O krok blíž Americe!

25. ledna 2014, 18:47 sobota

Já už na to nemam. N-E-M-A-M! Ona je strašná. S-T-R-A-Š-N-Á! Já tomu jejímu chování vůbec nerozumím, to je tak strašně vyčerpávající. Proč je zbytek rodiny normální a ona je taková .. grrr.

Dneska ráno jsem nepřímo dostala vynadáno za to, že jsem dopila mlíko. Ano, MLÍKO! A pak za to, že jsem nechala pěnu od šamponu ve vaně. Pane bože, ona už neví prostě.

Tak k tématu o kterém jsem dneska chtěla psát. A tím je USA. Měla jsem dneska pohovor se slečnou z agentury. Měly jsme sraz ve dvě ve Starbucksu na Goldern Greens. Ani se neptejte jak nervózní jsem byla! To bylo strašný .. a naprosto zbytečně. Byla strašně milá, chvilku jsme si povídali a pak jsem vyplnila ten jejich test a nakonec jsme si v angličtině povídaly o mých zkušenostech s dětmi, o řízení auta, o škole atd. Vlastně všechno, co vyplňujete do přihlášky, tak o tom ještě mluvíte. A to bylo všechno, pak jsme ještě chvilku seděly a povídaly si spolu.





26. ledna 2014, 20:17 neděle

Novinka - Lara je normální. Překvapivě. Asi udělám pro další Au Pairku kalendář dní, kdy je normální a kdy se jí raději vyhýbat. Škoda slov o ní pořád psát ..

Před pár minutami mi řekla, že si tedy ještě se Stevem musí promluvit, ale že je tu možnost, že by už nějaká nová Au Pairka přijela začátkem května, což pro mě znamená - KONEC O MĚSÍC DŘÍV!
Zní to super, ale teď se to tu snažím přetrpět jen proto, že potřebuji našetřit dostatek peněz na tu USA. Ono se to nezdá, ale celkově takový výlet vyjde na cca 600 liber i s kapesným (20 000 Kč). Což jsem nakonec po mých výpočtech spočítala, že bych to hravě měla zvládnout, když mám teďko dva nové cleaningy. Navíc šetřit už jsem začala, takže nejsem úplně na nule. 

Včera se mi zdál sen, že jsem vydala knížku o svém Au Pair životě. Je pravda, že jsem začala psát v dubnu, ale jakmile jsem odjela, tak jsem na to neměla čas. Baví mě používat fantazii, ale to u psaní o Au Pair životě moc nevyužiju, takže to nevidím moc slavně. haha

Dnešní odpoledne jsem strávila s kamarádkou z Bushey, šly jsme tu na oběd a povídaly si. Bylo to fajn. Ona je taky taková cestovatelka a už plánuje žádost o vízum na Zéland. Tak doufám, že jí to vyjde!
Strašně se do té Ameriky těším. A pokud odjedu z UK už začátkem května, tak budu muset do USA odjet dříve. Červenec/srpen
Těším se na to jak bude všechno zase svým způsobem jiné. Nové a budu strašně daleko. Ale budu v Americe! O tomhle jsem snila, když mi bylo 14 let a vůbec nevím, co se potom změnilo a já se rozhodla odjet do Británie. A teď přežívám na kraji Londýna a už mám namířeno do USA .. zvláštní, když o tom takhle přemýšlím. 

Musím jít začít psát ten Dear host family letter. Agentura po mě chce 600 slov minimálně. Boooh, to je docela hodně!

A zítra zase pondělí. Další týden. O krok blíž k odjezdu domů, o krok blíž k USA!

Marky

A taky děkuji milé Lottchen, která okomentovala půlku mého blogu! x


Dva dny, jeden článek

21. ledna 2013 23:18, úterý
Say what you wanna say
and let the words fall out
honestly, I wanna see you be brave! ♥



Vůbec netuším, kde jsem k té písničce přišla. Ale pokaždé, když mám pochybnosti o tom, zda jet do USA je dobrý nápad si jí pustím a opakuju si, že musím být brave! (statečná)

Odpoledne jsem měla strašnou chuť napsat na blog, protože se Lara zase zbláznil a je protivná. Ach jo. Nikdy jsem neviděla nikoho tak strašně náladového. Už mě to unavuje. Ale musím vydržet. Už jen 136 dní a pojedu domů! (To neni moc pozitivní!)
V pondělí jsem měla první extra job, šla jsem uklízet vedle do domu. A kamarádka mi snad dohodila i něco na čtvrtek, tak snad se ta Michelle ozve zítra, bylo by to super. Ono se to nezdá, ale mít 24 liber týdně navíc za 2,5h úklidu je super. Aspoň víc ušetřím!
Taky už mám na březen domluvený babysitting u Jacqui. To je ta naše sousedka. Mají strašně luxusní barák. Asi nejluxusnější v celé naší ulici. Vážně! Nikdy jsem neviděla nic luxusnějšího! Nežijou si špatně.

Dneska jsem koupelny pěkně odflákla. A podvědomě jsem si přála, aby se Lara naštvala a vyhodila mě. Měly jsme totiž spolu v sobotu takový menší pokec a říkala, že je ráda, že tu budu těch 10 měsíců a neodjedu dřív. Možná, kdyby mě vyhodila, tak by neměla mít právo být na mě naštvaná, protože by to byla ona, kdo by mě vyhodil. 
Nad tímhle jsem strávila celé dopoledne, pořád jsem přemýšlela, co udělat, aby mě vyhodila. Dneska večer už byla zase po dvou dnech normální, díky bohu!

V sobotu ve dvě hodiny odpoledne (v Čechách ve tři hodiny odpoledne) budu mít pohovor s paní z CoolAgenta kvůli té USA. Tak jsem na to zvědavá. Taky musím dát dohromady reference, fotky a začít přemýšlet nad tím videem, co musím natočit. Boooh, vůbec se mi do toho nechce. 

23. ledna 2014 16:09, čtvrtek


 Dokoupila jsem k šatům černý pásek a boty.
UŽ ABY BYLO JARO!
Mám další extra job! Čtvrtky budu docházet dolů do ulice uklízet. To už mám 54 liber týdně navíc. Hned se to tu bude lépe přežívat a hlavně šetřit!

No i když .. dneska jsem byla zase nakupovat. Koupila jsem si nové botky ve slevě.. Z 20 liber na 8, no kdo by to nekoupil! A pak hromadu věcí v Primarku. Zbytečných věcí!!
Mám z těch extra jobů strašnou radost, aspoň nebudu celej den zavřená v tomhle baráku. Dneska večer mi Lara dohodila nějaký babysitting u její kamarádky. Tak to jsou alespoň další peníze navíc ..

Lara se zase uklidnila a je normální. Musím si tyhle normální momenty užívat čím dál víc, začínají být vzácné.

Jinak mám konečně hezkou fotku se svýma host dětma. Včera jsem je měla na starost celé odpoledne a užily jsme si to spolu. Holky nezlobily a bylo to fajn.  



Začínám být docela nervózní z toho pohovoru v sobotu. Vůbec nevím na co se mě budou ptát a jak dlouho to bude trvat. Teď jak o tom ještě píšu, tak se mi udělalo úplně špatně.
Když už jsem u toho jak je mi špatně, tak je to dnes přesně týden co jsem ZASE spadla z těch schodů. Tentokrát to bylo trošku brutálnější. Šla jsem si pro pití, zatočila se mi hlava, sjela jsem schody, rozmlátila skleničku a Steve se o mě staral. To bylo strašně milé od něj. Do teď jsem ještě potlučená ..

Plánuji nějaký výlet na Velikonoce. Chci se Lary zeptat jak to bude s volnem, abych mohla někam na prodloužený víkend. Kanáry nebo Barcelona by byla fajn. Musím okouknout letenky a ceny hotelů. A hlavně sehnat někoho k sobě, protože sama nikam nejedu!

Tak to je prozatím vše! Příští týden očekávejte další článek, tentokrát už víc o přesunu do USA!

Mějte se krásně,
Marky

Velké (a snad definitivní) rozhodnutí

Při představě, že první týden v červnu pojedu domů a nebudu mít o čem psát na blog mi bylo najednou hrozně smutno. Strašně by mi chybělo. Takový to jak stojím v kuchyni, něco mě naštve a první co mě napadne je, že hlavně o tom nesmím zapomenou napsat.

A tak jsem přemýšlela. Přemýšlela. A přemýšlela.

I přes to, že jsem byla rozhodnutá, že se v červnu vrátím do Čech a začnu si hledat bydlení a práci jsem u toho vydržela .. dva týdny. To přeci může ještě počkat, ne? Můžu pracovat celý zbytek svého života.

A tak jsem dál přemýšlela, co udělám se svým životem dál.

Možná vás ještě zajímá jak to je s Larou teď. Kupodivu jsme nejlepší kámošky. Hrozně mě podporuje v mém rozhodnutí a každý večer si zase před večeří povídáme v kuchyni. Já vím, že to možná moc dlouho nevydrží, ale užívám si to. Necítím se tu tak nevítaná. A je to s ní teďko fajn. Vážně, jsme BFF!

Každopádně dál k tomu, co se chystám udělat. Většina lidí už to stejně ví. Napsala jsem to na Twitter, na Instagram, na Facebook. Možná sdílím svůj život až trochu moc, za chvíli si mě někdo vytipuje a nechá mě zabít. Doufám, že mou vraždu pak bude vyšetřovat Sherlock Holmes, když budu zavražděna v Londýně. To by bylo super!

(Začala jsem koukat na Sherlocka a jsem jím úplně posedlá!)
Troška sebestřednosti - Marky v celé své kráse. 

Chvilka napětí ...Tramtadadáááá ... POSLALA JSEM PŘIHLÁŠKU NA AU PAIR V USA! Yaaay! Můj blog bude ještě rok a půl žít. Jste nadšení?!

Přijímám gratulace. Díky, díky, díky. Bylo to velké rozhodnutí a vlastně mě to napadlo, když jsem převlíkala postel svých nynějších host rodičů. Zvláštní. 
Odeslala jsem přihlášku do CoolAgenta a zítra budu očekávat telefonát z Londýnské pobočky, abych si domluvila interview. Musím o víkendu vyplnit hodně, opravdu hodně papírů. Je to šílený, ale je to správné rozhodnutí. I když si moje maminka a kamarádi myslí opak. No, tak prostě budu ještě rok ve světě no!

Trošku mě to trápí, že mě mamka nepodporuje. Už jsme se dvakrát pohádaly. Na jednu stranu jí chápu, jsem její dcera. Ale na tu druhou mě decentně trápí, že chce, abych tvrdnula v Čechách a pracovala. Vždyť na to mám času dost, ne?

Čas na pár fotek. Dlouho jsem žádné nepřidala. Taky nic nefotim. Příští neděli to bude přesně 6 měsíců v UK!

Z Vánoc doma; Počasí 14. ledna; moje nové mimi :)

Tak to by tak nějak mohlo být vše o co jsem se s vámi chtěla podělit. Mám se super od posledního článku.
Dochází mi baterky v mojí mini lampičce, kterou mám zacvkalou na notebooku. 

Ještě něco! Dneska jsem absolutně, ale absolutně nic neudělala!! Celé dopoledne jsem si psala s kamarádkou ze školky, seděla jsem na gauči, vyvenčila psa, spala a odpoledne jsem složila spodní prádlo a to je všechno. Možná proto mam taky tak dobrou náladu. A zítra jen vysaju, vytřu a vyžehlím a konec taky! Yaay!

Dobře. Těším se na víkend. Sobotní dopoledne prospím!

Toť pro dnešek vše, snad jsme nadšení z pokračování blogu stejně jako já!

Dobrou noc,
Marky

Emocionálně vyčerpaná

Umřu. Ať mě přejede patrovej červenej autobus. Jsem vyčerpaná. Chci domů.

Jsem emocionálně vyčerpaná. V depresi. Úplně. Začnu od začátku.

Nebyla to ani hodina, co jsem 21. prosince vypadla z baráku: a namířila si to s 22 kilovým kufrem na Victoria Coach Station. Přišla mi smska od paní domácí: "Je mi líto, že jsme se nestihly rozloučit. Doufám, že si užiješ dovolenou doma." pfff .. Fajn no. (Nestihla se rozloučit z důvodu, že nevylezla z postele, aby mě náhodou Steve v tom dešti nemusel odvézt alespoň na metro. Jen ať se s tím kufrem táhne ..) Za 4 minuty mi přišla další smska. "Kdy se vracíš?" Ááááááááááááá. NIKDY! křičela jsem si v duchu. Následně jsem se uklidnila a odepsala jí, že v sobotu 4. ledna večer.

Cesta autobusem byla strašná. 17 hodin v autobusu. UŽ NIKDY! Raději si připlatím za letadlo. Seděla jsem vedle milé blondýny, ze které se následně vyklubala Lucka z Readingu, takže jsme si vyměnily telefonní čísla a snad se ještě někdy uvidíme. 

14 dní doma
ÚŽASNÝ! Spala jsem do jedenácti, nic neděla, pila alkohol, viděla své kamarády, byla na Vánoce s rodinou a na Silvestra s kamarády, pila jsem alkohol, odpočívala, spala, odpočívala, pila alkohol a odpočívala. A kupodivu jsem nebyla odpočatá ani trochu. 
Bylo to namáhavých 14 dní, ale užila jsem si je na maximum. 4 dny jsem strávila u kamarádky v Lounech. Byli jsme v kině, u kartářky, na večeři a bylo to všechno prostě super.
Dva dny před mým odjezdem zpátky do Anglie jsem si s Au Pairkami fňukaly, že zpátky nechceme. A naštvala mě paní domácí. Překvapivě. Dostala jsem večer smsku o tom jak se mám a jak si užívám prázdniny doma. "Ha, za tím něco bude!" tak jsem chvíli neodepisovala a měla jsem pravdu. "V kolik se v sobotu vracíš?"
Uklidnila jsem se a odepsala jsem jí, že letadlo mi přistává v 19:35 na Heathrow, a že nevím jak dlouho mi bude trvat než se k nám dostanu. Na to mi odepsala, ať chvátám, že chtějí jít do kina. Ááááááááááááá.

Tak jsem se se všemi doma rozloučila a v sobotu v půl čtvrté jsme vyrazily na letišti. A už v 19:05 jsme přistávala na Heathrow. Nemám sílu na to vám vyprávět, jak strašný bylo se s tím 23 kilovým kufrem dostat až k nám. A cestou se mi ten kufr rozbil. Ubrečená jsem stála před našim domem a koukala do kuchyně, kde sedělo asi milion lidí. Áááááááááá.

Přišla mi smska od paní domácí: "Ahooj! Nechceš na hlavní vyzvednout?" Ááááááááááá! STOJIM PŘED DVEŘMA UŽ!

Nahodila jsem úsměv a s ubrečenýma očima jsem vešla dovnitř. Steve i Lara mě uvítali se slovy jak jsem jim chyběla a já jim to vůbec nevěřila. Křivdila jsem jim.
Ráno jsem normálně pracovala, takže jsem naprosto vyčerpaná vzbudila holky. Ty měly takovou radost, když mě viděly. Hlavně Lola byla nejroztomilejší. Pořád se tulila a opakovala: "Marky, Marky, Marky, Marky, Marky, ..." pořád! Až do nějakých 10h odpoledne! (Bylo 7:30)

Seděli jsme všichni v kuchyni a povídali si. Bylo to strašně fajn. Cítila jsem se hrozně, že si na ně pořád jenom stěžuju. Tak jsem je vychválila až do nebe. Neměla jsem to dělat ..
Už je vše ve starých kolejích. Možná jen trochu víc depresivnější, protože si uvědomuji, jak tímhle Au Pairčením jen ztrácím čas ve svém životě. A stárnu. Stárnu a nic nedělám. Nic se neučím, nerozvíjím se a stárnu. 
Hrůza. Už druhý den jsem z toho v depresi. Navíc jsem si chtěla vzít leden na rozmyšlenou co teda budu dělat se svým životem a pak přišla Lara a oznámila mi, že 15. srpna bookujou dovolenou a jestli s nima chci jet na Mallorcu. A mám hodinu na to si to rozmyslet.
Takže jsem měla hodinu na to se rozmyslet, jestli tu do sprna vydržím a jestli s nima jet chci. Nechci. Tak jsme se domluvily, že 7. června končím!
ANO! KONČÍM PRVNÍ TÝDEN V ČERVNU a vracím se (na chvíli) domů. Určitě měsíc, dva doma budu a pak uvidím co dál. 

Odpočítávám dny. A abych si to čekání trochu usnadnila, tak jsem si koupila ten iPad mini. Bílej. Je krásnej a já ho miluju. I když jsem myslela, že ho prohodím oknem první den. A má růžový obal!

To je zatím vše. Dostala jsem pár e-mailů a omlouvám se jestli jsem na nějaký neodpověděla. Přes ty Vánoce sem vůbec nekoukala na žádné blogy, nic. Pokud neodpovím, tak napište znova. Jen to zkopírujte a pošlete to znova. Odpovím. Slibuju! (Marky.24@seznam.cz)


Díky moc za to, že tenhle blog stále navštěvuje spousta lidí i přes to, že jsem sem nic nepsala. Teď už to bude lepší :)

Marky