Bonfire Night

Už od rána mám divný pocit v žaludku. Probudila jsem se se slzami v očích a ani jsem nevěděla proč brečím. Pozvedla jsem hlavu a dlouze se zadívala na pohled z Londýna, na nástěnce co mám nad hlavou. Londýn. Hned vedle pohledu je připíchnutá fotka. Fotka mé host rodiny. Je na ní Lara, Steve, Sienna a Lola v Disneylandu, vyfocena jen pár dní před mým odjezdem.
Chybí mi. Hrozně moc. Chybí mi Sienny ustavičný odmlouvání a její chychotavý smích. Chybí mi Loly opakování mého jména, když přišla po dlouhém dni ve školce domů .. "Marky, Marky, Marky!"
Chybí mi jak jsme se Stevem v jedenáct v noci scházeli u mrazáku, protože jsme oba dostali chuť na zmrzlinu a následně tam strávili další půl hodinu a rozebírali na co jsme si zrovna vzpomněli. A chybí mi i Lara. Jenom trošku teda ..

Už jsem doma 5,5 měsíce. Už dávno nejsem ten "shiny new object", který přiletěl po roce domů. Přátelé už mě berou zase jako samozřejmost, doma je to pořád stejné a ke všemu pracuju jako recepční, kde jsem si po měsící přesvědčování sami sebe konečně připustila, že to nesnášim. Nesnáším 12 hodinové směny, pořád se bojím, že něco pokazím a nedokážu se uvolnit. Za to, když mám možnost jít na brigádu na plac jako servírka, skáču nadšením. Nesedím tam totiž 12 hodin zavřená sama, ale pohybuju se mezi kolegy, které mám všechny kupodivu strašně ráda.

Bonfire night. Přesně před rokem jsem seděla v parku, v Bushey. Sama na lavičce a koukala na ohňostroje všude kolem mě. Tenkrát jsem byla z něčeho smutná, pravděpodobně mě Lara naštvala a já nechtěla být sama zavřená na pokoji a tak jsem utekla na chvíli na vzduch. Bylo mi hrozně smutno a chtěla jsem už jet domů, potřebovala jsem tu 14 denní  Vánoční pauzu.
Bylo hodně špatných momentů v Londýně. Momentů, kdy jsem seděla a brečela, že mi tohle za to nestojí a ať jedu domů. Lara mi dávala dost najevo, že je paní domu a já Au Pair. Ale i přes to jsem svůj londýnský život milovala. Těšila jsem se na víkendy, na procházky po Londýně, na večeře v restauracích, to věčné poznávání nových lidí.

Myslím, že nastal čas na změnu. Vždyť jsem mladá, mám poznávat svět, cestovat, zamilovávat se a fňukat a pak se jít opít a radovat se ze života. První tři měsíce tady byly hrozně fajn. Poznala jsem své kolegy v práci, užívala si svých nejbližších přátel a nakonec mi stejnak zbyli jen dvojčata. Zbytek se mi rozuprchl po České republice.
Zakoukala jsem se tu do kluka, který mi za to absolutně nestojí a hraje to na všechny strany, nesnášim svojí práci jako recepční a zbytek mých přátel mi řiká, ať nikam nejezdím. Čeká mě snad tady lepší život? Je blbost se ve 21 letech vydat ještě na rok do světa?

Strašně mě mrzí, že si nedokážu své pocity obhájit na hlas. Nejlépe se umím vyjádřit ze svých pocitů písemně. Když jsem byla v Londýně, rodina se o mě zajímala. Skajpovala jsem s babičkou, s tátou, s mamkou a všichni se těšili až přijedu domů. Teď jsem doma a nikdo třeba takový babička ani neví, že existuju.

Trošku uvažuji i o dokončení přihlášky na Au Pair v Americe. Odjet jsem tak daleko už nechtěla, ale možná by to bylo tak nejlepší. Zase na chvíli vypadnout ..


Bezvýznamný článek.

Článek jsem tak pojmenovala, protože se vlastně absolutně nic důležitého nedozvíte, ale chci, aby byl blog tak nějak pořád aktuální.

Pracuju, pracuju, pracuju. Po 14 dnech válení jsem se v pátek vrátila zpátky do práce. A i přes to, že mě práce baví to byl návrat těžký. Po 5,5 hodinách na nohou jsem chytala křeče. Moje nožky si na lítání po place rychle odvykly. V pátek jsem tam byla do půl druhý ráno, v sobotu od 18:00 do jedný ráno a v neděli od 6 ráno do jedný odpoledne. Řeknu vám, že tak málo spánku jsem dlouho neměla. Dneska jsem tam byla ráno, zítra tam jdu ráno a ve středu celý den. Čtvrtek a víkend si chci vzít večery, protože přece jen atmosféra večer je tam daleko lepší a je víc srandy. Kluci jsou komici.

Moje zpívající kamarádka se bude vracet zpět do Čech v září. Konečně! Musim jí tady najít dobře placenou práci, aby mi neodjela zpátky do Londýna! A má nový cover, tak si ho alespoň pusťte, ať má radost z views!

Zítra odpoldne si chci najít čas a odepsat na e-maily a projet vaše blogy. Přece jen budu celý dopoledne doma, tak nemusim zase spát. Dneska jsem vyloženě prospala celý dopoledne. Všichni kamarádi jsou někde na dovolených a já nemam co dělat. A taky musim vymyslet co koupím taťkovi k narozeninám, protože je má ve středu. Nikdy nevím co kupovat!
Na bonproxu jsem udělala nákup za 1500,-, což se mi vůbec nelíbí, ale těším se na nový oblečení. Řeknu vám, v krámech je to bída. Absolutně se to nedá srovnávat s tím, co bylo v Londýně. A tak plánuju v listopadu výlet do Vídně. Primark, Forever 21 a tak. Tam já si vždycky vyberu!
Už nejsem červenovlasá! Vlastně jsem, ale hodně tmavě. Plánuji hnědou asi. Pro změnu. Stejnak se mi to nebude líbit a půjdu zpátky na červenou, jen jsem se dostala do nějakýho experimentálního období zase. Hodím sem nějakou fotku pak!
A jak vy si užíváte zbytek prázdnin? Za chvíli máme po létě! A kdybych v Turecku nebyla, tak ani nevím, že nějaké léto bylo ..

Turecko a fotky

Kanáry se nedějou. Už jsem zpátky z úžasného Turecko. Konec rodinným dovoleným, práce na smlouvu, couchsurfing & travel hacking!

Rodina z Kanárů prostě přestala komunikovat. Takže tedy asi nic. Asi je to dobře, možná to takhle má být a já mám ještě nějaký čas v Čechách pobýt. 

Turecko bylo .. wow. Počasí na jedničku - každý den kolem 40°C, což u moře absolutně nevadí, protože vzduch je vlhčejší. Teplota moře - 30°C, teplota bazénu 30°C = osvěžení žádné. Každý den jsem se smažila na sluníčku a dokonce jsem se opálila - JÁ! Normálně bych mohla bych dělat ředitelku vápenky a teď jsem hnědá! Neuvěřitelné. 
Dala jsem si hodně záležet (a můj účet to opravdu bolelo) na kosmetice, kterou jsem s sebou vezla a hlavně tomu přičítám mé opálení. Chystám o tom článek.

Druhý den. Strašně to bolelo.
Díky bohu, že to za dva dny zhnědlo!

Stojí a čumí.

Avšak musím poznamenat, že tohle byla opravdu už moje poslední rodinná dovolená. Táhne mi na 21 a být 8 dní v kuse se svou rodinou mi moc nejde. Dokonce jsem byla jeden den přesvědčená, že se odstěhuju, až přijedem domů. Já i mamka jsme ve stejném znamení - štír. Výbušnost, náladovost, .. prostě dva stejný lidi spolu nevydrží dlouho. Ale když jsme od sebe, tak se máme rády!
Stejnak se musím brzo odstěhovat nebo mi hrábne.

Včera jsem volala taťkovi jestli se mohu stavit v neděli večer na návštěvu. A on se mi jen tak letmo zmínil, že mluvil s Evou, jeho kamarádkou a mojí kolegyní a ta se zmínila o tom, že se provozní opravdu líbim a (nechci to zakřiknout!) opravdu uvažuje o tom, že mi nabídnou práci na smlouvu, i když nikoho teď nehledají. Jestli jste čeetli před-předchozí článek, tak víte, že jsem ze své práce opravdu nadšená, ale jsem tam jen brigádně. Musím se v srpnu opravdu snažit a chodim tam co nejčastěji.

Pokaždé, co jsem byla v Turecku naštvaná jsem seděla na recepci a narazila jsem na kurz Travel Hackingu (= využívání a hledání bonusových letenek a hotelových programů takovým způsobem, abyste létali a bydleli co nejlevněji) a tak jsem zaplatila 390 Kč a ve čtvrtek večer jedu do Prahy. Docela mě to pohltilo a už jsem si nějaké informace vyhledala. Nemůžu se dočkat, až se setkám s lidma, co to také zajímá.

Couchsurfing (= internetová služba bezplatného ubytování) aneb včera jsem se zaregistrovala a uvidíme kam se podívám, kdo mě ubytuje. Určitě to považuju za rizikové, proto chci zkusit nejdříve něco v Německu třeba. Ovšem mě strašně zaujalo, že stejné nadšení pro cestování sdíljí i ostatní lidé. Až jednou budu bydlet ve svém, tak rozhodně budu ubytovávat také. Kamarádka s tím má jen kladné zkušenosti, ubytovává někoho pořád. 

A ještě pár fotek:

Kaňon v horách Taurus.

Nevim, proč mě fotí, když jsem očividně naštvaná.


Rodinná fotografie.

Vlny jako kráva.

Marky a moře

Ahooooj!




Las Palmas de Gran Canaria!

... aneb Marky na Kanárech! Zní to jak sen. Před týdnem jsem se opět zaregistrovala na Au Pair worldu. Strávila jsem celou sobotu doma sama a dostala jsem depresi ze své nejasné budoucnosti. A už to bylo ..

Celkem jsem poslala 4 zprávy. Řekla jsem si, že nebudu psát všem co se mi budou alespoň trochu líbit, ale jen rodinám ze kterých budu nadšená. A včera jsem si řekla, že posíláma poslední žádost na dlouhou dobu. A bum!

Napsala jsem jim, že si myslím, že bych byla perfektní 'big sister' pro jejich dvě holčičky a za chvilku jsem dostala odpověď:

Hi Marketa!
Of course we are interested in having you as our au pair. I think you'd be great au pair for our family! We live in a pretty island and I think you could enjoy to stay here with us. We need an au pair to beging in September and during the fall but if you want more time it's okay for us because we need an au pair the rest of the year. Please let us know if you're interested. My email is *** and if you want, we can skype too.
Feel free to ask any question.
Hope to hear from you soon!
Chari
Nejdřív jsem se radovala. Pak jsem si řekla: "Dohajzlu, co budu dělat na kanárech půl roku."  A pak jsem byla zase nadšená. Je to skvělá příležitost. Mojí hlavní náplní práce by bylo učit dvě holčičky (5 let a 2 roky - stejný věk jak moje holčičky v Anglii) anglicky. Výměnou za týdenní kapesné a budou mě učit španělsky.

Viděla bych to na 5-6 měsíců, jenom přežít zimu v teple. Zatím si jen e-mailujem, ale chtěla bych s nima zaskypovat ještě než odjedu na dovolenou. A musím zjistit cenu letenky!

Světe div se, ale je tu nový článek!

"Chtělo by to nový článek." Věřte tomu nebo ne, tuhle větu si alespoň třikrát týdně řeknu. Bohužel na pravidelné příspěvky to minimálně do konce srpna nevidím. Ale konec tlachání .. co je u mě nového?

Pracuji. Sehnala jsem perfektní brigádu na léto. Dělám pingla. Obyčejnou servírku ve čtyřhvězdičkovém hotelu. Ale nemáte tušení jak strašně mě tahle práce baví. Přes prázdniny dělám směny - snídaně a večeře. Jsem tam pořád. Beru co můžu a světe div se, není to kvůli penězům, ale kvůli tomu, že mě to baví. Mám úžasné kolegy a fajn nadřízené. Nemalé peníze jsou krásné zpestření. Pracuji jak můžu a budu doufat, že mi od září nabídnou místo na hlavní pracovní poměr. (Důvod proč nemám čas na blog, chodím po 6ti hodinových směnách domů vyřízená s bolavými nožičkami.)

Europa Park. Kdo mne zná ví, že miluju adrenalin a tak jsem se 23. června již po třetí vydala do německého Europa Parku. Počasí bylo nádherný, vedro k padnutí, takže vodní atrakce se hodili. Příští rok se chystám znova! Horský dráhy a adrenalin jsou jako droga!

Jedu na dovolenou. Už ve středu! Neměla jsem jet, chtěla jsem chodit do práce, ale nakonec jsem docela ráda. V pondělí mamka přišla a zavelela, že ve středu 23. se odlétá do Turecka. A všichni jedou povinně. Už jsem koupila dvoje plavky (černý hořejšek + růžový spodek a broskvový hořejšek + černý spodek). Mé nejlepší kamarádky mne poučily, že stejně barevné plavky se už nenosí. Dala jsem na ně a vypadá to dobře.
Také jsem si pořídila šaty z Pimkie a v pondělí se chystám koupit ještě jedny.

Dovolená č. 2 - v září bych chtěla ještě někam vyrazit. Buď na nějakou opravdu levnou dovolenou - týden v Chorvatsku třeba a nebo na jednodenní výlet někam do aquaparku. Cokoliv!

Nápad. V sobotu jsem nešla do práce a tak jsem seděla celý den doma a přemýšlela, co budu dělat. Pokud do konce září nenajdu práci na HPP, co mne bude bavit, tak asi odjedu na 6 měsíců do Španělska jako Au Pair. Zase! Ameriku odsouvám na dobu neurčitou, protože se necítím dostatečně připravená. A možná zkusím v říjnu tu letušku pro Emirates.

Shrnutí: Jsem strašně spokojená. Víc spokojenější nemůžu ani být. Troufám si říct, že spokojenější než v Anglii. Ze začátku jsem propadala depresím, chyběl mi Londýn, ale už jsem se aklimatizovala, seznámila se se spoustou nových lidí a jsem se svýma kamarádama. Nakonec to v ČR není tak špatné. Je to domov prostě! Nebráním se tomu znovu vycestovat, to určitě ne. Pravděpodobně vycestuji a brzo pokud nenajdu práci. Ale být se svojí rodinou, se svýma kamarádama je k nezaplacení :)

A co vy? Jaké máte plány na léto? Ráda si počtu okmentáře, třeba mě to donutí psát častěji!

Mějte se zatím krásně,
Marky



Marky's back!

Ahooj! Skoro měsíc mi trvalo napsat nový článek. Můžu vám říct, že od té doby, co jsem se rozhodla, že jedu domů uplynulo spoustu času. A hlavně to byl blázinec. Neuvěříte jak moc námahy mě stálo sbalit kufry a poslat krabice domů. Dohromady jsem posílala 40 kg a 24kg jsem ještě vezla v kufru domů. Někdo je trochu shoppaholic.

Loučení nebylo nijak extra, stejnak jsem odjížděla i naštvaná. Tímto bych chtěla poděkovat holkám, co mi pomohly odvézt kufry alespoň na první autobus. Pak mě čekalo další přestupování a nějak záhadně jsem se ocitla na terminálu 3 .. vyčerpala poslední volné minuty se zpívající kamarádkou a odletěla směr Česká republika.
Pilot se s náma moc nesral a hodil to s náma na zem, že jsme se na sebe všichni v letadle podívali.

Nakonec se mi všechno úspěšně podařilo převézt domů. Začala jsem psát další článek už druhý den doma, ale jaksi jsem se k tomu nedostala ho dokončit. Hned brzo ráno jsem jela na pojišťovnu a pracovní úřad. Řeknu vám, utrpení.
V pátek jsem si byla zaplatit zájezd do Europa Parku a večer jsem byla posedět s pár kamarády. Zjistila jsem, že si s nima vůbec nerozumím a chci zpátky do Londýna.
Zpátky do Londýna se mi chtělo ještě další dva dny, pak jsem se aklimatizovala a smířila se s tím, že jsem v ČR.

Od pondělí do čtvrtka jsem byla v Lounech u kamarádky. Půjčila jsem si taťky auto, abych se po tom roce vyjezdila. No toto dopadlo, vám povím. Nejdřív jsem zatáčela a vjela do protisměru. následně jsem vjela do protisměru na kruháči a pak už sem se konečně začala soustředit a jezdila normálně!

Můžu vám říct, že nevím zda se mi do Londýna zpátky chce. To město mi šíleně chybí, to jo. Ale asi zůstanu už tady. Nevím jestli mám dostatek síly se zabydlovávat v nové rodině a zvykat si zase na něco jiného.
Teď jsem ve fázi hledání práce. Pořádně se do toho pustím v úterý, protože pondělek strávím v neměckém zábavném parku, Europa Parku! Už potřetí!

S blogem pokračovat určitě budu. Blýská se na lepší časy totiž!

Snad se máte krásně,
Marky

Konec.

Ozvalo se mi spousta lidí, kteří chtějí nový článek. Problém je ten, že na něj vůbec nemám náladu nebo čas.
Ti co čtou můj blog pravidelně ví, že 11. června jedu na pár dní domů. Po tomto víkendu se všechno, ale změnilo a zpáteční letenku už nepoužiju.

A opět, ti co čtou můj blog pravidelně ví, že jsem s Larou měla neskutečný problémy zhruba po 3 měsících, co jsem tady byla. Její náladovost a lenost nezná konce. A tak jsem se po tomhle víkendu rozhodla, že mám taky nějakou hrdost a nebudu se sebou nechat zametat už.

Tenhle víkend byl u nás v Británii prodloužený, jelikož jsme v pondělí měli nějaký státní svátek. Chtěla jsem tenhle víkend strávit se zpívající kamarádkou na letišti, protože mělo přiletět spousta kapel a zpěváků z velkého víkendu v Glasgow. A taky jsem ho strávila.
Už v sobotu ráno mě probudil křik, protože Loly ponožky byly v Sienny šuplíku a obráceně. Musím upozornit, že to byl jeden pár ponožek. Katastrofa. Ignorovala jsem to, šla do koupelny a ona mě prakticky přes dveře koupelny seřvala, že takhle to jako dál nejde. Fajn no. Odešla jsem z domu a vrátila se kolem 6 hodiny večer.
Měla tu velkou večeři s kamarády, takže byla naštvaná, že jsem nešla ven a zůstávám doma. Nakonec se mi omluvila za to ráno.

V neděli ráno se opakovalo sobotní ráno. Odjela jsem na letiště kolem 10 hodiny ráno a přijela až ve dvě hodiny v noci, abych se s nikym nemusela potkat. Děcka spaly u babičky, díky bohu. Hned co jsem otevřela dveře do baráku začal houkat alarm. Asi nepočítali, že bych domů vůbec dorazila. Okay.
V pondělí ráno sem se sebrala už v 8 hodin a šla jsem pryč z baráku, abych je nemusela potkat. Ona mi dala volno celej den, takže vlastně žádnej problém.
Domů jsem přišla zase kolem 8. Steve mě pozdravil, ona se na mě ani nepodívala. Okay.
Odešla jsem nahoru do svého pokoje a brečela pořád. Chtěla jsem tak strašně pryč. A komplikovaná rodinná situace mi to jen usnadnila.

A tak jedu 11. června pryč a zpět se už nevracím. Novou au pairku zatím nemají, Lara se snaží a je hodnější než kdy jindy. Dokonce dnes zamnou i přišla a řekla mi, že je smutná, že odcházím. Škoda, že si si to neuvědomila dřív.

S blogem rozhodně končit nebudu, protože samam nevím co se semnou bude v následujících dnech dít. Nevím jestli zůstanu v Čechách, najdu jinou rodinu v Londýně nebo odjedu do Ameriky dřív. Netuším vůbec nic. A je to strašně depresivní.


Kočičí kavárna a návštěva BBC!



 

Pro milovníky koček hezká londýnská atrakce. A i já preferuji kočky. A taky si jednou kočku pořídím!

Tenhle článek mám rozepsaný od minulé neděle, hned poté, co jsem přijela z kočičí kavárny. Bohužel jsem se v týdnu nedostala k tomu to dopsat. Netrávím na internetu až tolik času od té doby, co tu máme pomalu tropické počasí. No dobře, do tropického počasí je to hodně daleko ještě, ale už naprosto chápu, proč Britové omdlívají a umírají jakmile teplota přestoupá 25°C!
Za ten skoro rok tady jsem se tak otužila, že jestli přežiju dnešních 27°C, přežiju všechno!

Co se kočičí kavárny týče, pokud máte rádi kočky, je to fajn strávené odpoledne. Hezké prostředí, příjemná obsluha a milé kočky! Dala jsem si tam nejlepší Red Velvet na světě. Bože, nikdy jsem lepší dort nejedla!
Rezervaci do kavárny jsme měli od února na neděli 11. května! A hned po příchodu nám říkali, že víkendy jsou zabookované do října!

Na skok v Praze!

Celý týden jsem uklízela, chodila ven a jedla. Končim s jídlem, měním svůj jídelníček, začínám zase cvičit a dostanu se do formy. Stoupla jsem si ve středu na váhu a málem jsem omdlela. Pokud máte nějaké rady a typy jak schodit váhu a zpevnit tělo, sem s tím!

Páteční večer jsme strávila s kamarádkou v parku. Viděla jsem padat hvězdu. Bohužel jsem zase byla tak fascinovaná tím, že jsem viděla padat hvězdu a zapomněla jsem si něco přát .. Jako vždycky!
V sobotu jsem jela jen do vedlejšího městečka, pokoupila jsem si potřebné věci a večer jsem babysittingovala ještě jedno dítě navíc. Hned po tom co jsem přijela mi bylo oznámeno, že tu Emily, kamarádka Sienny spí, tak jsem jsem s tím ok. No co jsem měla říct. Naštěstí holky byly hodný, tak to probíhalo bez problémů a já si stihla uklidit celý pokoj včetně všech skříní.

Za 30 dní jedu na prodloužený víkend domů, tak jsem už našťouchala zimní oblečení a věci, co už potřebovat nebudu domů. Ať toho mám v září co nejméně. No, musím říct, že kufr mám plný. Nevím kam dám oblečení na těch pár dní. Do příručáku asi.

Včera ráno jsem vyvenčila psa, nakrmila děcka a vyrazila do Londýna se svojí zpívající kamarádkou! Viděly jsme se asi po 2 měsících, šílený. A teď se zase uvidíme až 8. června. Šly jsme k BBC, protože jsme chtěly vidět naše dva youtube oblíbence, Dana a Phila. Jelikož mají každou neděli v BBC Radio 1 show, tak jsme je chtěly odchytit a poprosit o fotku alespoň. Místo toho jsme odchytili Ritu Oru a po Danovi a Philovi ani stopy. Show v 7 normálně začala, takže kvůli Ritě museli jít jiným vchodem. K nasrání prostě! Tak jindy holt.


Dneska musím do banky si poslat peníze co jsem našetřila na český účet a to je asi moje jediná aktivita tento týden. Ve čtvrtek úklid a víkend chci strávit v klidu, procházkama a opalováním!


Snad k vám to teplé počasí taky dorazí!
Mějte se hezky,
Marky





Nemocnice, lékaři a šíleně nemocná Marky


Nemám tušení jak jsem tenhle víkend přežila. A přitom to začalo tak nevině.

Všechno to začalo pátkem odpoledne. Udělala jsem si k obědu špagety. Možná se vám to zdá jako absolutně nepodstatná informace, ale není! Miluju špagety a konečně si Lara nezapomněla přečíst můj shopping list a koupila mi přesně to, co jsem tam měla napsané. Hurá!

Špagety, kučup, sýr! Nejjednodušší a nejlepší jídlo na světě. Mam šílenou chuť se rozepsat o tom jak jsem ty špagety namotala na vydličku a vychutnávala si je. Ale to už by nepodstatná informace byla.
Po výborném obědě jsem si hodinku zdřímla a šla dopřipravit dům na víkend. Večer mě čekala oslava ve Watfordu.

Kamarádka, co bydlí tady kousíček ode mně se totiž rozhodla, že pojede taky do Ameriky jako Au Pair a jelikož končí 1. listopadu u svojí anglické rodiny, tak to časově skvěle vychází. Bum, hned máme co zapíjet!
Nebudu vám popisovat jak probíhal celý večer, nalily jsme do sebe hodně alkoholu. Důležité je, že Ameriku (a cestu letadlem do Ameriky + naše budoucí rodiny + New York + lokalitu + naší plánovanou dovolenou na Hawaii + spoustu dalších a dalších věcí co se Ameriky týče) jsme náležitě zapily! 

Dopravily jsme se nějakým záhadným způsobem domů a zalehla jsem. Bylo mi špatně, strašně moc. Zase jsem svému tělu ublížila stylem, že se mi to víkendu oplatilo. A právem. Alkohol je svině. Pomáhá na maličkatou chviličku zapomenout na problémy a užívat si. Jenže pokud to člověk přežene, a že já sem to v pátek večer přehnala (+ jsem si navíc po xx měsících zapálila jednu jedinou cigaretu) .. Ani nevím proč, ale dělat jsem to neměla a už to taky neudělám.

Sobotní ráno. Otevřela jsem oči už kolem 6 hodiny ráno. Né tedy, že bych toho moc naspala, spíše jsem seděla u otevřeného okna a soustředila se na televizi, aby mi nebylo špatně. Ani jsem tu bolest v krku nevnímala jak špatně mi bylo a jak hlava mě třeštila. Vykolíbala jsem se z postele a šla si dolů udělat heřmánkový čaj. Můj zaručený lék na kocovinu a bolest v krku. Hned mezi dveřma jsem se srazila se Stevem, který se na mě podíval a řekl: "Oooh, dobré ráno! Kocovinka?" Tak jsem mu to jen s úsměvem odkývala a sešly jsme dolů do kuchyně. Čajík hotov, už jsem byla zase zalezlá v postely. Na chvilku jsem usnula, ale probudila mě po pár minutách šílená bolest v krku. Vzala jsem si paralen a zkusila usnout znovu. Po 30 minutách jsem se zase probudila. 

Myslela jsem, že sprcha pomůže. Bohužel to sprcha ješte zhoršila.  Nikdo nebyl doma a já z nějakého neznámého důvodu usnula zabalená v ručníku před dveřmi mého pokoje. Fakt, to vůbec nechápu, když moje postel byla na dosah ruky. V tu chvíli jsem si řikala, že to opravdu nemam v hlavě v pořádku a zalezla do postele v čistém pyžamu.

Po dvanácté hodině kocovina úplně odpadla a mě začalo docházet, že to asi nebude kocovinou, ale něco se děje. Horečka začala stoupat, já doma sama, pořád jsem usínala a proubouzela se. Nemam tǔsení jak ten den uběhnul. Byla jsem nadopovaná prášky, pít jsem nemohla a při pomyšlení jak by mě to jídlo v krku bolelo se mi dělalo špatně. Každou chviličku jsem se budila, protože jsem se dusila vlastníma slinama, které moje tělo odmítalo spolknout.
Lara a Steve byli celý den pryč s děckama. Až k večeru slyším jak Lara řiká něco ve smyslu, že je venku tak krásně a já ležím celý den v posteli. V ten moment jsem vylezla a hned jak mě viděla mě poslala zpátky.

Večer jsem babysittingovala. Odjeli v 8:00 a já v 8:10 usnula. No řeknu vám babysitting jak blázen, celej jsem ho prospala. Probudilo mě akorát až to, že přijeli domů. To bylo kolem 11, můj poslední spánek.
Celou noc jsem koukala na televizi, měla žínku na hlavě a jediný můj příjem tekutin byl díky kostkám ledu. Na víc jsem se nezmohla. 
Kolem 4 hodiny ráno už bolest došla do takového bodu, že jsem chtěla jít vzbudit Laru se Stevem, ať mě odvezou do nemocnice. 
Brečela jsem, nadávala jsem (v duchu, protože i mluvit bolelo) a proklínala jsem cokoliv, co jsem měla v krku.

Nějakým záhadným způsobem se mi podařilo přežít do 8 do rána. Lara vylezla z pokoje a viděla mě sedět na zemi opřenou o skříň. Zeptala se jak mi je a já jenom zakroutila hlavou. Na víc jsem se nezmohla. S jejím: "Oh Marky, that's shame!" odešla do kuchyně.

O 30 minut později jsem sešla do kuchyně a ubrečená jsem poprosila Laru jestli mě mohou vzít k doktoru. "Samozřejmě!" Odpověděla mi. V tu dobu jsem měla tak 39 horečku a už ani paralen nezabíral. Čekala jsem cokoliv, ale to zrovna ne. Lara vytočila ve svém úžasném iPhonu doktora a vrazila mi to do ruky. Řeknu vám, absolutně nemam tušení co sem tam povídala. Moc si to nepamatuju. Vím jen, že jsem byla šileně vyčerpaná tou horečkou, bolestí, nevyspalostí a tím, že jsem nejedla a nepila už skoro dva dny.

Za hodinu už mě Steve vezl do walk-in centra, kde jsem čekala hodinu než mě přijali a vevnitř jsem byla 3 minuty, protože mi řekli, že za antibiotika si účtujou £75!! V přepočtu 2 500 Kč .. Poslali mě na pohotovost, kde mi je prý dají zadarmo. Neměla jsem sílu ani být rozčilená. Venku jsem čekala 25 minut než mě Steve zase přijede vyzvednout. Mezi tím jsem volala se svojí pojišťovnou, kde se mi snažili pomoct. Ve dvanáct hodin odpoledne, po xxx telefonátech s nemocnicemi, doktory a pojištovnou jsem stále neměla antibiotika. V dvě hodiny jsem se naštvaná a vyčerpaná sbalila a šla na autobus, že si zajedu do Watfordu do nemocnice. Asi minutu po tom, co jsem se oblékla mi už po 5 volali z pojišťovny a ptali se mě na moji anglickou adresu. Na to už jsem jim odpověděla, ať se neobtěžujou, že než oni mi seženou lékařskou pomoc tak dřív umřu a nebo se uzdravim sama. 5 hodin od mého prvního telefonátu na pojišťovnu uběhlo a stále pro mě nikoho neměli!

V nemocnici ve Watfordu mi paní doktorka napsala penicilín, platila jsem jen £8 za předpis a spokojeně dojela domů s pocitem, že zítřek bude lepší. Večer mě sice ještě potrápila zvýšená teplota, ale ten pocit dneska ráno, kdy jsem jako první polknula, abych se přesvědčila, ze neumřu byl k nezaplacení! Celý den už normálně piju a i k večeři jsem špagety snědla! Sice to bolelo, ale nebylo to tak strašný!

Výsledek? Rozhnisaná angína, 8 penicilínu denně a protrápený víkend. Vím, že se na svoje host rodiče v ničem spolehnout nemohu a až mi příště bude zle (což doufam, že hodně brzo nebude!!) si raději zavolám do nemocnice sama.
Steve to ode mně chytil, takže si pro antibiotika jede zítra a Lara absolutně v ničem nepřekvapila a akorát mi potvrdila, že je nepoužitelná. Měla totiž dneska na starost všechno, když já i Steve jsme nemocní. Musela ráno vstát k dětem, pustit pračku, sušičku i myčku! Je šileně unavená dneska! :)

Snad jsme měli lepší víkend než já! Pokud se o svůj víkend semnou chcete podělit, ráda si v komentářích počtu!



                                                                                                                                  Vaše Marky

Hádka a sbalený kufr

Slíbila jsem na Twitteru článek ze sobotní "hádky".  Tak mám konečně chvilku na to se s vámi podělit o tom, kterak mě Lara nasrala takovým způsobem, že už jsem jí všechno vyklopila.

V pátek večer jsem místo tančení v klubu zvolila poklidnou večeři s kamarádkou. Ona hlavně ta kamarádka dostala antibiotika, takže nám nic jiného nezbývalo. Zašli jsme do Harvesteru, kde pracují ještě dvě češky. Daly jsme si výborný culiflower pie s baby potatos a spoustou zeleniny. Byla to mňamka a byla zdravá, tak jsem se ani necítila provinile, že jsem to všechno snědla! Seděly jsme tam až do zavíračky ..

Ráno mě probudil kravál z kuchyně, kde Lara něco hulákala. Snažila jsem se pochytit alespoň útržky z toho co říká. Moc se mi to nedařilo, ale očividně byla kvůli něčemu naštvaná a já měla takový pocit, že je to zase moje vina.
Víte, dřív jsem byla bordelářka. Nebavilo mě uklízení a nevadilo mi mít v pokoji nepořádek. Od doby, co jsem se osamostatnila a jsem v Anglii se to ale změnilo. A za půl roku tady se ze mě stal tak strašně čistotný člověk, že nevydržím být v místnosti kde nejsou porovnané věci. Chodím a všechno otírám a rovnám. V pátek večer jsem odcházela do pokoje s pocitem, že je konečně barák uklizen a proto mě překvapilo, co zase našla a co je zase špatně.
"Tohleto bych dokázala uklidit i já!" Jediná věta, kterou jsem pochytila. Nervózně jsem si začala v hlavě přehrávat na co jsem zapomněla, ale byla jsem si 100% jistá, že na nic. Všechno bylo tam kde mělo. Takže to musela být nějaká maličkost. Do teď to nevím, tak to důležité asi nebylo. Ale i přes to jsem se cítila provinile.
Provinilost se do pár sekund proměnila ve vztek. "A jako co. I kdyby, nemá právo se tak chovat a já se mohu kdykoliv sbalit a odjet!" A tak mi to tkrnulo. Vždyť já se můžu sbalit a odjet! Najednou mi to přišlo jako vysvobození. Jediná cesta, jak se toho vzteku a věčné provinilosti zbavit. A bylo mi jedno, že ještě nemám našetřeno na Ameriku. Najednou mi bylo všechno jedno ..
Strhala jsem fotky ze skříně a vyndala kufr. Vzteky jsem přešlapovala z jednoho místa na druhé a nevěděla jestli to opravdu udělat. Na iPadu jsem si najela na stránky Student Agency a našlaa si první spoj domů. "Mám to říct mamce nebo jí mám v pondělí překvapit i s kufrem?" Zapomněla jsem vám říct, že jsem celou dobu brečela. Vzteky ..

Uběhla hodina a já seděla na posteli a ubrečená skypovala s kamarádkou. Byla jsem odhodlaná odjet a ona mě přemlouvala, ať zůstanu. Ať najdu jinou rodinu a nevzdávám to. Slyším jak jde někdo po schodech nahoru. Modlila jsem se, ať nikdo ke mně do pokoje neleze. Smůla, už někdo klepal. Utřela jsem si oči a pozvala Laru dál.
"Jsi v pořádku?" "Jo .." odpověděla jsem jí. A najednou jsem si uvědomila, co jsem řekla. Končim s nějakým ano, jo, jistě .. "Ne!" vykřikla jsem. "Co? Co se děje?" A tak to začalo. Moje první věta: "Už dál nechci bejt tvoje uklízečka." Byla jsem na sebe pyšná! Řekla jsem to!

Tak jsme mluvily. První půlka rozhovoru byla o tom, že mi nebude bránit v tom jestli chci odjet. Jen ať jí dám čas někoho najít. Pak mi začala hrát na city. Jak mě holky mají rádi, že jsme jedna rodina a blá a blá a blá. Kéž bych si to "blá" řekla i v tu dobu. Zabralo to na mě. Uvědomila jsem si, že bych holky už neviděla.. A já je mám tak ráda .. Vyhrála. Promluvily jsme si o všem. Je mi jasné, že se nic nezmění, ale do týdne se vše vrátí do starých kolejí, ale co už. Do září to vydržim. Za měsíc jedu na těch 5 dní domů a pak už jen 2 měsíce a konec. Čechy a Amerika. Za chvíli už mě čeká změna!

Marně přemýšlím jestli jsem se s vámi chtěla ještě podělit ze života Au Pair. Ale ono se toho zase moc neděje. A v úterý jdu na rande s jedním britským producentem. Nechci nic zakřiknout, takže vám toho zatim víc neřeknu! :D

Všem mým čtenářům, které čeká maturita držím palečky! :)
Mějte se krásně,
Marky


Prodloužený velikonoční víkend

Konečně jsem se dostala k počítači a neusínam u něj. Tenhle víkend byl opravdu jeden velký blázinec!

Děcka mi přišly v pátek odpoledne udělat bordel do pokoje :)
V pátek a v pondělí jsme měli v Británii státní svátek. Yay! Měla jsem mít celý den volno, ale následně se to změnilo na pracování do 9 hodin a pak až volno. Kdo jinej by asi vstal k dětem, že?
Už od minulé středy hrajeme s kamarádkou, která bydlí vedle v ulici tenis. V pátek jsme šly hrát odpoledne taky, ale moje namožená pravá ruka byla ráda, že udržela raketu v ruce. Takže to probíhalo tak, že jsme se snažily obě trefovat do míčku. Nešlo nám to.
Selfie všude kde to jen šlo!
V podvečer jsem zašla zase k jiné kamarádce z jiné vedlejší ulici na víno. Její rodina odjela na 4 dny pryč, tak měla bejvák pro sebe. Večer jsem se sbalila a připravila na ranní odjezd do Londýna! Ano, víkend jsem trávila v krásném Londýně. Přijeli mě navštívit dvojčata, moje nejlepší kamarádky, které znám už celou věčnost! Přijeli i s rodiči a ta jedna sebou přítáhla i svého chlapce. Se všemi mám užasný vztah, takže vám ani nemusím vyprávět jak moc jsem si víkend užila. Spala jsem s nimi na apartmánu ze soboty na neděli. V sobotu jsme stihli vidět Greenwich, Tower Bridge, London Bridge, St. James Park, Piccadily Circus, Big Ben, London Eye a na večeři jsme šli do Hard Rock Cafe. A to vám musím říct, jak jsme tam ulovili stůl!


Kolem deváté hodiny večer jsme přijeli všichni k Hard Rock Café. Všichni v dobré náladě, dvojčat tatínek šel ke dveřím, kde stál takovej starší pán a pouštěl dovnitř. Fronta jako blázen, takže nás odpálkoval s tím, že stůl pro 6 lidí dneska večer nedostaneme. Všichni zklamaný, zašli jsme do uličky vedle a chtěli si dát alespoň pivo v hospodě. Jenže všechni lidi, co nepustili do Hard Rocku šli přímo tam, takže narváno jak blázen, ani sednout jsme si nemohli. Mezitím, co dvojčat tatínek stál frontu na pivo mi řekl, ať se tam jdu zkusit zeptat jestli nám neudělají rezervaci alespoň na zítra. Tak jsem sebrala svojí bandu kamarádů a šli jsme zpět.
Přišla jsem k tomu staršímu pánovi a ptám se ho, zda by nám mohl udělat rezervaci na zítra. Podíval se na mě a řekl mi, že bohužel rezervace nedělají a že máme přijít odpoledne kolem 12, že nebude tak narváno.
A pak přišel ten moment! Zrovna přišel toho staršího pána vystřídat mladý, vysoký, (velmi!) pohledný brit! Přišla moje chvíle! :D
Udělala jsem na něj očíčka, pousmála se a říkám, že jsme přijeli na víkend do Londýna a že opravdu chceme večeřet tam. Mladý, hezký a vysoký brit se na mě pousmál a ptá se mne odkud jsme. Tak mu říkám, že jsme s Čech, ale že já v Londýně žiju a ty kamarádi mě přijeli jen navštívit, a že opravdu, ale opravdu musíme večeřet v Hard Rock! A ten mladý a pohledný chlapec se na mne pořád tak hezky usmíval a řekl, že nás zkusí napsat na VIP guest list. YAY! Za hodinu už jsme byly všichni uvnitř a večeřeli jsme! :D S tím chlapcem jsme po sobě pořád taky koukali a usmívali se, ale to je tak všechno .. škoda. Byl fakt sexy!

V našem apartmánu.
(Proč tam vypadam jakobych vážila 100kg?:D)
V neděli ráno jsme jeli do Windsoru se podívat na zámek a odpoledne jsme ťapali po Londýně. Večeř přišla chvilka, kdy já už musela na metro. Nesnáším loučení. Já vím, že za měsíc jedu na 5 dní domů a zase je uvidím, ale stejnak jsem brečela. Sem šílená citlivka. Brečela jsem celou cestu metrem až domů.


V pondělí na státní svátek jsem jela jen do Edgwaru na kafe a od včerejška už normálně pracuju. Moc se mi to nelíbí. Navíc staršímu dítěti končí dneska prázdniny, takže mě končí vstávání v 7:40 a začíná vstávání v 7:15! Boooh ..

(Prý ale má ještě týden prázdnin v květnu, a první a poslední květnové pondělí jsou zase státní svátky! A první týden v červnu jede moje rodinka na dovolenou a druhý týden v červnu jedu já! Uteče to jako nic!)

Maminka mi poslala mňamku k Velikonocům!
Máme teďko v Británii super počasí, teploty se pořád pohybují na 15°C, jen to slunko by mohlo svítit ještě častěji!

Snad jste si užili Velikonoce stejně dobře jako já!
Mějte se krásně,
Marky


Novinky ze života v Anglii!

Strašně dlouho jsem se dokopávala k tomu napsat další příspěvek. Máme tu krásné počasí, takže většinu času trávím venku a taky jsem konečně začala něco dělat pro sebe a necpat se jenom sladkým po večerech.

Shrnu, co je nového:
Začínám jíst zdravěji. Ano začínám, takže ještě většinu času jim na cokoliv mám chuť. Nesladim si čaj nebo kafe, začínám jíst více zeleniny a taky dodržovat snídani, oběd a večeři. K snídani si dám většinou ovesnou kaši nebo weetabix (což vypadá a chutná jako slisovaný piliny, ale s medem je to dobré), k svačině ovoce, k obědu nějakou zeleninu (dneska jsem měla třeba tortilu s nějakým zeleným salátem, kečupem a sýrem - víc v lednici nebylo :D) a k večeři ovoce a jogurt.
Začínám cvičit. Kdykoliv přes den mám čas tak si pustím písničku a dělám sedy-lehy dokud písnička neskončí. Večer už jsem byla jednou běhat, dneska jsme šly s Bárou hrát tenis. Jsem strašně unavená, necítím zápěstí a nohy! Takže zítra odpoledne jdeme zase hrát a večer se proběhnu.
Máme úžasné počasí. Opravdu, včera jsem se poprvé "opalovala". Ještě fouká studený větřík, takže jsem seděla 2,5h nna sluníčku a spálila jsem si dekolt. Dnes jsem měla odpoledne úklid, takže jsem na sluníčku vydržela sníst oběd akorát. A zítra má být 21°C! Škoda, že mám 4 hodinový úklid , jinak bych ležela celou dobu venku.
Návštěva z Čech! Už o víkendu mi dojede moje druhá rodina. Moje nejlepší kamarádky, dvojčata a jejich rodiče. Jsou strašně zlatí, že přijedou i s rodičema. Známe se už skoro 10 let a až teď na Silvestra mi nabídnuli tykání, tak je musím přivítat (s pro mě nezvyklým) ahoj!
Šetřím! Od 1.4. jsem si zavedla šetřící plán, protože si domů v červnu chci dát na účet nějaké peníze a koupit si nový mobil. Ale stejnak půlka mi tam zůstat musí, protože celý Amerika vyjde přibližně na £600. Zatím si vedu dobře, ale dvojčata mě o víkendu zase zruinujou! :D
Červen = dovolená! První týden v červnu jede moje host rodina na dovolenou a hned 4 dny po tom co se vrátí letím domů na 5 dní já. Dvojčata mají narozeniny. Letenky jsou koupené a nakonec letím se svýma oblíbenýma British Airways! (A stejnak pro ně jednou budu pracovat!) No a až se vrátím, tak bude zbývat týden a půl do července. Šíleně to letí, co?

To je tak nějak vše, co je nového. Květen je za dveřmi skoro a hned 4. jdu lovit svého oblíbence Ollyho Murse. Musí mi podepsat knížku! A teď už si jdu lehnout, protože mi z toho tenisu upadnou nohy a zítra jdeme hrát zase. Upřímně .. spíš si zapinkat než hrát. To přijde časem!

Dobrou noc,
Marky

PS: Už příští týden začínám 10. měsíc v UK! Neuvěřitelný ..

Instagram #5

Dlouho jsem nepřidala žádné fotky, tak alespoň něco z Instagramu. A již konečně mohu oficiálně oznámit, že mám 100 následovatelů zde na blogu! A krásných 630 na Twitteru. DÍKY MOC VÁM VŠEM! xx

Osamnělý večer. A moje nová světýlka na notebook!

14 dní zpět a letní počasí! Už by se mohlo zase vrátít ..

Přesně ten moment, kdy nesnáším své vlasy.

Pořád mě to neomrzelo a baví mě se na sebe koukat v zrcadle :)

Včera jsem si koupila knížku Ollieho a přečetla jí za 4,5 hodiny.
Moje nejrychleji přečtená knížka v angličtině!
Inspirativní a úžasný příběh.

První tetování a Show Jana Krause

Neuvěřitelný víkend. Nevím, kde pořádně začít ..

.. asi sobotou odpoledne. Celé dopoledne jsem se válela v posteli a potlačovala pocit, že si za chvíli nechám napsat na tělo něco, co už tam bude .. pořád. Tetování jsem plánovala cca od 17 let, ale stále jsem to oddalovala. Za prvé jsem nechtěla být příliš mladá, protože pak je větší pravděpodobnost, že bych toho časem litovala a za druhé jsem byla srab a oddalovala jsem to vždycky na podzim nebo jaro. Až do minulé neděle.

Seděla jsem se zpívající kamarádkou na kávě v Richmondu a přišla na to řeč. Ve středu jsem to jela do Watfordu zaplatit a v sobotu už jsem byla potetovaná. Docela rychlost, že?
Po komplikacích s dopravou jsem se s Magdou sešla v 14:15 ve Watfordu. Sedly jsme si na kávu do Costy a v půl čtvrtý vyrazily k tetovacímu salonu. Byla jsem nervózní. Strašně moc. V hlavě mi pořád poletovaly otázky jako: "Co když to zkazí?" "Co když se mi to nebude líbit?" "Co když to bude strašně bolet?" Úspěšně se mi tyto otázky povedlo vyšoupnout a už jsme šly na řadu. Magda si nechávala vytetovat "Keep on dreaming" na nohu. Podle jejího výrazu mi přišlo, že jí to absolutně nebolelo! Tak jsem se uklidnila a řekla si, že to nebude tam strašné tedy.
Následně jsem šla na řadu já. JO, zapomněla jsem vám říct, že náš tatér byl fakt sexy. Gabriel! Akorát jsem mu absolutně nerozumněla co řiká .. strašně mumlal.
Nejdřív mi to předkreslil fixou, následně jsem si lehla a Gabriel se mě zeptal: "Are you ready?" tak jsem se na něj smutně podívala a říkám: "Not really .." nádech, výdech a jdem na to.


Všichni mi říkají, že na tu bolest brzo zapomenu, ale nevim teda. Vybrala jsem si jedno z těch bolestivějších míst a to žebra. A můžu potrvdit, že to bolelo jako čert. Ze začátku jsem si říkala: "To zvládneš, zatni zuby." Ale čím déle to trvalo, tim víc se mi chtělo křičet: "Nehrabej na mě už. Nech mě bejt!" :D
Každopádně jsem to vydržela, i když jsem mu chtěla asi 3x říci, ať přestane. Místo slz jsem si kousala prst, abych cítila jinou bolest i.
Namazal mi to mastičkou, přelepil a šla sem. Odcházela jsem s pocitem: "Tohle už nikdy neudělam!" a pořád mě ten pocit drží teda. Ale musim uznat, že jsem opravdu spokojená. Vypadá to daleko lépe, než jsem to měla navržený a je to super. Pořád mi to přjde nepřirozený a snažim se to smejt ve sprše, ale myslim, že jde jen o zvyk.


Přišla jsem domů a byl tu jen Steve s holkama. Po té, co jsem vyčerpaně vešla do kuchyně mě Steve vystrašeně pozdravil a zeptal se co se mi stalo. Říkám, že jsem byla na tom tetování a on mi ukázal na místo tetování a řekl: "Tak se podívej na svoje tričko!" sklopím hlavu a já měla celé tričko od krve a vypadalo to jako by mě někdo postřelil. Steve se mi začal smát, děti na mě vystrašeně koukali a já se odebrala do svého pokoje umřít. Šíleně mě bolela hlava, k tomu jsem se pohádala se svojí mamkou na skypu a šla jsem spát. Výborná sobota!

Neděle byla ve znamená show Jana Krause z Londýna! S Markét jsme měly lístky na vystopení v 6pm. Na místo jsme dorazily už něco okolo druhé, daly si oběd v pizzerii a šly si stoupnout před vstup. Vyčkaly až do 17 hodin, dveře se otevřely a my byly první, kdo přišly. Fajn pocit. Vybraly jsme si místa v druhé řadě, protože celá první řada byla rezervovaná pro pořadatele atd.


V 18 hodin přišel pan Kraus na podium a show začala. Bylo to strašně fajn! Jako první přišel Rytmus a Dara. Ani jeden mi neni sympatickej, takže jsem se to snažila přetrpět a usmívat se. Což se mi povedlo úspěšně. Jako druhá přišla spisovatelka Iva Pekárková, která žila 10 let v New Yorku, kde se živila jako taxikářka a teď je v Londýně. Docela zajímavé to bylo. A jako třetí přišel fotbalista z Chealsea Tomáš Kalas. Mladej hezkej kluk. Celá show trvala hodinu a půl a po odchodu z 229 Avenue jsme se s Markét rozmýšlely co budem dělat dál. Koukaly jsme na autobusy a těšně před tím než jsme zalezly do metra jsem si řekly, že teda půjdem ještě na show od 21:00 .. rozeběhly jsme se zpátky, koupily si na místě lístky a šly si dolů sednout znova! A vyplatilo se! Hned jako první přišel Petr Čech, kterého jsem si přála, aby tam byl už od doby, co jsem koupily lístky a to bylo v lednu! Pak přišla jedna starší paní a jedna mladá češka, která teď dělá cover k CD Coldplay, které vychází v květnu. Byl to skvělý večer, nelituju těch peněz. Pan Kraus vypadá lépe než v televizi a i Ivana Chýlková nechyběla v první řadě!

Tenhle víkend můžu zhodnotit jako naprosto crazy víkend. A teď nějak přežít následující dva týdny a už přijedou moje nejlepší kamarádky na víkend do Londýna!

Mějte se krásně,
Marky x


Why does time fly so fast?!

Kdybyste věděli kolikrát jsem se chystala na nový článek. A konečně přišel ten správný čas. Třeští mě hlava, těším se až zalehnu do postele, ale už jsem oddálení článku na blog nemohla odložit. To už  bych se k tomu nikdy nedokopala totiž.

Co je nového v mém světě? Ztratila jsem pondělní úklid, dostala pokutu v metru, děcka mají neuvěřitelně otravnou náladu už 14 dní, šetřím, v sobotu jdu na své první tetování a v neděli jdu na Show Jana Krause!

S mojí milovanou Lolou!
Dobře, trošku se rozepíšu. Pokuta v metru vás jistě bude zajímat a určitě vás nenaštve tolik jako mne. V neděli jsem jela do Richmondu navštívit svou zpívající kamarádku. Ráno všechno proběhlo super, okolo dvanácté jsem sedla na bus, dojela na overground (což vlastně neni metro, ale vlak po Londýně), dala si na Oyster card 10 liber, odpípla si a šla na vlak. JENŽE! Měla jsem sluchátka v uších, takže jsem nic neslyšela a taky jsem nepostřehla, že jsem si oyster card neodpípla. A tak mě ta Indka sledovala a jakmile jsem nastoupila do vlaku, tak mi dala pokutu 40 liber. Můžu vám říct, že od té doby, co jsem přijela jsem dost na Indy alergická. Neříkám, že jsou všichni stejný, ale .. PRVNÍ rodina - Indové, dva Indové mi zamítly účet v bance a jeden mě ještě přesvědčoval o tom, že Česká republika není v Evropské unii a zakončil to větou: "A kde vlastně Česká republika je?" a teď mi dala žena z Indie pokutu 40 liber! Tak mi v peněžence zbylo 20 liber a naštvaná .. hodně naštvaná jsem dojela do Richmondu.

Koupila jsem si krásná světýlka na notebook za 3 libry. Jsou na USB a jsou vážně boží!

Děcka jsou pěkně otravná. Pořád brečí (obě) a ta starší je drzá. Šíleně. Už mě fakt rozčiluje. Hlavně ničí mojí náladu a pak jsem z toho nervózní i já a nechci zničit můj super čuper vztah s Larou. Pořád jsme nejlepší kámošky a dost mi to tu vyhovuje teď!

Ještě se musím vrátit k neděli a mé návštěvě Richmondu. Seděly jsme si tak v Costě na kafíčku se zpívající kamarádkou a spontáně se rozhodly, že půjdem za 14 dní na tetování a nakonec jdem teď v sobotu ve 4 hodiny odpoledne. Plánuji to už něco přes dva roky a nakonec i můj návrh zůstal, takže po dvou letech odkládání jdu konečně do toho!
Pokoušela jsem se natáčet application video na AuPair v USA
Nějak k tomu nedošlo. Tak holt příští víkend ..
A už v neděli se natáčí Show Jana Krause v Londýně! Jsem zvědavá jací budou hosté a strašně se těším. Chtěla jsem jít těšně před tím, než jsem odjela do Británie, ale finančně už to nevyšlo. A teď mám přiležitost jít v Londýně! Zase o super zážitek navíc :)

Tohle bude zajímavý víkend. A za tři týdny tu budu mít návštěvu z Čech, pak květen a už se mi to tu bude chýlit ke konci. První týden v červnu jede moje rodinka na dovolenou, druhý týden jedu já a v srpnu všichni na Mallorcu a týden a půl po té jedu domů já. Fuuuh, zítra začíná můj 9. měsíc v Anglii. Utíká to šíleně rychle, co?

btw. Příště více fotek, slibuju!!

Fotky, fotky a ještě jednou fotky!

Mam úžasnou rodinu. Já vím, že na ně (ní?) pořád nadávam a první půl rok byl hodně stresový, ale to co se děje teď ve mě vyvolává naprosto nepopsatelný pocity. Teď nemůžu říct jediné křivé slovo!

V úterý to bude přesně 6 měsíců od doby, co mě Steve vyzvednul v High Wycombe na vlakovém nádraží a proměnil mě z bezdomovce na Au Pair. Chvíli jsem tu šťastná a chvíli nešťastná, ale v životě jsem asi  nebyla šťastnější než teď. 

Moje starší dítko má dneska taneční vystoupení a já jediná zůstala doma s tou mladší. Je skvělá, úžasná a hodná, všechno jde jak má. Před chvílkou mi psala Lara smsku jestli je všechno v pořádku. Tak odepisuji: "Joo! Lola už spinká. Je to nejroztomilejší dítko na světe. Dala mi iPad se slovy: "Já nebudu brečet, Marky. Jsem totiž hodná holka!" Mam jí táááák strašně ráda! Doufám, že si užíváte show. Vsadím se, že Sisi je hvězdou večera! xx" Natož mi do třiceti sekund přišla odpověď: "Aaaaah, budeš nám tak strašně moc chybět!" Jsem z toho celá naměkko. Máme před sebou 6 měsíců a mě přijde jako, když za chvilku jedu domů. Nechci jet domů. Tenhle týden s Lar vycházíme jako nikdy. A všechno je perfektní!


Strávila jsem dnešní sluneční den se svou zpívající kamarádkou ve Wembley. Zašli jsme na oběd, válely se v trávě, popíjely kávu a následně limonádu v Costě, sledovaly jak hoří obchod .. Super den! Viděly jsme se po třech měsících a seznámily jsme se díky tomu, že jsme jely stejným autobusem na Vánoce domů. A příští neděli jdeme stalkovat youtubery Dana a Phila! hah


A zítra vyrážím do Londýna! Má být nádherně, snad nebude foukat ten otravný vítr jako dneska. Beru foťák, takže bude spousta fotek. Užívejte víkend!


Last Friday Night!

Píšu si s kamarádkou a ta mi říká, že kouká na můj blog každý den. A tak jsem si uvědomila, že podle mého blogu jsem stále v depresi. Nejsem, už od úterý, kdy se mi Lara omluvila a upekla mi Apple cake. Mňamka. A na víkend udělala cheesecake. Tímhle stylem si na ty její nálady zvyknu a budou mi třeba jednou i jedno! haha


Trošku (hodně) jsem nakupovala minulý týden. Booh. Hodně peněz rychle odplulo z mojí peněženky. Ale koupila jsem si krásnou kosmetickou taštičku a mamince přání ke dni matek, které je ještě větší než A3. Jsem zvědavá jestli dojde v pořádku. V Británii slaví den matek 30. března, v Česku je až 11. května.


Páteční večer jsem i přes svou unavenost vyrazila s Bárou do Watfordu na party. Potkali jsme dva kluky, šli s nimi do jiného klubu a i přes to, že jsem byla pod vlivem alkoholu jsem si řekla, že co se stane v pátek večer zůstane prostě v ten večer. Budu se bavit a třeba někoho poznám. Co bych teď dala za to, abych tomu klukovi, co se jmenoval Daniel dala svoje telefoní číslo, když ho chtěl. Byl to brit, starší o tři roky, vyšší než já a měl roztomilej ksichtík! Občas si přijdu jako vadný kus, protože ten kluk byl fakt super, ty jo. Kdo prostě super klukovi odmítne dát svoje číslo. Nejsem normální.
Proč jsem to udělala? Nedokážu si to vysvětlit.
Dobře, musím se s tím smířit, že už ho pravděpodobně  nikdy neuvidím. Tak jak jsem celej večer chtěla. Booh.
Alespoň mohu říct, že jsem se vytancovala, opila, vyblbla a za 14 dní doufám půjdeme znovu, protože Baruš je prostě skvělý párty parťák! I v alkoholu jsem si sedly! 


Koupila jsem si knížku English for Cabin Crew (Angličtina pro letušky) a začínám pilně studovat, abych pokud na podzim nenajdu perfektní rodinku v USA už byla připravená na zimní konkurzy. Cítím se daleko lépe, když mám cíl a teď si za ním můžu už jenom jít!

A já se tou letuškou stejnak stanu, protože si to strašně přeju a udělám pro to maximum!

Mějte se krásně, brzo se zase ozvu!
Marky

Jaký je váš životní cíl? Co je váš sen a co byste v budoucnosti chtěli dělat? :)

Utrápený článek II.

Vždycky, když si řeknu: "Ty jo, mě se tady fakt líbí .." Se něco posere.

Proč je to tak? Proč, když mam super náladu to zase někdo musí něčím zkazit. Proč mi bylo řečeno, že sice věci na papíru napsané mám, ale není problém si je poupravit k tomu jak potřebuji. A proč jsem tedy dneska udělala všechno kromě utility roomu (místnost, kde je pračka, sušička, vysavač, mop, ...), kterej jsem si schovala na odpoledne a přijde mi v jednu smska, že utility room není hotovej a jestli bych ho každé pondělí mohla dělat, že času na to mám dost. Jako what the fuck? To nedává smysl. Sedím si tu na schodech a chce se mi zase křičet. Vzteky.

Celý dopoledne jsem si plánovala jak Laře a Stevovi udělám snídani příští neděli k našemu půl ročnímu výročí. Fuck you, guys! Absolutně nemam náladu něco pro ně vytvářet. Jsem strašně naštvaná a dusím to v sobě. Nahodím poker face a půjdu domů. A ve čtyři si půjdu zaběhat, až plíce vyplivnu. A šlápnu na ně.

Měla sem super víkend, tak jsem asi mohla počítat s tím, že mi to všechno Lara hned v pondělí zničí. Škoda, že mám holky tak strašně ráda, jinak bych se sbalila a šla. Nikdy jí totiž nebudu dost dobrá, ať se snažím jak chci.

Vrhnu se do natáčení application videa pro americkou agenturu. Asi budu opravdu chtít hned v listopadu odjet. Směr USA. Bude to fajn. Najdu si ještě lepší rodinu a budu si řikat, že mi to psychický týrání v Británii od namyšlené britky může být už jedno.
Kdyby alespoň pracovala. Jak mám respektovat člověka, který v životě nepoznal, co znamená slovo pracovat a vydělat si na to po čem touží.

Paráda, tak zrovna začalo pršet jak blázen. To se asi moc neproběhnu a můžu si plíce vydnat krkem sama a šlápnout na ně.

Občas mi přijde, že sem fakt psychicky narušený člověk. Hlavně, když jsem naštvaná, ať na sebe nebo na někoho jiného, mám chuť si ublížit, abych cítila bolest místo toho vzteku. Asi je mi bolest příjemnější než vztek. Nevím, ale je to divný. Možná by mě měli zavřít do ústavu pro duševně choré lidi.

Vůbec se mi nechce domů. Ona se zas bude tvářit jako by se nic nestalo. A já jí budu v duchu nenávidět za všechno co mi kdy řekla.

Docela často přemýšlím jestli mi tenhle vztek na ostatní jednou k něčemu bude. Taková ta touha, aby vás konečně někdo ocenil a na to já čekám už 5 let. Nikdo neřekne: "Wow, Marky! Tohle se ti vážně povedlo. Díky za to, že si tady pomáháš. Bez tebe bych to nezvládla." Přitom by to beze mně nezvládla a jenom pindá co je pořád špatně. Ale já nejsem nejhorší uklízečka na světě. Vždycky, když douklidím a porozhlídnu se kolem sebe, musím sama sebe pochválít jak se mi to povedlo a jak hezky všechno teď vypadá. Proč to nevidí i ona?

Myslíte, že se to někdy obrátí? Že se třeba jednou tou letuškou stanu a budu strašně šťastná, že i přes všechno to otročení jsem dosáhla zase svého?
Škoda, že není život spravedlivý. Chci být jednou letuška, strašně moc ...

Nenahraditelná?

sobota, 1. března 2014 22:56
Ani nevím kde začít dnes. Dějou se mi strašně věci, ale snažím si udržovat úsměv na tváři a říkat si:
"Tak .. to se prostě stává." ... Woh. Shrnuto:

ZA NÁSLEDUJÍCÍ DVA TÝDNY JSEM ROZBILA:
  • šuplík v kuchyni (úspěšně jsem to zakamulfovala, že to udělalal Lara ..)
  • žehlící prko na úklidu
  • SVŮJ IPAD!!! (upadl mi z 30 cm a prasklo sklo .. mam ho měsíc!)
  • naší sušičku 
  • tvářenku

Toť vše z mého seznamu. No, není toho málo a ten iPad mě štve nejvíc. Nemůžu o tom mluvit, protože bych z toho brečela zase a oprava stojí celou mojí týdenní výplatu. Tak jo no ..

Z toho všeho šoku, který jsem prožila jsem svoje peníze utratila po dlouhé době (třech týdnech, haha) za oblečení. Koupila jsem si ve slevě tmavě modrý cardigan, svetro-šaty, kabelku a boty. Shopping terapie zafungovala. Ale teď už se musím krotit, protože potřebuju nové sklo na iPadu. Yaay!



Moji nejlepší kamarádi jsou teď na jedné párty v Plzni. Přesně na té samé párty jsme byli i minulý rok. Jen mě teď nahradila jiná holka. Všichni moje kamarádi v Čechách říkají jak mě mají rádi a já tomu pomalu přestávám věřit. Nejsem nenahraditelná. Očividně. Asi si to beru moc osobně a jasně, mají právo se bavit. Já se tu taky bavím. Ale přitom usínám každý večer s pocitem jak mi chybí a jak miluju Londýn. A chtěla bych je všechny přestěhovat sem za mnou. Pak bych byla spokojená. A někdy mám pocit, že doma už na mě všichni dávno zapomněli.

Seznámila jsem se s jednou holčinou co bydlí doslova 30 kroků ode mně. Taky češka. Je super a je fajn tu mít někoho poblíž s kým můžete trávit takové ty líné večery a nebo chodit na procházky.

Potřebuju pátek a vytancovat se v nějakým klubu. Nic neřešit. Moc přemýšlím totiž. A teď jdu spát, protože zítra jdeme s kamarádkou na natáčení videoklipu. Koho, kde a proč? To až v příštím článku :)

Insomniac

25. února 2014 0:33
Už zase nemůžu spát. Vůbec nevím, co se to semnou děje, ale zítra mám schůzku v bance, takže tam pravděpodobně usnu na stole a účet mi neotevřou. Já už chci nakupovat na internetu bez toho, abych se musela pořád někoho ptát, zda mi to koupí a já mu mohu dát peníze!

Zkouším právě přírodní balzámy na rty od EOS a musím vám říct, že tu věc nepustím z ruky. Takže bych si ráda objednala celou sadu. Je to skvělý, strašně dobře to hydratuje rty a hlavně to nádherně voní. Mám zelený Honeysuckle. A chtěla bych strašně vyzkoušet jahodu!

Poupravila jsem blog jak jste si mohli všimnout. Všechno jsem nechala opět ve fialové a doplnila jsem pár infa o sobě (About me). Trošku jsem to vylepšila. Ještě pár úprav určitě bude jen co najdu chvilku času.
(Což je vtipné, jelikož mám celou noc jestli do hodiny neusnu.)


25. února 2014 13:09
Překvapivě sem neusnula až do nějakých dvou hodin. A ráno se mi překvapivě nechtělo vstávat. Vůbec nemam tušení jak jsem přežila dnešní dopoledne, ale už sedím v Costa Caffe a užívám si svoje large cinnamon latte. SAMA! Stala jsem se strašně anti sociální v tý Anglii. Vůbec mě nebaví poslouchat problémy druhých lidí. Všichni máme problémy a starosti, jen ne každý o nich pořád mluví. Já se chci bavit a užívat si. Jako v sobotu.

Musím zajít do Primarku a koupit si alespoň něco malého co mi udělá radost. Přijde mi, že mi za chvilku bouchne hlava. A to počasí je fakt šílený. Jeden den je nádherně, 14 stupňů a druhej den je zima a prší. A pak se všechno zase během hodiny změní a svítí sluníčko. Než jsem dojela do Watfordu, tak pršelo a teď právě svítí sluníčko. A já chtěla jít běhat, ale kvůli tomu dešti jsem nešla. Ach jo ...

Co se Lary týče, tak je všechno pořád stejný. Jak na horské dráze. Dopoledne je protivná, odpoledne jsme nejlepší kámošky, večer mě ignoruje. Asi sem si už zvykla. Naučila jsem se od ní věci nebrat osobně protože ona nejdříve mluví a pak přemejšlí. Fakt to bylo jenom o zvyku a umět vypnout mozek, když začne mluvit. Asi se mi to povedlo!

Steve je nemocnej a holky jsou holky no. Zlobí, ale zvláště poslední dobou je mám fakt ráda. I jsem ležela v posteli před pár dny a představovala jsem si sama sebe za dva nebo tři roky. A pak jsem si představila svoje dvě malý holky za dva nebo tři roky. Sienně bude táhnout na 8 a Lole bude neuvěřitelných 6 ..je strašně těžký si to představit. Až jednou budu mít svoje děti,  tak si musim s nima užívat každičkou chvilku, protože rostou strašně rychle!
A taky by mě hrozně zajímalo jestli svoje host děcka ještě nekdy potom uvidím. Už přemýšlím jako bych měla za chvilku odjet a já tu mám před sebou ješte 219 dní tady. 219 dní!!

Absolutně nemam tušení proč jsem si s sebou brala noťas, když jsem to tu celý naťukala do iPadu. Ono se na tom píše docela rychle, když se s tim člověk naučí. Akrát mam strašně těžkou kabelku. Ok, mizím do Primarku a H&M si něco koupit a pak do banky. Snad mi konečně po 7 měsících v UK otevřou účet!

25. února 2014 16:11
Neotevřeli. Zase. A už to zkoušet nebudu. Důvod? Moje host rodiče nemají účet u Lloyds, takže mi ho otevřít nemůžou. Mají účet u Halifaxu, ale tam mi ho neotevřou, protože Česká republika neni u nich v nějaký blbině. K Barcleys potřebuju NIN a NationalWide jsem taky zkoušela. Vzdávam to. Všechny Au Pairky v Británii účet mít můžou, jen já ne.
Takže jsem vytočená odešla si koupit něco na sebe. Nic se mi nelíbilo, tak jsem si pořídila sérum na řasy a nějakej šampon.  Pořád jsem naštvaná.





Sobotní výlet k moři!


Nejsem normální. Od včerejška vím, že v sobotu jedem s kamarádkou na výlet k moři, a že vstávám v 7:00, abych kolem osmé mohla odcházet z domu. „Musím jít spát brzo!“ opakovala jsem si celý pátek. Ha ha ha, to bych nebyla já totiž! 

K večeři jsem si objednala pizzu a koupila střední flašku coca-coly. A jelikož se snažím žít zdravě, moje tělo už přes měsíc neví, co je to pořádná dávka kofeinu. Nalila jsem si colu do skleničky, snědla k večeři pizzu, dokoukala Alenku v říši divů a v 22:10 zalehla do postele. Usnula jsem.
Za hodinu jsem se probudila. Překvapivě vyspalá. Koukala jsem do stropu asi 30 minut. Pak jsem to vzdala, došla si na záchod a pustila si televizi. Myslela jsem totiž, že mě to uspí. Neuspalo. 

Půl jedné – koukám na pohádku Auta. Vzdávám snahu usnout a beru iPad do ruky. CHYBA! Tak sem hrála Plants vs. Zombies 2 a po hodině jsem se dostala přes level, se kterým jsem dlouho zápasila. Nadšení!
Kouknu na televizi a Auta už skončily. Pfff .. Vypínám všechno a jdu se snažit usnout. Nepovedlo se .. Úspěšně jsem civěla 45 minut do stropu a přemýšlela nad kravinama. Následně jsem svůj boj zase vzdala a ve tři hodiny jsem si pustila Dobu ledovou. A abych nezapomněla, hrála jsem u toho na iPadu.
Venku zpívají ptáci. „Shit, kolik je asi hodin?!“ divím sem. Doba ledová  už dávno skončila. Vyděšeně zvedám mobil – 5:55 … Néé! ZA HODINU VSTÁVÁM!

První fotka novým foťákem

Tak jsem si dneska zajela do Watfordu otevřít účet v bance a skončila jsem s novým foťákem. (A překvapivě zase bez účtu) KONEČNĚ mohu řádně dokumentovat svůj Au Pair pobyt v Londýně! Bude mi chvilku trvat než si na něj zvyknu a naučtím se s ním. A už zítra jedu s kamarádkou na celodenní výlet k moři! Přesněji do Southend on Sea, takže budu mít příležitost se s ním naučit. Těšte se na fotky! Pořádný článek napíšu zítra večer nebo v neděli :)


Instagram #4

Nafotila jsem zase pár fotek. Tentokrát nejsou všechny jenom z instagramu, přidala jsem tam pár i z víkendu. A už v úterý si jedu do Watfordu pro nový foťák, takže čekejte daleko více fotek! Taky jsem myslela, že se vypíšu ze vzteku, ale nějak jsem se s tím vypořádala sama. Určitě vám v týdnu napíšu, co se mi o víkendu stalo. Teď už letím do postele, ať nečerpám síly na nový týden! A od 3. března začínám běhat, musím si o víkendu koupit něco kam narvu mobil nebo mp3! Na svém běhacím playlistu zapracuji v týdnu!
Enjoy and see you later!


Sobotní den strávený na letišti!

Nemam tušení, co by vám takhle fotka měla přinést do života.
Asi to, že moje krásné vlasy vyžadují velkou péči :D
Dnešní (16.2.) nádherné počasí. Že by první jarní den?

Bydlím v nejvíc cool ulici!

Zase sobotní výprava na letiště. Čekali jsme na letadlo z Dubaje a Los Angeles!

I AM GONNA TRAVEL IT ALL! ♥


Kterak se mi plány zase změnily

Měl to být nudný víkend doma. Chtěla jsem totiž ušetři co nejvíc peněz jsem mohla. "Vždyť už za chvilku pojedu domů ..." říkala jsem si v pátek. BUM, je pondělí a já zůstávám v Londýně do 29. srpna!

V pátek jsem končila o hodinu dřív a stejnak jsem toho moc po baráku neudělala. Chtěla jsem strávit páteční večer sama doma, v depresi se zmrzlinou a filmem v televizi. Nakonec jsem jela na Eastcote za Markét, kde jsme vypily dvě flašky vína a já nalitá posledním metrem jela domů. Domů jsem dorazila něco po jedné hodině ráno a místo toho, abych zaalarmovala barák na noc a potichoučku odlezla do svého pokoje jsem alarm spustila a celý dům začal v 01:20 houkat jako blázen.
Nepíte víno a nezkoušejte alarmovat dům! Nakonec se mi alarm podařilo nějakým záhadným způsobem vypnout, zaalarmovat dům na noc dobře a potichu jsem odlezla po schodech do svého pokoje. Jak jsem padla do postele, tak jsem se ráno probudila.

Sobota
Měla jsem jet do Londýna, ale bylo mi strašně špatně ráno a navíc pršelo jak blázen, tak jsem to zrušila. Maximálně jsem chtěla zajet do Watfordu a sednout si s iPadem do Costy na kafe. Do Watfordu jsem nakonec jela a vyhýbala se dvěma Au Pairkám, které jsem zahlídla a nechtěla jsem se s nimi vidět. Tak jsem se proplížila do Costy, kde jsem si dala kafe a paniny. Později se ke mně připojila kamarádka a nějací její kamarádi a nakonec jsme tam zkejsnuli, až do šesti hodin.
Spodní Watford byl kompletně zatopený (divit se nemůžeme, když tu prší už asi 2 týdny v kuse a vesele prší dál), takže autobusy jezdily opravdu zvláštně. Nakonec se mi podařilo dostat se domů na babysitting VČAS! Překvapivě.
A jak jsem bejbáčovala a depkařila pořád, tak jsem si nějak uvědomila, že už mi zbývají jenom 4 měsíce a pojedu domů. Celá naměkko jsem odlezla do Loly pokoje a byla tam s ní mezitím co ona roztomile pochrupkávala. Nakonec jsem dokoukala 'The Notebook' a usnula.

Neděle
Stála jsem nachcípaná, chrchlam jako kdybych měla tuberák a začínalo mě ZASE pobolívat v krku. I přes to všechno jsem nakonec jela do High Wycombe za kamarádkou. Ještě před tím, než jsem ale opustila dům jsem měla vážný talk s Larou. Bylo mi oznámeno, že budu muset odjet už v dubnu. Začala jsem panikařit, protože do dubna nestihnu našetřit tu sumu peněz, kterou potřebuju.
Strávila jsem 11 hodin přemýšlením o tom co budu dělat. Měla jsem dvě možnosti:
a) Odjet v dubnu a půl roku v Čechách pracovat (a to bych si ani nevydělala ty peníze co tady určitě)
b) Zůstat tady s nimi do konce srpna, posunout všechny plány a jet s nimi na dovolenou

Po celodenním přemýšlení možnost b) vyhrála. Zůstávám tady do 29. sprna! Nevím jestli jsem z toho nadšená, ale při představě, že budu muset pracovat půl roku v Čechách se mi dělalo špatně. A při představě, že tu budu ještě 6,5 měsíce mi taky nebylo zrovna nejlépe. Člověk se holt prostě musí s některýma věcma smířit a překousnout je.

A tak od 15. sprna do 23. srpna letíme všichni na Malorcu k nějakým jejich známým do apartmánu. Nejsem z toho nadšená, protože to bude pracovní dovolená, ale holky nadšené jsou. Prý budeme pořád plavat v bazénu! Doufám, že se tam alespoň vyspím. Nakonec i svůj pokoj bych mít měla. A musím si pořídit ten foťák, protože to bude moje jediná činnost tam mimo hlídání holek. No uvidíme, třeba to nakonec bude fajn ..

A ještě jsem tedy vyjednala týden dovolené v červnu, tak pojedu domů se podívat a užít si trochu českého slunce! A moje USA se musí tedy odsunout na listopad/prosinec tohoto roku.

Marky

Depression.

Nechápu to, vůbec tomu nerozumím. Jak MŮJ blog může navštěvovat každý den okolo 200 lidí?! To je strašně moc! Proč? Jste skvělý lidé. Dneska se mi zdál zajímavý sen. Seděla jsem na letišti a psala na iPadu článek jak za pár hodin budu v Americe. Strašně se těším, až na tom letišti budu sedět doopravdy a psát článek na iPadu jak za pár hodin budu v Americe. Dává to smysl?!

Ono je to sice až nejdříve za 6 měsíců, ale to uteče strašně rychle. On život utíká hrozně rychle, když víte jak naložit s časem. Plánuji si víkendy dopředu a pak se nestačím divit.
Tento víkend strávím v Londýně, příští víkend už bych si ráda pořídila foťák a další víkend už je březen. A pak, že se ten čas táhne!

Předevčírem jsem s kamarádkou Ilou plánovala náš výlet v létě. Už minulý rok jsme chtěly vyrazit na road trip, ale nějak se nám nakonec nepoštěstilo. A tak jsem přišla s nápadem, že bysme to mohly tento rok zrealizovat. A to znamená, že nešetřím jenom na Ameriku. Teď šetřím i na nový foťák a dovču v Itálii. Yay!
Bude to super. Půjčíme si auto a pojedeme do Itálie k moři. 3 noci v hotelu, užívání sluníčka, navštívení zábavného parku a zase užívání si sluníčka a moře. Těším se na to, strašně moc! Už jsem moře neviděla tři roky! (Pokud tedy nepočítám to modrou louži mezi Francií a Británií, kterou jsem viděla z letadla hned několikrát za posledních 7 měsíců.

Čtu knížku The Fault In Our Stars by John Green a musím vám říct, že u toho budu za chvíli brečet. A o filmu, který bude v létě v kinech vůbec nemluvím. Probrečím ho od začátku do konce.
A celkově bych pořád brečela, mam strašnou depresi. To bude tim Valentýnem příští pátek a mým "forever alone" stavem. A taky tím, že už jsem týden a půl nemocná a nemůžu se toho zbavit. Spíš je to pořád horší a horší. Musím si zajít k doktoru už ..





Instagram #3

Chtěla bych se blogu začít věnovat trošku víc, než jednou týdně. Chytla mě blogovací mánie. A taky mě psaní vždycky hrozně uklidní. Takže bych ráda začala přidávala články minimálně dvakrát týdně alespoň.
Snad mi to vydrží!

Teddy bear and eye.

Valentýn se blíží. A s ním i večer strávený s horkou čokoládou a depresí. Tak jsem si alespoň pořídila včera krásný šedý svetřík z H&M!

Moje zpívající skype kamarádka! (která semnou už dva dny neskypovala!)

221B - Baker Street (Sherlocka jsem nepotkala:( )

Vzhůru do USA!