První tetování a Show Jana Krause

Neuvěřitelný víkend. Nevím, kde pořádně začít ..

.. asi sobotou odpoledne. Celé dopoledne jsem se válela v posteli a potlačovala pocit, že si za chvíli nechám napsat na tělo něco, co už tam bude .. pořád. Tetování jsem plánovala cca od 17 let, ale stále jsem to oddalovala. Za prvé jsem nechtěla být příliš mladá, protože pak je větší pravděpodobnost, že bych toho časem litovala a za druhé jsem byla srab a oddalovala jsem to vždycky na podzim nebo jaro. Až do minulé neděle.

Seděla jsem se zpívající kamarádkou na kávě v Richmondu a přišla na to řeč. Ve středu jsem to jela do Watfordu zaplatit a v sobotu už jsem byla potetovaná. Docela rychlost, že?
Po komplikacích s dopravou jsem se s Magdou sešla v 14:15 ve Watfordu. Sedly jsme si na kávu do Costy a v půl čtvrtý vyrazily k tetovacímu salonu. Byla jsem nervózní. Strašně moc. V hlavě mi pořád poletovaly otázky jako: "Co když to zkazí?" "Co když se mi to nebude líbit?" "Co když to bude strašně bolet?" Úspěšně se mi tyto otázky povedlo vyšoupnout a už jsme šly na řadu. Magda si nechávala vytetovat "Keep on dreaming" na nohu. Podle jejího výrazu mi přišlo, že jí to absolutně nebolelo! Tak jsem se uklidnila a řekla si, že to nebude tam strašné tedy.
Následně jsem šla na řadu já. JO, zapomněla jsem vám říct, že náš tatér byl fakt sexy. Gabriel! Akorát jsem mu absolutně nerozumněla co řiká .. strašně mumlal.
Nejdřív mi to předkreslil fixou, následně jsem si lehla a Gabriel se mě zeptal: "Are you ready?" tak jsem se na něj smutně podívala a říkám: "Not really .." nádech, výdech a jdem na to.


Všichni mi říkají, že na tu bolest brzo zapomenu, ale nevim teda. Vybrala jsem si jedno z těch bolestivějších míst a to žebra. A můžu potrvdit, že to bolelo jako čert. Ze začátku jsem si říkala: "To zvládneš, zatni zuby." Ale čím déle to trvalo, tim víc se mi chtělo křičet: "Nehrabej na mě už. Nech mě bejt!" :D
Každopádně jsem to vydržela, i když jsem mu chtěla asi 3x říci, ať přestane. Místo slz jsem si kousala prst, abych cítila jinou bolest i.
Namazal mi to mastičkou, přelepil a šla sem. Odcházela jsem s pocitem: "Tohle už nikdy neudělam!" a pořád mě ten pocit drží teda. Ale musim uznat, že jsem opravdu spokojená. Vypadá to daleko lépe, než jsem to měla navržený a je to super. Pořád mi to přjde nepřirozený a snažim se to smejt ve sprše, ale myslim, že jde jen o zvyk.


Přišla jsem domů a byl tu jen Steve s holkama. Po té, co jsem vyčerpaně vešla do kuchyně mě Steve vystrašeně pozdravil a zeptal se co se mi stalo. Říkám, že jsem byla na tom tetování a on mi ukázal na místo tetování a řekl: "Tak se podívej na svoje tričko!" sklopím hlavu a já měla celé tričko od krve a vypadalo to jako by mě někdo postřelil. Steve se mi začal smát, děti na mě vystrašeně koukali a já se odebrala do svého pokoje umřít. Šíleně mě bolela hlava, k tomu jsem se pohádala se svojí mamkou na skypu a šla jsem spát. Výborná sobota!

Neděle byla ve znamená show Jana Krause z Londýna! S Markét jsme měly lístky na vystopení v 6pm. Na místo jsme dorazily už něco okolo druhé, daly si oběd v pizzerii a šly si stoupnout před vstup. Vyčkaly až do 17 hodin, dveře se otevřely a my byly první, kdo přišly. Fajn pocit. Vybraly jsme si místa v druhé řadě, protože celá první řada byla rezervovaná pro pořadatele atd.


V 18 hodin přišel pan Kraus na podium a show začala. Bylo to strašně fajn! Jako první přišel Rytmus a Dara. Ani jeden mi neni sympatickej, takže jsem se to snažila přetrpět a usmívat se. Což se mi povedlo úspěšně. Jako druhá přišla spisovatelka Iva Pekárková, která žila 10 let v New Yorku, kde se živila jako taxikářka a teď je v Londýně. Docela zajímavé to bylo. A jako třetí přišel fotbalista z Chealsea Tomáš Kalas. Mladej hezkej kluk. Celá show trvala hodinu a půl a po odchodu z 229 Avenue jsme se s Markét rozmýšlely co budem dělat dál. Koukaly jsme na autobusy a těšně před tím než jsme zalezly do metra jsem si řekly, že teda půjdem ještě na show od 21:00 .. rozeběhly jsme se zpátky, koupily si na místě lístky a šly si dolů sednout znova! A vyplatilo se! Hned jako první přišel Petr Čech, kterého jsem si přála, aby tam byl už od doby, co jsem koupily lístky a to bylo v lednu! Pak přišla jedna starší paní a jedna mladá češka, která teď dělá cover k CD Coldplay, které vychází v květnu. Byl to skvělý večer, nelituju těch peněz. Pan Kraus vypadá lépe než v televizi a i Ivana Chýlková nechyběla v první řadě!

Tenhle víkend můžu zhodnotit jako naprosto crazy víkend. A teď nějak přežít následující dva týdny a už přijedou moje nejlepší kamarádky na víkend do Londýna!

Mějte se krásně,
Marky x


Why does time fly so fast?!

Kdybyste věděli kolikrát jsem se chystala na nový článek. A konečně přišel ten správný čas. Třeští mě hlava, těším se až zalehnu do postele, ale už jsem oddálení článku na blog nemohla odložit. To už  bych se k tomu nikdy nedokopala totiž.

Co je nového v mém světě? Ztratila jsem pondělní úklid, dostala pokutu v metru, děcka mají neuvěřitelně otravnou náladu už 14 dní, šetřím, v sobotu jdu na své první tetování a v neděli jdu na Show Jana Krause!

S mojí milovanou Lolou!
Dobře, trošku se rozepíšu. Pokuta v metru vás jistě bude zajímat a určitě vás nenaštve tolik jako mne. V neděli jsem jela do Richmondu navštívit svou zpívající kamarádku. Ráno všechno proběhlo super, okolo dvanácté jsem sedla na bus, dojela na overground (což vlastně neni metro, ale vlak po Londýně), dala si na Oyster card 10 liber, odpípla si a šla na vlak. JENŽE! Měla jsem sluchátka v uších, takže jsem nic neslyšela a taky jsem nepostřehla, že jsem si oyster card neodpípla. A tak mě ta Indka sledovala a jakmile jsem nastoupila do vlaku, tak mi dala pokutu 40 liber. Můžu vám říct, že od té doby, co jsem přijela jsem dost na Indy alergická. Neříkám, že jsou všichni stejný, ale .. PRVNÍ rodina - Indové, dva Indové mi zamítly účet v bance a jeden mě ještě přesvědčoval o tom, že Česká republika není v Evropské unii a zakončil to větou: "A kde vlastně Česká republika je?" a teď mi dala žena z Indie pokutu 40 liber! Tak mi v peněžence zbylo 20 liber a naštvaná .. hodně naštvaná jsem dojela do Richmondu.

Koupila jsem si krásná světýlka na notebook za 3 libry. Jsou na USB a jsou vážně boží!

Děcka jsou pěkně otravná. Pořád brečí (obě) a ta starší je drzá. Šíleně. Už mě fakt rozčiluje. Hlavně ničí mojí náladu a pak jsem z toho nervózní i já a nechci zničit můj super čuper vztah s Larou. Pořád jsme nejlepší kámošky a dost mi to tu vyhovuje teď!

Ještě se musím vrátit k neděli a mé návštěvě Richmondu. Seděly jsme si tak v Costě na kafíčku se zpívající kamarádkou a spontáně se rozhodly, že půjdem za 14 dní na tetování a nakonec jdem teď v sobotu ve 4 hodiny odpoledne. Plánuji to už něco přes dva roky a nakonec i můj návrh zůstal, takže po dvou letech odkládání jdu konečně do toho!
Pokoušela jsem se natáčet application video na AuPair v USA
Nějak k tomu nedošlo. Tak holt příští víkend ..
A už v neděli se natáčí Show Jana Krause v Londýně! Jsem zvědavá jací budou hosté a strašně se těším. Chtěla jsem jít těšně před tím, než jsem odjela do Británie, ale finančně už to nevyšlo. A teď mám přiležitost jít v Londýně! Zase o super zážitek navíc :)

Tohle bude zajímavý víkend. A za tři týdny tu budu mít návštěvu z Čech, pak květen a už se mi to tu bude chýlit ke konci. První týden v červnu jede moje rodinka na dovolenou, druhý týden jedu já a v srpnu všichni na Mallorcu a týden a půl po té jedu domů já. Fuuuh, zítra začíná můj 9. měsíc v Anglii. Utíká to šíleně rychle, co?

btw. Příště více fotek, slibuju!!

Fotky, fotky a ještě jednou fotky!

Mam úžasnou rodinu. Já vím, že na ně (ní?) pořád nadávam a první půl rok byl hodně stresový, ale to co se děje teď ve mě vyvolává naprosto nepopsatelný pocity. Teď nemůžu říct jediné křivé slovo!

V úterý to bude přesně 6 měsíců od doby, co mě Steve vyzvednul v High Wycombe na vlakovém nádraží a proměnil mě z bezdomovce na Au Pair. Chvíli jsem tu šťastná a chvíli nešťastná, ale v životě jsem asi  nebyla šťastnější než teď. 

Moje starší dítko má dneska taneční vystoupení a já jediná zůstala doma s tou mladší. Je skvělá, úžasná a hodná, všechno jde jak má. Před chvílkou mi psala Lara smsku jestli je všechno v pořádku. Tak odepisuji: "Joo! Lola už spinká. Je to nejroztomilejší dítko na světe. Dala mi iPad se slovy: "Já nebudu brečet, Marky. Jsem totiž hodná holka!" Mam jí táááák strašně ráda! Doufám, že si užíváte show. Vsadím se, že Sisi je hvězdou večera! xx" Natož mi do třiceti sekund přišla odpověď: "Aaaaah, budeš nám tak strašně moc chybět!" Jsem z toho celá naměkko. Máme před sebou 6 měsíců a mě přijde jako, když za chvilku jedu domů. Nechci jet domů. Tenhle týden s Lar vycházíme jako nikdy. A všechno je perfektní!


Strávila jsem dnešní sluneční den se svou zpívající kamarádkou ve Wembley. Zašli jsme na oběd, válely se v trávě, popíjely kávu a následně limonádu v Costě, sledovaly jak hoří obchod .. Super den! Viděly jsme se po třech měsících a seznámily jsme se díky tomu, že jsme jely stejným autobusem na Vánoce domů. A příští neděli jdeme stalkovat youtubery Dana a Phila! hah


A zítra vyrážím do Londýna! Má být nádherně, snad nebude foukat ten otravný vítr jako dneska. Beru foťák, takže bude spousta fotek. Užívejte víkend!


Last Friday Night!

Píšu si s kamarádkou a ta mi říká, že kouká na můj blog každý den. A tak jsem si uvědomila, že podle mého blogu jsem stále v depresi. Nejsem, už od úterý, kdy se mi Lara omluvila a upekla mi Apple cake. Mňamka. A na víkend udělala cheesecake. Tímhle stylem si na ty její nálady zvyknu a budou mi třeba jednou i jedno! haha


Trošku (hodně) jsem nakupovala minulý týden. Booh. Hodně peněz rychle odplulo z mojí peněženky. Ale koupila jsem si krásnou kosmetickou taštičku a mamince přání ke dni matek, které je ještě větší než A3. Jsem zvědavá jestli dojde v pořádku. V Británii slaví den matek 30. března, v Česku je až 11. května.


Páteční večer jsem i přes svou unavenost vyrazila s Bárou do Watfordu na party. Potkali jsme dva kluky, šli s nimi do jiného klubu a i přes to, že jsem byla pod vlivem alkoholu jsem si řekla, že co se stane v pátek večer zůstane prostě v ten večer. Budu se bavit a třeba někoho poznám. Co bych teď dala za to, abych tomu klukovi, co se jmenoval Daniel dala svoje telefoní číslo, když ho chtěl. Byl to brit, starší o tři roky, vyšší než já a měl roztomilej ksichtík! Občas si přijdu jako vadný kus, protože ten kluk byl fakt super, ty jo. Kdo prostě super klukovi odmítne dát svoje číslo. Nejsem normální.
Proč jsem to udělala? Nedokážu si to vysvětlit.
Dobře, musím se s tím smířit, že už ho pravděpodobně  nikdy neuvidím. Tak jak jsem celej večer chtěla. Booh.
Alespoň mohu říct, že jsem se vytancovala, opila, vyblbla a za 14 dní doufám půjdeme znovu, protože Baruš je prostě skvělý párty parťák! I v alkoholu jsem si sedly! 


Koupila jsem si knížku English for Cabin Crew (Angličtina pro letušky) a začínám pilně studovat, abych pokud na podzim nenajdu perfektní rodinku v USA už byla připravená na zimní konkurzy. Cítím se daleko lépe, když mám cíl a teď si za ním můžu už jenom jít!

A já se tou letuškou stejnak stanu, protože si to strašně přeju a udělám pro to maximum!

Mějte se krásně, brzo se zase ozvu!
Marky

Jaký je váš životní cíl? Co je váš sen a co byste v budoucnosti chtěli dělat? :)

Utrápený článek II.

Vždycky, když si řeknu: "Ty jo, mě se tady fakt líbí .." Se něco posere.

Proč je to tak? Proč, když mam super náladu to zase někdo musí něčím zkazit. Proč mi bylo řečeno, že sice věci na papíru napsané mám, ale není problém si je poupravit k tomu jak potřebuji. A proč jsem tedy dneska udělala všechno kromě utility roomu (místnost, kde je pračka, sušička, vysavač, mop, ...), kterej jsem si schovala na odpoledne a přijde mi v jednu smska, že utility room není hotovej a jestli bych ho každé pondělí mohla dělat, že času na to mám dost. Jako what the fuck? To nedává smysl. Sedím si tu na schodech a chce se mi zase křičet. Vzteky.

Celý dopoledne jsem si plánovala jak Laře a Stevovi udělám snídani příští neděli k našemu půl ročnímu výročí. Fuck you, guys! Absolutně nemam náladu něco pro ně vytvářet. Jsem strašně naštvaná a dusím to v sobě. Nahodím poker face a půjdu domů. A ve čtyři si půjdu zaběhat, až plíce vyplivnu. A šlápnu na ně.

Měla sem super víkend, tak jsem asi mohla počítat s tím, že mi to všechno Lara hned v pondělí zničí. Škoda, že mám holky tak strašně ráda, jinak bych se sbalila a šla. Nikdy jí totiž nebudu dost dobrá, ať se snažím jak chci.

Vrhnu se do natáčení application videa pro americkou agenturu. Asi budu opravdu chtít hned v listopadu odjet. Směr USA. Bude to fajn. Najdu si ještě lepší rodinu a budu si řikat, že mi to psychický týrání v Británii od namyšlené britky může být už jedno.
Kdyby alespoň pracovala. Jak mám respektovat člověka, který v životě nepoznal, co znamená slovo pracovat a vydělat si na to po čem touží.

Paráda, tak zrovna začalo pršet jak blázen. To se asi moc neproběhnu a můžu si plíce vydnat krkem sama a šlápnout na ně.

Občas mi přijde, že sem fakt psychicky narušený člověk. Hlavně, když jsem naštvaná, ať na sebe nebo na někoho jiného, mám chuť si ublížit, abych cítila bolest místo toho vzteku. Asi je mi bolest příjemnější než vztek. Nevím, ale je to divný. Možná by mě měli zavřít do ústavu pro duševně choré lidi.

Vůbec se mi nechce domů. Ona se zas bude tvářit jako by se nic nestalo. A já jí budu v duchu nenávidět za všechno co mi kdy řekla.

Docela často přemýšlím jestli mi tenhle vztek na ostatní jednou k něčemu bude. Taková ta touha, aby vás konečně někdo ocenil a na to já čekám už 5 let. Nikdo neřekne: "Wow, Marky! Tohle se ti vážně povedlo. Díky za to, že si tady pomáháš. Bez tebe bych to nezvládla." Přitom by to beze mně nezvládla a jenom pindá co je pořád špatně. Ale já nejsem nejhorší uklízečka na světě. Vždycky, když douklidím a porozhlídnu se kolem sebe, musím sama sebe pochválít jak se mi to povedlo a jak hezky všechno teď vypadá. Proč to nevidí i ona?

Myslíte, že se to někdy obrátí? Že se třeba jednou tou letuškou stanu a budu strašně šťastná, že i přes všechno to otročení jsem dosáhla zase svého?
Škoda, že není život spravedlivý. Chci být jednou letuška, strašně moc ...

Nenahraditelná?

sobota, 1. března 2014 22:56
Ani nevím kde začít dnes. Dějou se mi strašně věci, ale snažím si udržovat úsměv na tváři a říkat si:
"Tak .. to se prostě stává." ... Woh. Shrnuto:

ZA NÁSLEDUJÍCÍ DVA TÝDNY JSEM ROZBILA:
  • šuplík v kuchyni (úspěšně jsem to zakamulfovala, že to udělalal Lara ..)
  • žehlící prko na úklidu
  • SVŮJ IPAD!!! (upadl mi z 30 cm a prasklo sklo .. mam ho měsíc!)
  • naší sušičku 
  • tvářenku

Toť vše z mého seznamu. No, není toho málo a ten iPad mě štve nejvíc. Nemůžu o tom mluvit, protože bych z toho brečela zase a oprava stojí celou mojí týdenní výplatu. Tak jo no ..

Z toho všeho šoku, který jsem prožila jsem svoje peníze utratila po dlouhé době (třech týdnech, haha) za oblečení. Koupila jsem si ve slevě tmavě modrý cardigan, svetro-šaty, kabelku a boty. Shopping terapie zafungovala. Ale teď už se musím krotit, protože potřebuju nové sklo na iPadu. Yaay!



Moji nejlepší kamarádi jsou teď na jedné párty v Plzni. Přesně na té samé párty jsme byli i minulý rok. Jen mě teď nahradila jiná holka. Všichni moje kamarádi v Čechách říkají jak mě mají rádi a já tomu pomalu přestávám věřit. Nejsem nenahraditelná. Očividně. Asi si to beru moc osobně a jasně, mají právo se bavit. Já se tu taky bavím. Ale přitom usínám každý večer s pocitem jak mi chybí a jak miluju Londýn. A chtěla bych je všechny přestěhovat sem za mnou. Pak bych byla spokojená. A někdy mám pocit, že doma už na mě všichni dávno zapomněli.

Seznámila jsem se s jednou holčinou co bydlí doslova 30 kroků ode mně. Taky češka. Je super a je fajn tu mít někoho poblíž s kým můžete trávit takové ty líné večery a nebo chodit na procházky.

Potřebuju pátek a vytancovat se v nějakým klubu. Nic neřešit. Moc přemýšlím totiž. A teď jdu spát, protože zítra jdeme s kamarádkou na natáčení videoklipu. Koho, kde a proč? To až v příštím článku :)