E-mail, který zničil můj den

Jeden e-mail. Jeden obyčejný e-mail, který zničil můj den. Hnusný e-mail.

Zítra je v Londýně koncert Imagine Dragons. Zítra přijíždí moje kamarádka z Čech a bude tu až do soboty. Měla jsem mít skvělý týden. A pak mi přišel e-mail a všechnu mou radost zničil.
V sobotu jsem se byla osobně ukázat nové rodince v Muswell Hill. "Jsi si jistá tedy, že u nás chceš být?" zeptala se mě Belinda u stolu, kde seděli všichni. "Určitě, 100% jistá!" odpověděla jsem nadšeně a tak jsme si plácly, popovídaly si o všem (viz minulý článek) a já jela nakupovat na Vánoce do Watfordu. Od toho dne už uběhly 2 dny.

Dneska je úterý, den koupelen. Ráno jsem se namalovala a učesala, abych umyla koupelny, vyvenčila psa a hned jela do Harrow s Markét na kafe. A tak jsem narvala sluchátka do uší a šla na autobus. V 11:29 mi zapípal mobil, ale já to ignorovala. V autobuse jsem odepisovala na všechny zprávy a pak ten e-mail bezstarostně otevřela.

"Milá Marky,
vůbec se mi to nepíše dobře a vážně mě to mrzí, že ti musím říct, že ti nemůžu nabídnout pozici naší Au Pair. Problém je ten, že můj manžel si myslí, že jsi moc mladá a nezkušení a chce, abych našla někoho staršího. Cítím se strašně provinile, protože sem si tě oblíbila a neměla jsem ti nabízet tuto pozici dokud jsme si nebyli na 100% jistí a proto ti chci pomoci najít někoho jiného. Už jsem mluvila s kamarádkou, která Au Pair hledá a chce se s tebou setkat. Je moc milá a bydlí ve Finchley. Můžu také kontaktovat spoustu jiných lidí a poptat se jestli někoho hledají. Slibuju, že ti pomohu najít nějakou miloou rodinu. Cítím se za tebe teď zodpovědná a chci, aby jsi byla v další rodině šťastná.
Doufám, že mi můžeš odpustit!

Měj se,
Belinda"

Cože?! Ten e-mail jsem si přečetla dvakrát a pak jsem začala brečet a pak jsem už vystupovala, takže mi nezbylo nic jiného než se uklidnit. Pobrečela jsem si Markét na rameno, zavztekala si, jak moc nesnášim lidi a vymyslela nový plán.
Ne, nebudu už nikomu sloužit. Lidi jsou zlý a budou čím dál tím horší. Nejsem naštvaná na Belindu, jsem naštvaná na Davida. Za to jak vtipkoval a dělal, že je všechno v pořádku. Za to jak jsme se domlouvali, že si před Vánoci k nim hodím kufr s věcma. A proč mi řekli dvakrát, že mě chtějí jako jejich Au Pair a teď tohle?
Takže co mi zbývá? Co mam teď dělat, když je v neděli 1. prosince a já jsem to chtěla Laře se Stevem oznámit, že chci pryč. A teď nemam kam jít ani ...

Došla jsem k závěru, že končím s Au Paiřonou .. pro zatím. Po Vánocích se vrátím sem a budu tady ještě nějakou dobu sloužit, abych našetřila nějaký peníze. A v dubnu se sbalím a pojedu pryč. Pojedu daleko. Nevím kam, ale léto strávim na nějakým úžasným místě. Až se sem v lednu vrátím začnu odesílat životopisy do hotelů po světě. Zatím jsme se s Markét domluvily, že zkusíme Kanadu nebo něco u moře. A doufam, že v dubnu už budu někde pracovat jako normální člověk s normální prací, za normální peníze.

Tímto vás nechci odradit od práce Au Pair, existuje spousta úžasných rodin, jen musíte na tu správnou narazit. Steve a holky jsou skvělý, jen s Larou mám problémy. Holt prostě musím zatnout zuby a ještě chvíli to tu s ní vydržet.

Snad jste měli lepší den než já!

Marky



Face-to-face interview

Včerejší denvím, l ve znamení návštěvy nové rodinky z Muswell Hill. A jak to probíhalo?

Na to, že jsem v pátek šla spát, až někdy ve 2:30 ráno jsem vstala podezřele rychle. (Hlavně jsem ten večer skypovala 5 hodin v kuse!) Už v 9 hodin jsem byla na nohách a začala se připravovat. Nakonec jsem z domu vycházela až kolem 10:30 (všechno mi strašně dlouho trvá) a nasedla před jedenáctou do autobusu, kterým jsem dojela do Edgware na konečnou stanici metra Northen line. Tam jsem zjistila, že je Northen uzavřená od určité stanice, takže jsem začala panikařit, protože jsem nemohla dojet, tam kam jsem potřebovala. Vyhodilo mě to někde, kde jsem v životě nebyla a DÍKY BOHU za google maps v mobilu jsem našla nějaký náhradní autobus, který by mě měl odvézt nedaleko místa, kde bydlí. Následně jsem nemohla najít tu zastávku, pak jsem čekala strašně dlouho na autobus a nakonec jsem si celou dobu, co jsem seděla v autobusu nervozně podupávala nohou, protože jsem si nebyla jistá, kde vystoupit a hlavně kam následně jít. V tomhle Londýn nemam ráda, je složitej a všude jsou ucpaný ulice a já pak jedu pozdě a jsem ještě třikrát víc nervózní.

Dorazila jsem na místo určení. Bydlí v takové té klasické londýnské ulici plné řadových domků. A jelikož to je na kopci, tak je tam opravdu krásný výhled na Londýn. Ani jsem nestihla zazvonit a už mi byli otevřené dveře, ve kterých stála Belinda a vítala mě.

Nový domov od ledna :)

Nasměrovala mě do kuchyně, kde už seděl můj budoucí host dad David a děti, Isabela (8) a Jacob (5). Seděli jsme a povídali si. Ihned po pár minutách se ledy prolomily. Prolomil je David vlastně. Řeknu vám, že je fakt praštěnej a kupodivu i vtipnej. Celou dobu do mě ryl a dělal si ze mě srandu, takže o zábavu bylo postaráno.

David: "Takže ty jsi z Rumunska?"
Me: "Ne, z České republiky."
David: "Ok, dobře. Ale Rumunsko je vedle Čech, ne?"
Me: "Ne .."
Belinda: "Děláš si srandu? Ty nevíš, kde v Evropě je Rumunsko?"
David: "Tak Evropa je prostě moc velká!"

Tak jsem se mu vysmála a tím to začalo. Jakmile viděl, že se směju, mlel blbosti celou dobu, co jsem tam byla. 

Belinda mě asi 100x připomínala, aťsi jeho idiotské vtipy neberu osobně. To nehrozilo, vážně jsem se bavila!
Ptala jsem se Belindy jestli si před Vánoci k nim mohu hodit tašku s věcma, které na Vánoce nechci tahat do ČR, načež přišel David a řiká: "No počkej, ale! Jedna noc 10 liber! A ne vlastně, v tom jsou státní svátky, tak to je dvojnásobek! A jestli chceš, abych ti tu tašku vynesl do pokoje, tak to je další dvacka navíc!"
Tak jsem se na všem potřebném domluvili a všichni mi společně ukázali dům. Je fakt .. obrovskej! Tři patra a velký místnosti. A můj pokoj je fakt velkej + tam mam koupelnu a krb. A koupelnu mi budou rekonstruovat, tak bude krásná a nová.

Je to tam takové jednoduché. Jedna místnost je skoro prázdná a druhá místost je přeplácaná. Moc v tom nemaj systém, ale já jim ho tam udělam! :D

V okolí je snad úplně vše (park, metro, banky, obchody, .. ) + mi od domu jezdí několik autobusů a z toho jeden k London Bridge a druhej na Oxford Street, budu mít všechno krásně při ruce. Žádný domácí zvíře nemají a víkendy mám kmopletně volné. Né jak tady, kdy pracuju v neděli ráno, aby se rodiče mohli vyspat.
Děcka jsou zlobivý, ale tak to se nějak zvládne. Docela se ke mně už měli! Jacob mi četl narozeninový přáníčka a Isabela mi česala vlasy. Myslim, že tam se mi bude líbit. Cítím v kostech, že už je to ta pravá rodina!


Marky


Marky, the cleaner.

Moc vám děkuji za ty milé a podpůrné komentáře, strašně si jich vážím. Každý komentář mě potěší a je fajn vědět, že můj blog někdo vůbec čte. Teď se k mým čtenářům připojila i babička, taťka a jeho přítelkyně. Tímto vás zdravím! :D

Jak jsem vás minule informovala o tom skypu s tou rodinou z Londýna, ke které jsem si přála strašně jet, tak to vyšlo! Jupí! (dobře, už z toho nejsem tak nadšená jako v pondělí, ale furt jsem ráda!) V pondělí mi Belinda napsala, že se nemůže rozhodnout mezi mnou a dalšíma dvěma holkama a že chce, aby se rozhodly děti, tak jestli mohu večer dorazit na skype. Tak jsem dorazila. A nakonec si děti vybraly mě. Jsou strašně roztomilé! (Jacobovi je 5 a Isabele 8)

V sobotu se k nim jedu podívat, abych věděla jak to u nich vypadá a domluvily se na detailech jako například den mého příjezdu (což doufám bude 4. ledna, protože letenku mám koupenou už od září a nechci jí nechat propadnout a kupovat si novou). Taky mi včera Belinda psala, jestli umím řídit. Tak jí píšu, že jo, že mam řidičák 2 roky a že mě to strašně baví, ale že jsem v Británii ještě neřídila. Odpověď byla jednoduchá: "To je v pohodě, to procvičíme." Aha .. no super, tak já se ještě zabiju v autě, protože budu jezdit v protisměru. A ke všemu v Londýně. Já nikdy ani v Praze autem nebyla .. Oh my god.

Laře a Stevovi to chci oznámit v neděli, že se po Vánocích už neuvidíme. Chci, aby měli dostatek času na to si najít jinou Au Pair. I když dávat reference jim nechci, protože nechci žádné Au Pairce lhát, že je to tu super, když s HM nevycházím. Vůbec nevím jak tohle udělám ..
Užívám si každou minutu, co jsem s holkama. Bude se mi po nich stýskat, hlavně po Lole. Poslední dobou jsou obě strašně hodné.

Dneska jsem dostala od Lary příkazem odstěhovat nábytek a utřít prach za ním. Po hodině vztekání, že to dělat nechci, jsem teda začala s playroomem. Dost mě to zdrchalo. Šoupat skříně, luxovat za nima a pak je šoupat zpátky se mi moc nelíbilo. Bohužel mě takhle do Vánoc čeká celej barák. A v patře je koberec, tak to nevim jak to udělam. Ať žije Marky uklízečka.

Tak to je tak nějak všechno z posledních dnů. Přežívám tu s pocitem, že za 30 dní jedu na Vánoce domů a pak se stěhuju do Finchley v Londýně. Začnu zase pěkně od nuly ..

Marky

And then, suddenly, everything changed.

"Protože už vidím, jak za dva měsíce v nový rodině budeš hledat další, protože budeš nespokojená. Všechno nemůže bejt nejrůžovější."


Tuhle zprávu jsem před pár dny dostala od jedné ze svých nejbližších kamarádek. "Copak nevidíš, jak jsem tady nešťastná?" říkala jsem si v duchu. Od té doby už nějaký ten čas utekl. Odhodlaná, že prostě odejdu se všechno zlepšílo.
Nejroztomilejší adventní kalendář!
Kdybyste viděli, jak za mnou malá Lola běhá. Jak pořád křičí: "Marky, Marky! Cuddle!" (cuddle = obejmout) Bych jí samou roztomilostí rozmáčkla. A pak se mi vždy promítne jak tohle u starších dětí mít nebudu, a jak mi bude chybět Loly roztomilej hlásek a i ten její řev, když nemůže mít to, co chce.

Ve čtvrtek jsem skypovala s tou jedinou rodinou se kterou jsem v kontaktu. Host mom je sympatická, milá a skvělá. Vážně jsme si rozumněly, měly jsme si o čem povídat a jsem přesvědčená, že tam by to bylo jiný. I když kdo ví, ..
Ona je právnička a on nějaký vysoce postavený business man v Londýně. Takových peněz za ten týden, co bych dostala! Nebudu lhát, i jenom kvůli penězům bych tam šla. Je to o polovinu víc, než dostávam týdně teď. A navíc bydlí ve třetí zóně Londýna. Strašně si přeju, aby to vyšlo. Včera mi napsala, že mi dají vědět do úterý. A i kdyby nebyly takový jaký se zdají, tak bych toho nelitovala. Život je krátký na to, abych pracovala někde, kde semnou nezacházejí fér!

Nejlepší čokolády pod sluncem!

Už mám pár vánočních dárků! A včera jsem myslela, že jich zase pár nakoupím, ale nakonec jsem nechala půl výplaty v restauraci. Nejdříve jsme byli v obchodním centru v Uxbridge, kde toho vážně moc neni a pak jsme se chtěly s Markét jet podívat do Primarku ve Wembley, ale zasekly jsme se v restaraci Frankie & Benny's New York restaurant & Bar! Nevím jestli jsem někdy byla na lepším místě. Vážně jsem si připadala jako bych byla v New Yorku v roce 1955! Styl restaurace a hudba - Perfection!
A to jídlo! Poprvé jsem měla opravdový burger a i když ceny jsou trošičku vyšší, tak to stálo za to. Nakonec jsem to zakončila palačinkou se zmrzlinou a měli jsme Long Island drink!


A taky jsem si koupila nejroztomilejší adventní kalendář. Za jednu libru. Už za 25 pracovních dní jedu domů na Vánoce. Trochu mě teda děsí, že mám teprve 3 dárky a 4 soboty na to je nakoupit!



Končím.

Definitivně jsem se po minulém týdnu rozhodla. Končím. V téhle rodině.

Je to vlastně moje chyba. Nejdřív jsem ze sebe služku nechala dělat a pak jsem se jí nakonec stala. Pořád jsem se přesvědčovala, že za to dostávam zaplaceno, ale ono po 4 měsících v Anglii si uvědomíte, že 400 liber za měsíc je pro tu rodinu nic. 
Poučila jsem se. Vím, že do rodiny, kde je matka doma a nepracuje už nepůjdu. Vážně s Larou poslední měsíc už nevycházím. A to, co mi udělala všechno tenhle týden mě akorát utvrdilo v tom, že se sebou zametat nenechám. Never more!

Probrala jsem to se spousty Au Pairek a všechny do mě hustily, ať si najdu jinou rodinu, že to jde i líp. Jenže já jsem to pořád bojkotovala, protože jsem těmhle vlastně vděčná, že mě dostaly z té předchozí rodiny. Možná jsem byla vděčná, až moc. 

Abych vás uvedla do obrazu. S myšlenkou o tom, že skočim si pohrávam celej měsíc. Nejdřív to začalo tak, že tu budu do března a pak si najdu normální práci. Jenže ještě si v té angličtině nevěřím natolik, abych běhala po pohovorech. Teď se všechno změnilo a já doufám, že už v lednu budu jinde.

Začalo to v neděli, kdy mi moje milá host mom vyčetla, že neni dostatečně uklizená kuchyň. V NEDĚLI! (Kuchyň uklízim každé pondělí, tak čim to asi bude, že je v ní bordel?!) Navíc jsem kuchyň jen tak narychlo uklidila v pátek, ale to by moje milovaná host mom nesměla vařit a nenechat po sobě všude bordel. Svedla to na mě mimochodem, já jsem prý vařila. Aha .. Tak jsem si jí nevšímala a odjela jsem do Camdenu na trhy. Naštvaná. Strašně.
V úterý mi dala vyžehlit 50 triček. Začala si totiž nějakej po*ranej business s potisky na trička a JÁ ty trička žehlila. Neměla jsem ani sílů pípnout. Chyba.

Ve středu mi oznámila, že kamarádka, co má za tři týdny přijet tu spát může dvě noci, ale nemůže tu být přes den. Když jsem se na všem v srpnu domlouvaly, byla nadšená, že mi někdo přijele a vše dovolila. Koupili jsme si s Meshi lístky na koncert, ona si koupila letenku a teď se Lara rozhodla, že mě prostě zničí. Naprosto vytočená jsem nám s Meshi zabookovala hotel. Takže ano, žiju v Anglii, ve městečku a dvě noci budu spát ve vedlejším městečku a dojíždět sem pracovat. Super, ne? Vydělávam totiž miliony týdně!

A tečka na závěr! Jelikož jsem celý týden byla zavřená doma, strašně jsem se těšila na čtvrteční odpoledne, až pojedu s Markét na kafe do Harrow. Ve čtvrtek ráno přišla Lara do kuchyně a ptá se: "Mohla bys být dneska odpoledne ve svým volnu doma?" Zarazila jsem se a odpověděla jí něco ve stylu, že už na odpoledne plány mám a že se to dneska fakt nehodí. Na což mi přilítla odpověď - Sorry, but you have to. (Promiň, ale musíš.) V češtině to to slovo promiň hezky sráží, ale nenechte se zmást. Bylo to prostě to hnusný arogantní sorry. Otočila se a odešla. V životě jsem nebyla na ní víc naštvaná. V tu chvíli jsem se rozhodla, že jdu. Jen jsem nevěděla kam.

Celý den jsem nad tím přemýšlala a řekla si, že to tu nějak zvládnu. A nakonec mě přes víkend holky přemluvily, ať jdu pryč. A tak jsem dneska odeslala dva životopisy dvou rodinám v Londýně. Za lepší peníze, míň práce. Třeba na mě někde ta pravá rodina teprve čeká ..

Update z Anglie!

Celý den jsem strávila v posteli s knížkou anglické gramatiky. A nic nového jsem se vlastně nenaučila, takže zbytečný den. Jsem lenoch líný.
Ani nevíte jak si ty víkendy užívám. To nic nedělání. Už si 3 dny píšu s jedním britem. Christopher. Tak nějak pořád čekám, až mě konečně pozve na rande! Ale stěhuje se do vlastního v Londýně až 12. listopadu, tak ho možná nechat usadit ještě. Zatím tu jenom pracuje!

Celý týden jsem nic nedělala. Nic pořádného. Krom čtvrtka! To jsem byla odpoledne s Markét v Harrow na 4 hodinovým kafi. Naposledy v Československé restauraci jsme se smály jako praštěný a teď jsme se obě zdeptaly úplně neuvěřitelným způsobem! Cpaly jsme do sebe jak nudné životy v Londýně žijeme, až jsme z toho obě byly v depresi! :D
Tak jsme se rozhodly s tím něco udělat. A zítra jedeme na trhy do Camdenu! A zítra večer se vrací Lucka, tak možná přes týden budu mít nějaký kontakt s lidma zase. Doslova jsem byla celý týden (krom toho čtvrtka) zavřená!

A už jsem se definitivně rozhodla, že si k Vánocům pořídím ten nový iPad mini 2. Asi si ho koupím 21. prosince v Apple storu někde v Londýně. Autobus mi jede v 11:00 domů, tak se alespoň nebudu v buse nudit. V Čechách by mě vyšel asi o 200 Kč dráž, tak to si teda za 100 koupím adaptér do zásuvky a 100 Kč ušetřím. To jsem to vymyslela, co?! A jedu už za 49 dní. Je to zvláštní, když jsem před chvílí přijela.

Jak jsem celý týden měla dostatek času na přemýšlení, tak jsem vymyslela, že tu zůstanu do března a pak se buď vrátím do Čech a najdu si práci a nebo si najdu práci tady v Londýně. Ještě uvidím, každopádně do března tu Au Pair dělat budu. A čím se živit budu pak? To je ve hvězdách ...

Chtěla bych vám ještě poděkovat za ty milé komentáře a hlavně za ty e-maily! Snažím se na ně odepisovat jak jen můžu! :)

Marky