Emocionálně vyčerpaná

Umřu. Ať mě přejede patrovej červenej autobus. Jsem vyčerpaná. Chci domů.

Jsem emocionálně vyčerpaná. V depresi. Úplně. Začnu od začátku.

Nebyla to ani hodina, co jsem 21. prosince vypadla z baráku: a namířila si to s 22 kilovým kufrem na Victoria Coach Station. Přišla mi smska od paní domácí: "Je mi líto, že jsme se nestihly rozloučit. Doufám, že si užiješ dovolenou doma." pfff .. Fajn no. (Nestihla se rozloučit z důvodu, že nevylezla z postele, aby mě náhodou Steve v tom dešti nemusel odvézt alespoň na metro. Jen ať se s tím kufrem táhne ..) Za 4 minuty mi přišla další smska. "Kdy se vracíš?" Ááááááááááááá. NIKDY! křičela jsem si v duchu. Následně jsem se uklidnila a odepsala jí, že v sobotu 4. ledna večer.

Cesta autobusem byla strašná. 17 hodin v autobusu. UŽ NIKDY! Raději si připlatím za letadlo. Seděla jsem vedle milé blondýny, ze které se následně vyklubala Lucka z Readingu, takže jsme si vyměnily telefonní čísla a snad se ještě někdy uvidíme. 

14 dní doma
ÚŽASNÝ! Spala jsem do jedenácti, nic neděla, pila alkohol, viděla své kamarády, byla na Vánoce s rodinou a na Silvestra s kamarády, pila jsem alkohol, odpočívala, spala, odpočívala, pila alkohol a odpočívala. A kupodivu jsem nebyla odpočatá ani trochu. 
Bylo to namáhavých 14 dní, ale užila jsem si je na maximum. 4 dny jsem strávila u kamarádky v Lounech. Byli jsme v kině, u kartářky, na večeři a bylo to všechno prostě super.
Dva dny před mým odjezdem zpátky do Anglie jsem si s Au Pairkami fňukaly, že zpátky nechceme. A naštvala mě paní domácí. Překvapivě. Dostala jsem večer smsku o tom jak se mám a jak si užívám prázdniny doma. "Ha, za tím něco bude!" tak jsem chvíli neodepisovala a měla jsem pravdu. "V kolik se v sobotu vracíš?"
Uklidnila jsem se a odepsala jsem jí, že letadlo mi přistává v 19:35 na Heathrow, a že nevím jak dlouho mi bude trvat než se k nám dostanu. Na to mi odepsala, ať chvátám, že chtějí jít do kina. Ááááááááááááá.

Tak jsem se se všemi doma rozloučila a v sobotu v půl čtvrté jsme vyrazily na letišti. A už v 19:05 jsme přistávala na Heathrow. Nemám sílu na to vám vyprávět, jak strašný bylo se s tím 23 kilovým kufrem dostat až k nám. A cestou se mi ten kufr rozbil. Ubrečená jsem stála před našim domem a koukala do kuchyně, kde sedělo asi milion lidí. Áááááááááá.

Přišla mi smska od paní domácí: "Ahooj! Nechceš na hlavní vyzvednout?" Ááááááááááá! STOJIM PŘED DVEŘMA UŽ!

Nahodila jsem úsměv a s ubrečenýma očima jsem vešla dovnitř. Steve i Lara mě uvítali se slovy jak jsem jim chyběla a já jim to vůbec nevěřila. Křivdila jsem jim.
Ráno jsem normálně pracovala, takže jsem naprosto vyčerpaná vzbudila holky. Ty měly takovou radost, když mě viděly. Hlavně Lola byla nejroztomilejší. Pořád se tulila a opakovala: "Marky, Marky, Marky, Marky, Marky, ..." pořád! Až do nějakých 10h odpoledne! (Bylo 7:30)

Seděli jsme všichni v kuchyni a povídali si. Bylo to strašně fajn. Cítila jsem se hrozně, že si na ně pořád jenom stěžuju. Tak jsem je vychválila až do nebe. Neměla jsem to dělat ..
Už je vše ve starých kolejích. Možná jen trochu víc depresivnější, protože si uvědomuji, jak tímhle Au Pairčením jen ztrácím čas ve svém životě. A stárnu. Stárnu a nic nedělám. Nic se neučím, nerozvíjím se a stárnu. 
Hrůza. Už druhý den jsem z toho v depresi. Navíc jsem si chtěla vzít leden na rozmyšlenou co teda budu dělat se svým životem a pak přišla Lara a oznámila mi, že 15. srpna bookujou dovolenou a jestli s nima chci jet na Mallorcu. A mám hodinu na to si to rozmyslet.
Takže jsem měla hodinu na to se rozmyslet, jestli tu do sprna vydržím a jestli s nima jet chci. Nechci. Tak jsme se domluvily, že 7. června končím!
ANO! KONČÍM PRVNÍ TÝDEN V ČERVNU a vracím se (na chvíli) domů. Určitě měsíc, dva doma budu a pak uvidím co dál. 

Odpočítávám dny. A abych si to čekání trochu usnadnila, tak jsem si koupila ten iPad mini. Bílej. Je krásnej a já ho miluju. I když jsem myslela, že ho prohodím oknem první den. A má růžový obal!

To je zatím vše. Dostala jsem pár e-mailů a omlouvám se jestli jsem na nějaký neodpověděla. Přes ty Vánoce sem vůbec nekoukala na žádné blogy, nic. Pokud neodpovím, tak napište znova. Jen to zkopírujte a pošlete to znova. Odpovím. Slibuju! (Marky.24@seznam.cz)


Díky moc za to, že tenhle blog stále navštěvuje spousta lidí i přes to, že jsem sem nic nepsala. Teď už to bude lepší :)

Marky

13 komentářů :

  1. Držím ti palce. Určite sa budeš mať lepšie :)
    Strašne rad čítam tvoj blog.

    OdpovědětVymazat
  2. Markétko, drž se! Snad ti to rychle uteče a ty se tam nezblázníš :-*

    OdpovědětVymazat
  3. Ježiši, nedovedu si představit táhnout se s tak těžkým kufrem..ještě když se rozbije. Myslím že jsi udělala dobře že s nimi nechceš na dovču, stejně by si z tebe Lara dělala akorát poskoka. Ať je brzy lépe Marky :) !

    OdpovědětVymazat
  4. Jeli sme ve stejnej den domů :) ale nejspiš si nejela v mym buse, to bych si tě všimla :-D

    OdpovědětVymazat
  5. To zvládneš, Marky! Neztrácíš čas, teda, alespoň podle mě, získaš spoustu zkušenost a na Laru se vyser, je to kráva ;-)

    OdpovědětVymazat
  6. První věc co mě napadla po tom, co jsem si přečetla, že v červnu končíš bylo, jestli nemají zájem o novou au pair, protože já chci au pair dělat. Pak jsem si vzpomněla na všechny tvoje články o rodině a hned mě to přešlo. Každopádně ti přeju, aby ti těch pár týdnů co nejrychleji uteklo a ty byla volná a mohla si dělat to, co chceš. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Jsem docela ráda, že tam končíš, vždycky jdu k tobě na blog s takovým divným pocitem a čekám, co ti zase vyvedli. Budu ti držet palce, abys to tam s nimi zvládla a nikoho nezabila, užívej si Londýn dokud máš možnost, protože ten za to stojí a drž se.
    A neboj, podle mě čas neztrácíš, máš dík tomu spoustu zkušeností, který můžeš využít (i kdyby šlo jen o to, že sis vylepšila angličtinu).

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj, kde přesně v anglii jsi nebo respektive cca kde jsi? :-D Taky jsem aupair v Surrey poblíž kingstonu, ale do Londýna jezdím často. Taky to teď tady mám složitý a rozhodla jsem se, že odjedu, taky v červnu, už to s dětma nezvládám, jsou to rozmazlení parchanti. Možná by bylo fajn se sejít :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V Bushey, na kraji Londona :) Na kafe nějaký víkend zajít může, jsem pro!

      Vymazat
    2. Není tam ten obrovský park? chodím do takového parku s dětmi občas. Klidně bych zašla a zanadávala na všechno, v angličtině to nikdy nejde tak dobře jako v češtině :-D

      Vymazat
    3. jo teď na to koukám, je to jiný Bushey než náš park :-D

      Vymazat
  9. Ahoj Marky,
    Chci se tě zeptat jak dlouho ti hledali rodinu? :) jela jsi od Student Agency? teď už je to dýl jak měsíc co mojí přihlášku posílali do UK a stále nic :/ jsem trochu nervní a mám strach že mi to nedopadne nebo že se žádný rodině nelíbím :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem hledala na vlastní pěst, takže jsem vycestovala sama. První rodinu jsem našla asi za 2,5 měsíce :)
      Buď trpělivá! Určitě se nějaká brzo najde :))

      Vymazat


Moc vám děkuji za všechny milé komentáře! Vážím si jich :)

Na komentáře odpovídám zde na blogu.