MERRY CHRISTMAS!

A je to tady. Zítra odjíždím na 14 dní domů a do Anglie se vracím až 4. ledna večer. Huray!

Středeční rande s Chrisem bylo .. fajn? Já nevím, bylo to takové obyčejné. Nevím, co jsem čekala. Nakonec jsme šli do indické restaurace a povídali si. Pořád si povídali. Chudák musel poslouchat mou angličtinu, bylo mi ho líto i chvílemi! Nebylo to špatné, ale něco tomu chybělo. Nemělo to žádnou jiskru ..
Ovšem píšeme si dál, takže až se vrátím, tak tomu dám ještě jednu šanci. Uvidíme s čim přijde :)

Večerní pohodička; nové tričko; první vánoční dárek; balím!

Lara i Steve byli strašně nadšení z mého rande. Lara tu běhala a všem to řikala. A oba se hrozně moc vyptávali a celkově to bylo moc milý.
Moje maličkatá Lola má angínu a já s ní musela celé včerejší odpoledne být, tak doufám, že jsem to chytla a projeví se to až budu doma. Dneska mi holky s Larou předali vánoční dárek, dostala jsem home-made kosmetickou taštičku se svým jménem a velkého čokoládového Santu. Holky mě objali a všechno bylo strašně fajn. I by mi ukápla slza, bude se mi po nich dokonce asi i stýskat.
S holkama se oficiálně budu loučit zítra ráno, protože budu z domu odcházet kolem osmé a ony vstávají už v 7:30 .. snad nebudu brečet. Hlavně Lola je prostě můj andílek. (Pane bože, přivlastňuji si cizí dítě!:D)

Je mi uplně jasný, že ráno brečet budu, jen ještě nevím jestli steskem nebo štěstím, že budu mít chvíli klidu :D

Určitě se ještě po Vánocích ozvu a pak až zase z Anglie. Mějte se zatím krásně, moji milí čtenáři. Přeji vám, ať si užijete Vánoce s nejbližšími a pod stromečkem najdete vše, co si přejete!


Marky

Poslední pracovní týden 2013 a velké rande

A tak si sedím v jídelně u velkého jídelního stolu. Přála bych vám to vidět, vážně. Výhled do zahrady, obrovský stůl s 8 židlemi a krásný černý lustr s křišťálky. Škoda, že jediný, kdo ten jídelní stůl používá sem já. Všichni jsou zalezlý nahoře a tady dole je krásný klid.
Tak, abych přešla k hlavnímu důvodu proč dnešní článek píšu z jídelny a ne ze své postele. Opravdu to není kvůli tomu jak krásné to tu je ..

Za prvé: Je tu nejlepší WiFi signál ..
Za druhé: V troubě se mi dělá pizza a nechci jí mít připálenou ..

Mluvím z hladu. Mam hlad a píšu nesmysly. Vážně byl ten první odstavec tak nutný? V mém Au Pair životě se nic neděje. Je to tu doslova jak na horské dráze a jednou jsme s Larou nejlepší kamarádky a podruhé se spolu nebavíme. Teď jsme ve fázi .. tak nějak uprostřed. Mluvíme spolu jen, když je to nutné a čas od času něco mezi sebou prohodíme.

* Moment, jdu si zkontrolovat pizzu.
Je pátek 13. prosince. A já přesně za týden touhle dobou budu dobalovat svůj kufr, protože příští sobotu jedu domů! 14 dní klidu, spousty jídla, cukroví, vánoční atmosféry, rodiny a kamarádů. Strašně se těším. Tady v té rodině Vánoce neslaví, takže zde nenaleznete ani jednu jedinou vánoční ozdobu natož třeba stromeček. Každé odpoledne chodím se psem a kochám se těmi ozdobenými a rozsvícenými domky. V Británii ve většině domů nemají záclony nebo závěsy, takže mohu vidět i na stromečky uvnitř. Chybí mi ta vánoční atmosféra. Je to takový smutný tady u nás ..

To, ale nemění nic na faktu, že za týden jedu domů a ozdobím si náš stromeček a dám pod něj dárky. A uvidím se se všema svýma kamarádama a se svojí rodinou. Škoda, že to tak strašně rychle uteče a já už budu zase sedět v letadle zpět do Británie. Na druhou stranu se to zdá strašně daleko, protože až přijedu zpátky, tak už bude 4. ledna 2014 ...

Dárky nakoupené už mám. Dokonce mám půlku i zabalenou a v kufru. Tři čtvrtě kufru mi zabírají jenom dárky. Nemam tušení kam naskládám oblečení.

Pro vás zvědavé jak se situace vyvíjí s Christopherem. Ve středu jdeme tedy na naše první rande! Do háje, sem nervní už teď! Chce se mi zvracet ..
Píšeme si 24/7 už měsíc a půl. Myslím, že je čas se teda pohnout trochu dál. Jestli sem to dobře pochopila, tak mě bere na večeři. Do italský restaurace. Ach jo, já sem nervózní! No, rozhodně vám dam vědět jaké to bylo. Moje první rande v Británii a ke všemu s domorodcem! Sem ráda, že to není žádnej přistěhovalec, ale na druhou stranu ta angličtina mě fakt znervózňuje. Chudák, vůbec mi nebude rozumět a já nebudu rozumět jemu a to bude tak trapný!!

Mluvila jsem o Chrisovi s Larou a Stevem a Steve se mi strašně vysmál, když jsem řekla, že tam budu jenom já a on a že to bude trapné. A Steve hned spustil koho jiného bych na našel prvním rande ještě chtěla :D
Končím s mluvením o Chrisovi, strašně mě to stresuje.

Pizza je hotová! Tak já se s vámi teda rozloučím a jdu si užít svůj druhý oběd .. *mňam*
Marky


Kdyby byl každý den jako dnešní ..

 ... byla bych šťastná jako blecha!

Už je to zase týden, co jsem napsala poslední článek. A tak tedy přicházím s novinkami! Minulou středu jsem se zúčastnila koncertu Imagine Dragons v Londýně. B-O-Ž-Í! Ne jen, že jsem se dlouho žádného většího koncertu neúčastnila, ale ID byli prostě skvělý! Určitě se budu snažit neprošvihnout něco poblíž. A v březnu mě čekají  na tom stejném místě All Time Low! Yay!

Jelikož jsme ve středu dorazily s kamarádkou k nám domů až kolem jedné hodiny ráno a usnula jsem až tak ve dvě, tak jsem ráno byla fyzicky vyčerpaná, ale psychicky plná energie. Prozpěvovala jsem si a vybavovala jsem si, co všechno se vlastně stalo. Trošku jsem nestíhala holky ráno připravit a v momentě, když přišla Lara dolů, aby odvezla tu starší do školy mě čekalo překvapení.
"Můžeš mi říct, proč jsi včera nic neudělala?!" vyprskla na mě. Zírala jsem na ní s otevřenou pusou. "Až přijedu, tak si musíme vážně promluvit. Takhle to dál nejde!" otočila se a odešla. Aggghr!
Řeknu vám, takhle strašně naštvaná jako minulý čtvrtek jsem tu ještě nebyla. V den koncertu jsem pracovala dvakrát víc než normálně. Od půl deváté do půl jedné jsem uklízela barák a pak ze své dobré vůle vzala psa na hodinu do parku. Kdyby kamarádka nespala nahoře v mé posteli, tak jsem se IHNED odebrala do svého pokoje, vytáhla kufr a sbalila se. Postavila bych ho pod schody a hned jak by otevře dveře bych jí řekla: "You know what?! Enough! See you .. never!"
Ale Meshi spala v mé posteli, tak jsem začala uklízet lednici a připravovat si řeč, co jí řeknu, až přijde.

Otevřely se dveře. Nevšímala jsem si ničeho a pokračovala v čištění lednice. Neotočila jsem se, nepozdravila jsem. Lara si stoupla vedle mě, opřela se o linku a spustila: "Omlouvám se, že jsem na tebe ráno tak vyjela. Jsme jako jedna rodina a musíme si říkat věci na rovinu." Hned jak skončila svůj nesmyslnej proslov full of crap, jsem jí teda ukázala všechno, co jsem po baráku ve středu udělala. Spadla jí huba. A já byla ráda.
Od té doby jsme nejlepší kamarádky. Nebo ona mě má za nejlepší kamarádku. Nesnášim tuhle přetvářku. Usmíváme se tu na sebe jakoby se nikdy nic nestalo. 

Včera měla Lara se Stevem výročí. Lara dostala od Steva nový iPad mini. Neni to fér! Steve je prostě úžasnej člověk a udělá pro ní vše, co jí na očích vidí. A ona se k němu chová tak hnusně. Chci, aby byl Steve můj manžel!
Každopádně dnešní den byl jeden z nejlepších dnů za celý 4,5 měsíce v Anglii. Ráno bylo hektický, ale v 10:00 za sebou Steve a Lara zabouchly dveře s tím, že jedou do divadla. Ticho, klid a pohoda. Vygruntovala jsem barák a v 11:30 si šla dál hodinovou sprchu. Bylo to super! Udělala si oběd, schrupnula jsem si a koukla na seriál. V 16:00 přivezla Lary kamarádka holky, tak jsem ji připravila večeři. Udělala práci, co mám dělat zítra ráno a hodinu a půl jsme si hrály v playroomu. Vykoupala jsem je a v 19:00 přijel Steve. Tak krásný a klidný den jsem v Británii ještě neměla. Nikdo mě nebuzeroval, nikdo mě nekontroloval a všechno bylo strašně super a fajn. Aaaa, škoda, že už to nikdy nezažiju!

Zítra odpoledne jdu dokoupit vánoční dárky pro rodinu a v pátek večer jdeme s Markét někam do centra. Christopher má narozeniny a jelikož už spolu zas komunikujeme, tak se asi uvidíme. Yay! A příští pátek na kafe do Londýna, protože přijede z Čech Domča s Kačenkou! A ten další víkend už na 14 dní domů!! Jak já se těším ..