jsem chtěla být učitelka angličtiny nebo letuška.

První tři odstavce jsem psala odpoledne. Pořád se mi mění nálady. Čechy nebo Anglie? Po odpolední hodinové procházce se sluchátky v uších jsem si uvědomila, že to tu mám strašně ráda. A do Čech mě lákají jenom ty kamarádi a rodina.  No dobře, končím s tím dohadováním, je jasný, že prostě nevím co chci.

Narozeniny byly strašně fajn. Holky mě ráno vřele přivítaly se slovy "Good morning, birthday girl!" a dostala jsem od nich kartu, náramek a čokoládový dort. Sice jsem ten den pracovala dvakrát víc, kvůli mému večernímu odletu do Čech, ale vůbec mi to nevadilo. Těšila jsem se, až budu sedět v letadle.

Nedělní návrat do Anglie
Víkend doma byl skvělej. Mamka chytla záchvat breku, když mě viděla a nejlepší kamarádky mi skočily kolem krku. Stihla jsem navštívit všechny babičky, zajít do kina, na kafe s Mončou a Anny, do čajovny, na večeři a nakoupit pár věcí. Neuvěřitelný víkend. I když zpáteční cesta mi to trošku pokazila, protože s letadlem cloumal vítr ze strany na stranu a přistání v Británii bylo docela brutální. Trošku to s náma házelo po přistávací dráze, ale přežila jsem. Taky během letu vedle mě seděla slečna, která zvracela, takže jsem o zábavu měla vážně postaráno.

Návrat do reality byl krutý. Nečekalo mě "doma" žádné velké přivítání. Popravdě si ani 15 minut nevšimly, že jsem doma. Pak se začali vyptávat, já začala brečet a nakonec jsem šla spát. Byla jsem unavená jak blázen. A za 54 dní už jedu do Čech znova. Proč? Protože za 54 dní jsou VÁNOCE! Mam zatím 2 dárky, ale musim se do toho nakupování pořádně vrhnout už.

Tímto veřejně děkuji Ilušce za naskenování! :*

A abych se nakonec pochlubila, tak v časopisu BRAVO o mě a mém blogu vyšel článek. Ani bych to nezpozorovala, kdyby mi to kamarádka na Twitteru nenapsala. Bylo to zrovna při cestě na letiště, takže jsme zastavili na nejbližší benzínce a já si ho koupila. Strašně mě to potěšilo! Poprosila jsem kamarádku, aby stránku naskenovala, tak si článek můžete přečíst taky.

Jdu se vrhnout na seriály, které jsem kvůli hektickému minulému týdnu zanedbala!

Mějte se hezky,
Marky




Happy Birthday To Me!

A je to tady, zase o rok starší. Dvacetiny. Člověk leží v posteli, připravený se svíčkou. Aspoň jednu si sama sfouknu. Je těžký být sama v zahraničí. Možná jsem to podcenila a měla letět už dnes večer. Každý rok je to stejné. Ležím a brečím. Bez důvodu. A nebo s důvodem? Přehrávám si minulý rok. Zase nic moc. Tak bude už konečně tenhle lepší?

Splnila jsem si sen, žiju v Anglii. A budu se hlásit na pozici letušky. Tak ať mi to, prosím, vyjde. 


Birthday week

Můj blog potřebuje nový článek. Chystala jsem se na něj dlouho, ale měla jsem zvláštně ponurou náladu celý minulý týden, takže jsem se k tomu nedostala. Dobře, spíš jsem absolutně neměla náladu. Ale teď už jí mám. Hyperaktivní Marky.
Projížděla jsem při babysittingu We heart it! Cuuuute!
Od článku "Jeden den uklízečky" jsem nedělala nic jiného než uklízela. A konečně jsem přišla na to, co jsem! Nejsem Au Pair, ani Housekeeper, ale jsem House Help. Což je vlastně Au Pair a Housekeeper v jednom. Cítim se líp, když se konečně dokážu někam zařadit! Venčím psa, hlídám holky jen, když je potřeba a uklízim dům. Jsem pořád při ruce, taková live-in asistentka. A vyhovuje mi to teda.

Hledání extra práce pokračuje. Ozvala se mi jedna rodina na odpolední úklid a venčení psa. Dokonce jsem byla u nich doma, ale už se neozvaly, tak sem se jim asi nelíbila. Popravdě, oni mě taky ne. Byli zvláštní. Tak hledám dál. Dokonce jsem dneska dokončila i můj životopis v angličtině. Cítím se důležitě!

Typické anglické počasí: První fotka 11:00 , druhá fotka ve 14:00
Minulý týden jsem jsem byla zase nemocná. Už po čtvrté od doby, co jsem přijela. Vůbec mi to anglické počasí nedělá dobře. A taky mi nedělá dobře to, že jsem z ničeho nic přestala bez důvodně jíst maso. Nemám nic proti vegetariánům. Oni hlavně, když vegetariáni nejí maso, tak si ty důležité živiny nahrazují něčím jiným, což já po dobu 3 měsíců nedělala. Proto jsem byla tak často nemocná a v jednom kuse unavená. V pátek už jsem chytala křeče do (už tak dost) ochablých nohou. Nemohla jsem ani dojít do parku a můžu vám říct, že mě to tak vyděsilo, že jsem si k obědu udělala kuřecí maso a bylo mi jedno, že to dělám jenom pro sebe ve vegetariánský kuchyni!
Taky jsem včera byla na večeři v Československé restauraci v Londýně, kde jsem si dala 'Knedlo zelo vepřo' a divim se, že jsem nesnědla i ten talíř. Zalila to velkou Plzní a šla domů. Každopádně jsem dneska celý den hyperaktivní. Tak mam dojem, že to je tím, že jsem do sebe dostala potřebné živiny z masa a moje tělo už netrpí. Hurá!

Včerejší večer v Československé byl asi jeden z nejlepších večerů, co jsem za tu dobu, co jsem v Anglii zažila. Byla jsem tam s Markét, která měla narozeniny ve čtvrtek. A já je mám tento čtvrtek, tak jsme to oslavili s pivem a českým jídlem! Smály jsme se celý večer a naprosto všemu. Přesně takový oddych a pohodu jsem potřebovala!

Místo čaje; e-mail, který změnil můj den; Doctor Lola!
Taky se mi minulý týden ozvala jedna česká agentura, která mi poslala e-mail, který mě nakopnul a donutil mě už vážně přemýšlet o té pozici jako letuška. "S potěšením mohu konstatovat, že z odpovědí, které jste o sobě uvedla, jste podle našeho názoru vhodným kandidátem pro pozici letušky." Vyšilovala jsem jako, kdybych tu práci už měla. Ale čeká mě ještě dlouhá cesta. Od výběru u jaké letecké společnosti bych chtěla pracovat, až po přípravu na konkurz, samotný konkurz a školení. A pak třeba jednou budu létat. Je to jeden z mých dlouholetých snů, pro který udělám, vše co budu moct.
Včera jsem o tom říkala Laře a ta by si už za mě hledala náhradu! Před pár minutami za mnou přišla, že je z toho prý ve stresu, a že o tom mluvila včera se Stevem. Tak jsem jí ujistila, že hodlám dokončím nejdřív rok s nima, abych pořádně vypilovala angličtinu. Tak se zase uklidnila!

Vůbec nečtu žádné blogy poslední dobou a mrzí mě to. Ale asi to bylo kvůli tomu jak jsem byla v jednom kuse unavená. A už ve čtvrtek letím na víkend domů! Takže to je další věc, která mě nabíjí energií. Dneska jsem vydrhla kuchyň od zhora až dolů a zítra mě čekají koupelny. Ve středu horní patro a ve čtvrtek udělám tak nějak vše, co bude potřeba, aby mi tu moje milovaná náhradní rodinka za ty 3 dny, co budu pryč neshnila!

Tak se mějte hezky a see you next week!
Marky
Abyste věděli s kým máte tu čest! :D




Jeden den uklízečky!

Já mam dneska tak debilní náladu, to byste mi ani nevěřili. To je tak, když se člověk snaží a pak přijde boss a udělá všude bordel.

Normální den. V 7:15 se klasicky vzbudím, vzteklá, že mám ještě 5 minut. Usnu. V 7:20 mi zazvoní budík, jsem vzteklá, protože musím vstávat. V 7:25 se vykopu z postele, hodím na sebe nějaký to oblečení a jdu do koupelny. (Cestou jsem si uvědomila, že mi strašně bolí v krku.) Co dělám v koupelně není vůbec důležité, ale přesně v 7:30 vcházím do pokoje té starší. Otevřu dveře a .. Sienna je oblečená a u ní stojí Lara. Čumim jak opařená, proč je moje host dítě oblečené, ale řádné odpovědi se mi nedostane. Budiž no, asi mi Lara chtěla pomoct. (haha)

Odvedu jí dolů, přichystám snídani. Vracím se nahoru pro mladší. Vytáhnu ubrečenou Lolu z postele, chci jí obléknout a přijde Lara. Oblékne jí a já stojím a občas jí něco podám. V hlavě mi lítá ze strany na stranu věta: "What the f*ck is going on?" (Co se to k*rva děje?) 
Ignoruju fakt, že je Lara nějaká nápomocná. Přijela Amy (vozí Siennu do školy) a stojí před domem. Sienna si vzpomene, že potřebuje na záchod. Lara je vzteklá, že Sienna potřebuje na záchod a Amy musí čekat. Konečně obě děti vypadnou z baráku a Lara stojí v kuchyni.  Furt žbrblá něco o tom, jak je annoying, že Amy musela čekat. Nechápu to, myju dál nádobí a ignoruju jí. Po pár minutách si udělá čaj a odejde nahoru do ložnice.

Joo! Zajásám a jdu všechno dole otřít, abych mohla vyluxovat. V 9:00 jsem skončila s dolejším patrem, šťastná. Všechno je krásné a uklizené. Spokojená vytáhnu ten obrovský vysavač nahoru a jdu převléknout postele. Vždycky začínám v Loly pokoji. Sedím na zemi, otrávená. Život Au Pairky je občas tak těžký. Postěžuju si Lucce na whatsapp a jdu do Sienny pokoje. Převleču postele, uklidím jí celý pokoj. Hodinu mi to trvalo. Mezitím se Lara vypakovala z ložnice a se slovy: "See you later, Marky!" za sebou zabouchla hlavní dveře. VOLNOST!

Rychle odběhnu do ložnice, kde také převlíknu postel a porovnám věci. Vysaju celý hořejší patro a chci jít se psem do parku. Nefunguje alarm. Málem jsem ho jednoduše rozmlátila. Pořád mi tam blikalo "Unable to set". Vzteklá, neuvěřitelným způsobem, jsem flákla do alarmu a zamkla jsem jen dveře s tím, že až přijdu, řeknu to Laře. Po hodně přijdu se psem z parku, kde jsem s bolestí v krku seděla půl hodiny na lavičce (plus do mě fučel studený vítr) a říkám Laře, že nefunguje alarm. Zakecá to se slovy, že je jí líto, že se Siennou nemám takové pouto a že s ní musím trávit víc času. A nejlépe ve svém volnu! Ne, díky. Chtěla bych mít ve svém volnu .. volno! Překvapivě.

Odpoledne jsem strávila u Lucky. Vrátím se a tři auta u nás před domem. Hrát zrovna někde ve filmu, tak bych se složila na kolene a zakřičela na celou ulici "Nééééééééé!", ale jelikož ve filmu nehraju, tak jsem si to v hlavě jen představila. Vyděšeně otevřu dveře a slyšim ten křik. Ignoruju to a rychle zaběhnu do pokoje. Přeci jen mám ještě 2h volna! Po svých dvou hodinách sledování seriálů se odvážím opustit svou skrýš. Neměla jsem to dělat. Takový bordel jste v životě neviděli. Věřte mi, NEVIDĚLI!

S falešným úsměvěm a teplotou 37,5°C seběhnu schody a nakráčím si do kuchyně, kde se mi představili všichni lidi a děti. Byli to nějací příbuzní. Super. "No tak, kde mám začít?" jen tak prohodím s tím, že se mi dostane věty - Jdi do svého pokoje odpočívat, je vidět, že ti neni dobře. - mě ale překavpí věta: "Se Sienny pokojem." Dobře no, očividně má tu svou rozkazvací náladu, tak jdu radši uklízet.
Vejdu do Sienny pokoje a vyhrknou mi slzy. Sednu si na zem a pomalu uklízím. Po 10 minutách Lara řve: "Už jsme z kuchyně pryč." Super, už to běžim celá nadšená uklidit. Po příchodu do kuchyně už brečim. Oni snad vysypali obsahy talířů na zem. Tak hlavně, že jsem ráno vysávala, tak si pro jistotu ještě vysaju jednou a vytřu k tomu. 

Všichi odešli. Ticho. A bordel. Trvalo mi 2h než jsem všechno uklidila do původního stavu. Jsem spokojená. všude je zas krásný pořádek. Jen ani blbého díky se mi nedostalo. A proč vlastně? Vždyť za to dostávám zaplaceno. Co bych chtěla! Do teď jsem si myslela, že jsem víc Housekeeper než Au Pair, ale po dnešní konverzaci s Larou si nejsem jistá, co jsem vlastně. Housekeeper nebo Au Pair? Nemůžu být přece obojí, nebo jo?

Je to složité. Děti mi začínají lézt na nervy a uklízení mě baví. Jo, a ještě jednou mi někdo řekne, že jsem si odjela na rok do Anglie na placenou dovolenou, tak ho přetáhnu koštětem a zametu pod gauč. Protože tohle rozhodně není dovolená. Tohle je o nervy a já to zahlazuju čokoládou. Musím začít cvičit. A taky bojuju s myšlenou si zapálit. Čím víc toho na mě je, tim je to horší. A dneska to byl extrém! Ale já kouřit zase nezačnu! Nechci!

Až se po vánoční dovolené vrátím zpátky do Anglie, tak začnu chodit na přípravný kurz na CAE zkoušku a v létě jí složim prostě! A najdu si tu práci letušky! A jednou ze mě bude bohatý člověk, který bude mít vše, co bude chtít. A tak to dopadnout musí, protože si nedokážu představit, co jiného bych v životě dělala.

Vaše nasraná,
Marky

Ze života Au Pair #1

Rozhodla jsem se, že ještě před tím, než půjdu pouklidit dolní patro sepíšu, co vše se za posledních 14 dní událo. Seznámila jsem se se spoustou lidí ze zahraničí a konečně se rozhodla si najít ještě extra job. 

Před dvěma týdny měla Lola (2) ve školce Costume Day a šla převlečená za růžového králíčka. Vůbec se mi nechtělo jí ten kostým oblékat, protože se mi zprvu vůbec nelíbilo, že by moje host dítě mělo jít za růžovej bonbon, ale nakonec vypadala docela roztomile. I fotit jsem jí musela! 


Ten týden jsem se seznámila s Olivií. Rakušanka, stejně stará jako já a s dobrou angličtinou. Vážně jsem si užila tak jednou normálně pokecat v angličtině. Moje nejbližší kamarádka v Anglii je češka a jediný lidi se kterými mluvím anglicky jsou Steve, Lara a děcka.
S Olivií jsme zašly na oběd do The Kanteen, kde jsem si dala hranolky, zapečený sýr v toustovém chlebu zalité sýrovo-houbovou omáčkou. To bylo tak dobré! Nejdražší jídlo z restaurace, ale bylo to opravdu strašně dobrý! 

Lola si zamilovala můj počítač, takže z mé dobré vůle jí nechávám sedět u sebe v pokoji a sledovat pohádku s názvem Ben and Holly's Little Kingdom. Nemam tu pohádku ráda, ale co na dělám.
Taky jsem s Lolou vyšla poprvé na procházku v kočárku. Potkala jsem cestou takové docela pohledné dělníky a přišla jsem si strašně ... divně. Člověk si s tim kočárem a dvouletým děckem vůbec nepřijde atraktivní. Za dva týdny slavím 20. narozeniny a já vozím dítě v kočáru a přebaluju pleny. Přičemž moji přátelé jsou na VŠ a kalí každej víkend. Já jsem většinou tak vyšťavená, že jdu spát. Ale musím teda přiznat, že zrovna minulý pátek jsem byla v místí hospodě, kde byl sraz Au Pairek. Byly tam asi 4 Španělky, Němka a ještě jedna národnost (za boha si nemůžu vzpomenout jaká!)

Celou neděli jsme strávila v Londýně. Zase! Ale když já to město miluju, i když na něj v jednom kuse nadávám. Měla jsem sraz s jednou Estonkou, která byla na rok Au Pairka v Kalifornii, takže mi měla co vyprávět. Celkově jsme si měli hodně, co říct, protože jsme obě upovídané a její angličtina je perfektní. Přiznejme si to, angličtina je důležitá. Nemusíte jí mít dobrou, ale je potřeba taky vést konverzaci. Byla jsem na kafi s jednou Rakušankou, která absolutně nekomunikuje, takže to dopadlo tak, že já jsem se pořád na něco ptala, pak mi došly otázky a bylo trapné ticho. Ale co má člověk dělat?
Na volná odpoledne už hledám nějaký uklízení navíc. Přece se nemůžu každý odpoledne válet. A pár liber navíc by taky neuškodilo! Rozházela jsem letáčky do schránky a vyvěsila si jeden do trafiky na hlavní ulici. Tak snad se někdo brzo ozve!


Vyzvedla jsem Kulli na Liverpool street a odtamtud jsme šly pěšky na London Bridge, pak Westminister (London Eye, Big Ben), následně jsme to vzaly pěšky na Trafalgar Square, Piccadilly a zakončily jsme to na Oxford Street. Pěkná 3,5h procházka. Došla jsem domů úplně vyšťavená!
Ale počasí se nám vydařilo. Na sluníčku bylo okolo 25°C! Celý den jsem chodila v tílku a sukni. Vůbec se mi nechce věřit tomu, že máte v Čechách takovou zimu a my tu takové teplo. Teploty přes den nespadnou pod 17°C. Sice je pod mrakem, ale pořád je teplo.


V sobotu si musim nakoupit suroviny na dort a v neděli budu péct Laře dort, protože má v pondělí narozeniny. Alespoň ušetřim! Už za 16 dní jedu domů, tak si sebou něco potřebuju přivézt. V pátek 25. října dopoledne půjdu na masáž a večer na večeři. A v neděli na kafe s holkama. A něco si chci dát na účet.
A jelikož Lucka (česká kamarádka, co bydlí dole v ulici) jede na týden taky domů, tak si koupila letenku také na 24., což znamená, že letíme spolu! Na moje narozeniny! Uděláme si party v letadle. Celý včerejší večer jsme řešili, jak strašně se těšíme.


Už 8 minut mám uklízet! Zase jsem se zasekla u kompu. Ještě, že nikdo není doma!! :D

Mějte se hezky,
Marky



Tears of happiness

Brečím. Nikdy ve svém životě jsem nebyla více šťastnější. Tento týden už se mi to stalo dvakrát. Slzy štěstí. 

Je 22:31 a já už byla nachystaná k spánku. Sluchátka v uších, oblíbená písnička. A přeci jen mě něco donutilo si ten polštář za hlavu dát, otevřít notebook a začít psát. 

Jako každý sobotní večer mám babysitting. Lara se Stevem lítají někde venku a já dávám pozor, aby holky spaly. Ležím zachumlaná pod peřinou a v televizi běží Step Up: Maimi Heat. Absolutně mě to nebaví a ani titulky nečtu. Deset minut po desáté hodině přišla Lara domů. Šťastná, že tedy alespoň můžu jít bez obav spát chci vypnout televizi, když v tom se Lara zastaví mezi dveřmi. "Vůbec nevím, co ti koupit k narozeninám!" říká. Posadím se a koukám na ní. "Nic mi nekupuj." "Ale prosím tě! Parfém? Šátek? Nosíš šátky?" "Jo ... vlastně ne, nechci nic!" usměju se.  "Marky!" "Největší dárek pro mě je, že mě pustíte na víkend domů." "Stejně ti chci něco koupit. A vůbec, ve čtvrtek pracovat nebudeš. Přeci nebudeš pracovat na svoje narozeniny!" "Ale volno mi dáváte v pátek, takže ve čtvrtek pracovat budu. Jsou to jenom narozeniny."
Po dalším 10 minutovém dohadování, jestli mi něco k narozeninám koupí odešla. Mimochodem, neuspěla jsem. Něco mi koupí. Nebudu lhát, jsem zvědavá co!

Strašně se těším na ten víkend doma. Každý den sedím s Herbiem v parku a koukám na nebe. Jelikož bydlím mezi dvěmi letišti (Heathrow a Luton), tak nade mnou lítá poměrně dost letadel. Koukám na ně a těším se, až za 3 týdny budu v jednom z nich sedět a budu slavit narozeniny doma, s kamarády. Ničí mě, že s nimi nemůžu sdílet tu radost, protože o tom neví. Surprise! Marky přijela na víkend!

Na druhou stranu mi strašně chybí můj kamarád z Německa, už si ani nepíšeme. A já jsem moc tvrdohlavá na to, abych mu napsala sama. Má svůj život. Má zpátky svojí přítelkyni, mají spolu byt a ještě na svatbu by mě třeba mohl pozvat. Je zvláštní takhle o něm mluvit, když je mu vlastně 31 let. Ale stejně je to kamarád a chybí mi.

Příští pondělí má Lara narozeniny. Budu jí péct dort. Dnes jsem koupila bílou potahovací hmotu a jedlé kytičky. Jsem zvědavá jak to dopadne, nikdy jsem dort nepekla ani nezdobila. A těším se na její výraz, až přijde ráno dolů do kuchyně a uvidí ho.

Byla jsem dnes ve Watfordu a koupila si krásnou podzimní šedou bundičku s kožíškem. Byla zlevněná ze 70 liber na 30, nemohla jsem jí tam nechat. Za prvé nemám nic teplého a vy v Čechách už máte pod nulou. My v Británii máme každý den kolem 18°C, takže tu běhám v mikině a i v té mi je občas horko. Jsem ráda za tohle počasí, vůbec neprší.

Je to tu strašně fajn. Přála bych si, abych vám mohla popsat jak se cítím. Abych to přesně vystihla. Cítím se jako bych měla dvě rodiny. Jednu v Čechách a jednu tady. Berou mě jak jejich dospělou dceru. Sedím s nimi v pyžamu v obýváku a povídáme si o všem možném. Lara semnou ráda probírá životy jiných rodin a jejich Au Pairek. Jsme strašné drbny. 

Obě holky už mě začínají brát. Malá Lola (2) je prostě kouzelné zlatíčko, už se sama přijde i přitulit a nebo chce obejmout a hrát si. Za to ta starší si ke mně hledala cestu déle. Ale našla jí. Aspoň, že tak. Nedokážu si vůbec představit, že bych odsud měla někdy odjíždět. Jsem tu vážně jak doma. I když na tyhle myšlenky je dost brzo, protože jsem tu teprve dva měsíce a minimálně dalších osm je přede mnou. Díky bohu!

Už bych vážně měla jít spát. Je jedenáct hodin a já ráno vstávám. Čeká mě celodenní výlet do centra Londýna. Přijela kamarádka Estonka z Kalifornie (dělala tam rok Au Pairku), takže mi musí povyprávět o Americe a já jí ukázat Londýn. Aspoň si pořádně procvičím angličtinu.

Dobrou noc,
Marky


Můj blog byl nominován v soutěži blogerkaroku.cz, takže pokud se vám můj blog líbí a rádi ho čtete můžete pro mne hlasovat!

>ZDE<

Můj blog je v kategorii Life a do kolonky 'NÁZEV' stačí napsat unknownie