Tears of happiness

Brečím. Nikdy ve svém životě jsem nebyla více šťastnější. Tento týden už se mi to stalo dvakrát. Slzy štěstí. 

Je 22:31 a já už byla nachystaná k spánku. Sluchátka v uších, oblíbená písnička. A přeci jen mě něco donutilo si ten polštář za hlavu dát, otevřít notebook a začít psát. 

Jako každý sobotní večer mám babysitting. Lara se Stevem lítají někde venku a já dávám pozor, aby holky spaly. Ležím zachumlaná pod peřinou a v televizi běží Step Up: Maimi Heat. Absolutně mě to nebaví a ani titulky nečtu. Deset minut po desáté hodině přišla Lara domů. Šťastná, že tedy alespoň můžu jít bez obav spát chci vypnout televizi, když v tom se Lara zastaví mezi dveřmi. "Vůbec nevím, co ti koupit k narozeninám!" říká. Posadím se a koukám na ní. "Nic mi nekupuj." "Ale prosím tě! Parfém? Šátek? Nosíš šátky?" "Jo ... vlastně ne, nechci nic!" usměju se.  "Marky!" "Největší dárek pro mě je, že mě pustíte na víkend domů." "Stejně ti chci něco koupit. A vůbec, ve čtvrtek pracovat nebudeš. Přeci nebudeš pracovat na svoje narozeniny!" "Ale volno mi dáváte v pátek, takže ve čtvrtek pracovat budu. Jsou to jenom narozeniny."
Po dalším 10 minutovém dohadování, jestli mi něco k narozeninám koupí odešla. Mimochodem, neuspěla jsem. Něco mi koupí. Nebudu lhát, jsem zvědavá co!

Strašně se těším na ten víkend doma. Každý den sedím s Herbiem v parku a koukám na nebe. Jelikož bydlím mezi dvěmi letišti (Heathrow a Luton), tak nade mnou lítá poměrně dost letadel. Koukám na ně a těším se, až za 3 týdny budu v jednom z nich sedět a budu slavit narozeniny doma, s kamarády. Ničí mě, že s nimi nemůžu sdílet tu radost, protože o tom neví. Surprise! Marky přijela na víkend!

Na druhou stranu mi strašně chybí můj kamarád z Německa, už si ani nepíšeme. A já jsem moc tvrdohlavá na to, abych mu napsala sama. Má svůj život. Má zpátky svojí přítelkyni, mají spolu byt a ještě na svatbu by mě třeba mohl pozvat. Je zvláštní takhle o něm mluvit, když je mu vlastně 31 let. Ale stejně je to kamarád a chybí mi.

Příští pondělí má Lara narozeniny. Budu jí péct dort. Dnes jsem koupila bílou potahovací hmotu a jedlé kytičky. Jsem zvědavá jak to dopadne, nikdy jsem dort nepekla ani nezdobila. A těším se na její výraz, až přijde ráno dolů do kuchyně a uvidí ho.

Byla jsem dnes ve Watfordu a koupila si krásnou podzimní šedou bundičku s kožíškem. Byla zlevněná ze 70 liber na 30, nemohla jsem jí tam nechat. Za prvé nemám nic teplého a vy v Čechách už máte pod nulou. My v Británii máme každý den kolem 18°C, takže tu běhám v mikině a i v té mi je občas horko. Jsem ráda za tohle počasí, vůbec neprší.

Je to tu strašně fajn. Přála bych si, abych vám mohla popsat jak se cítím. Abych to přesně vystihla. Cítím se jako bych měla dvě rodiny. Jednu v Čechách a jednu tady. Berou mě jak jejich dospělou dceru. Sedím s nimi v pyžamu v obýváku a povídáme si o všem možném. Lara semnou ráda probírá životy jiných rodin a jejich Au Pairek. Jsme strašné drbny. 

Obě holky už mě začínají brát. Malá Lola (2) je prostě kouzelné zlatíčko, už se sama přijde i přitulit a nebo chce obejmout a hrát si. Za to ta starší si ke mně hledala cestu déle. Ale našla jí. Aspoň, že tak. Nedokážu si vůbec představit, že bych odsud měla někdy odjíždět. Jsem tu vážně jak doma. I když na tyhle myšlenky je dost brzo, protože jsem tu teprve dva měsíce a minimálně dalších osm je přede mnou. Díky bohu!

Už bych vážně měla jít spát. Je jedenáct hodin a já ráno vstávám. Čeká mě celodenní výlet do centra Londýna. Přijela kamarádka Estonka z Kalifornie (dělala tam rok Au Pairku), takže mi musí povyprávět o Americe a já jí ukázat Londýn. Aspoň si pořádně procvičím angličtinu.

Dobrou noc,
Marky


Můj blog byl nominován v soutěži blogerkaroku.cz, takže pokud se vám můj blog líbí a rádi ho čtete můžete pro mne hlasovat!

>ZDE<

Můj blog je v kategorii Life a do kolonky 'NÁZEV' stačí napsat unknownie

3 komentáře :

  1. Jsem tak ráda, že se ti tam daří tak skvěle a že jsi tam šťastná! :) <3

    OdpovědětVymazat
  2. to je boží, že máš hodnou rodinu, fakt

    OdpovědětVymazat
  3. Moc ti to přeju :) Taky bych chtěla vycestovat,. ale bojím se, že bych na tak úžasnou rodinu nenarazila :/:D

    OdpovědětVymazat


Moc vám děkuji za všechny milé komentáře! Vážím si jich :)

Na komentáře odpovídám zde na blogu.