Návštěva Londýna a britský X-Factor 2014

Já se tak strašně nudím. Už jsem se chtěla dokopat k tomu napsat článek odpoledne, ale nakonec jsem dala přednost sledování Supernaturalu a pochrupování. Ztratila jsem hlas. Nemůžu mluvit. Od středy je to semnou jako na horské dráze. Jeden den jsem byla úplně nepoužitelná a umírala jsem na nějaký britský virus a druhý den jsem byla v pohodě. V pátek jsem zase umírala, tentokrát to bylo horší, protože už mi i tekla krev z nosu, bolelo mě na hrudi a nakonec jsem dostala odpoledne i volno, protože jsem byla naprosto, ale naprosto nepoužitelná. Včera už to bylo lepší, musela jsem se vymluvit, že pro mě má kamarádka antibiotika, abych mohla jet do Londýna. A tak jsem lhala a jela si užívat do Londýna.

Na oplátku za to lhaní jsem už během dne začala ztrácet hlas. Člověk by řekl, že to bude následující den lepší, ale ráno jsem nepromluvila už vůbec a postupem času to přešlo to chraptění a přeskakování hlasu do neuvěřitelných výšek.
Je to strašně vyčerpávající dlouho mluvit. A navíc to ani nejde dlouho mluvit.

Včerejší návštěva Londýna ..
... byla strašně super. Konečně jsem se setkala s Verčou, holčinou co bydlela ve vedlejší vesničce, když jsem byla prvních 14 dní u té první (strašné) rodiny. Setkaly jsme se na Oxford circus, následně pokračovaly na Baker Street (potřebovala jsem prostě vidět dveře Sherlocka Holmse, pak jsme se procházely po Regent's park, metrem dojely zase na Oxford circus odkud jsme došli kousek pod Piccadily a tam jsme to zapíchly v jedné italské restauraci. Měla jsem ty nejlepší lasagne ever!

Měly jsme si toho tolik co říct! Odpoledne uteklo jako nic a už jsme se loučily. Co se dělo poté .. musim se tomu pořád smát. Jsem strašnej zmatkař!

V půl šesté jsem sedala na Waterloo na metro, abych dojela na Harrow & Wealdstone odkud mi jede autobus domů. V půl osmé už jsem měla bajbáčovat, protože Steve s Larou šli na nějakou oslavou narozenin.
Vystoupila jsem na Baker street, že přesednu na jiné metro - rychlejší. Jenže to jiné metro bylo zavřené, a tak mě slečna nasměrovala na náhradní dopravu, že to bude jenom o chvilku déle trvat. Pořád jsem měla přes hodinu čas. Fajn.
Já v tom freaking autobusu byla hodinu!! Už mi před sedmou volala Lara, jestli to stihnu být do půl osmé doma a já tím chraplavým hlasem skoro mluvit nemohla. Řekla jsem jí, že jsem se zasekla v autobusu a že jsou všude kolony. Vynervovaná jako blázen jsem si začala povídat s lidma okolo mě a všem vyprávět how late am I!
V 19:00 autobus zastavil na Wembley park (v 19:30 jsem začínala bejbáčovat!), běžela jsem na metro.
  • 19:05 jsem nasedla do prvního vagonu
  • milý pan řidič stál a povídal si s jiným řidičem
  • 19:08 poklepávám nohou, nervózně se rozhlížím
  • 19:09 přemýšlím, co budu dělat, protože to očividně nestíhám
  • 19:10 naštvaně se zvedám a ptám se řidiče jak dlouho tu ještě budeme stát! Natož mi řidič odpovídá, že jestli mám problém, mám si vystoupit
  • 19:11 sem strašně naštvaná
  • 19:12 metro se rozjíždí! 
V metru volám taxi službu, kde se se svým zbytkem hlasu snažím objednat taxi.
"Dobrý večer, jak vám mohu pomoci?" ozvalo se do telefonu. "Dobrej, potřebovala bych taxíka ze Stanmoru do Bushey." odpověděla jsem. "Dobře, a kdy?" "Tak za 2-3 minuty." "Bohužel, nejbližší taxi tam může být za 15 minut." zpanikařila jsem. "No, ale já potřebuju za 15 minut už být doma! Můžete mi dát číslo na jinou taxi službu?"
Nakonec metro zastavilo v 19:18 na konečné stanici. Na podpatkách jsem se rozběhla, odpípla oyster card, vyběhla schody a nalítla do pobočky taxi služby. Uvnitř byli dva indové a jeden starší pán. JÁ - rozcuchaná, v jedné ruce kabelka, v druhé ruce tašky z nákupů a všichni koukali na mě.

"Dobrý den, potřebuju taxík. Hned. Musím být v 19:30 doma, v Bushey." "Dobře, vaše jméno?" zvyklá, že už své jméno automaticky hláskuju jsem začala "Hmmm .. Em ej .." "Takže Emma?" "Coo? Ne, a nebo jo. Napište, že se jmenuju Emma, vždyť je to jedno." čapla jsem toho jednoho inda a táhla ho k autu. Celou dobu se mi hrozně smál a uklidňoval mě, že to stihneme. Bylo 19:21 .. Devět minut!
Říkám vám, zastavili jsme před barákem v 19:29! Mělo mě to stát 6 liber, ale neměla jsem drobný. Hodila jsm po něm desetilibrovku a strašně mu děkovala. Rozběhla jsem se ke dveřím, kde už stála Lara se Stevem.

Hlas už byl skoro úplně pryč, tělem mi probíhal adrenalin a stres, který ze mě postupně opadával. V hlavě se mi přehrávali myšlenky, jak mě seřve nebo vyhodí.
"Já se tak strašně omlouvám! Opravdu. Už se to nikdy nestane. Slibuju. Budu domů jezdit dřív. Prosím, nevyhazujte mě, já tu ještě chvíli chci být!" Steve propuknul v neuvěřitelný záchvat smíchu a Lara taky. "Marky, uklidni se. To je v pořádku. Přišla jsi akorát!" uklidňovala mi Lara. "Já se vážně - hrozně moc omlouvám!"
Tak se mi všichni vysmáli a odešli na párty. A to je vlastně celý včerejší příběh. A dnešek jsem strávila v posteli a hledala jsem svůj ztracený hlas, který jsem pořád nenašla.

 A také jsem přemlouvala svojí zpívající kamarádku, aby se přihlásila do britského X-factoru. Podpoří mě v mém nápadu někdo? Možná jí k tomu dokopu, když mi potvrdíte, že má nádherný hlas:)






14 komentářů :

  1. Jak já to hltala a čekala, co se stane! Jak Lara bude reagovat! Alespoň, že to dopadlo dobře :)
    A tvoje zpívající kamarádka má opravdu krásný hlas!

    OdpovědětVymazat
  2. Ty jo, to bych byla šíleně vynervovaná! Ale havně, že to dobře dopadlo a že si to nakonec stihla:))
    Jinak kamarádka má úžasný hlas!:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No já málem zemřela na moc stresu :D Ale zjistila jsem, že ve stresu a pod vlivem alkoholu je má angličtina nejlepší!

      Vymazat
  3. Chce to nějakou pecku, aby zaujala a nadzvedla lidem náladu hned jak tam vleze,
    ať se předvede sebevědomě. Kormutlivé kuňkání akorát unudí publikum i porotu..:(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na pecce se samozřejmě pracuje! Tímhle videem jsem chtěla jen poukázat na její hlas :)

      Vymazat
  4. Tak držím kde co. Ať to vyjde. :))

    OdpovědětVymazat
  5. Určitě jí přemluv ať jde do toho! :)
    Btw. jak funguje ta Oyster card? Chystám se za měsíc do Londýna a nevím jestli jsem to dobře pochopila :D To se jen někde přiloží při vchodu a odchodu z metra a ono se to automaticky odečte? A jak vůbec člověk pozná, že tam ještě má nějaké peníze?

    OdpovědětVymazat
  6. Taky jsem čekala, jak to dopadne a bum tentokrát dobře! Já bych byla strašně nervózní . Ale zvládla si to skvěle, akorát načasovaný. :) Kamarádka by to určitě měla zkusit, za zkoušku nic nedá a třeba bude mít ještě zážitek. :)
    x

    OdpovědětVymazat
  7. Ať to zkusí má úžasný hlas :))
    Čekala jsem jiný konec ale jsem ráda že to dopadlo tak jak to dopadlo :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ještě, že jsi to stihla ;)
    Jo ta kamarádka je úžasná :333 ať tam jde, myslím, že nebude litovat

    OdpovědětVymazat
  9. Tvá kamarádka moc hezky zpívá a já zbožňuju tvůj blog už se těším na další příspěvek

    OdpovědětVymazat
  10. Týjo tolik stresu! Čekala jsem, jak to dopadne :D A máš fotku z Baker Street? :3 :D

    OdpovědětVymazat
  11. Má krásný hlas :) Určitě ať se nebojí, i kdyby se nedostala moc daleko, mužou jí tam říct zajímavé připomínky :)

    OdpovědětVymazat


Moc vám děkuji za všechny milé komentáře! Vážím si jich :)

Na komentáře odpovídám zde na blogu.