Utrápený článek II.

Vždycky, když si řeknu: "Ty jo, mě se tady fakt líbí .." Se něco posere.

Proč je to tak? Proč, když mam super náladu to zase někdo musí něčím zkazit. Proč mi bylo řečeno, že sice věci na papíru napsané mám, ale není problém si je poupravit k tomu jak potřebuji. A proč jsem tedy dneska udělala všechno kromě utility roomu (místnost, kde je pračka, sušička, vysavač, mop, ...), kterej jsem si schovala na odpoledne a přijde mi v jednu smska, že utility room není hotovej a jestli bych ho každé pondělí mohla dělat, že času na to mám dost. Jako what the fuck? To nedává smysl. Sedím si tu na schodech a chce se mi zase křičet. Vzteky.

Celý dopoledne jsem si plánovala jak Laře a Stevovi udělám snídani příští neděli k našemu půl ročnímu výročí. Fuck you, guys! Absolutně nemam náladu něco pro ně vytvářet. Jsem strašně naštvaná a dusím to v sobě. Nahodím poker face a půjdu domů. A ve čtyři si půjdu zaběhat, až plíce vyplivnu. A šlápnu na ně.

Měla sem super víkend, tak jsem asi mohla počítat s tím, že mi to všechno Lara hned v pondělí zničí. Škoda, že mám holky tak strašně ráda, jinak bych se sbalila a šla. Nikdy jí totiž nebudu dost dobrá, ať se snažím jak chci.

Vrhnu se do natáčení application videa pro americkou agenturu. Asi budu opravdu chtít hned v listopadu odjet. Směr USA. Bude to fajn. Najdu si ještě lepší rodinu a budu si řikat, že mi to psychický týrání v Británii od namyšlené britky může být už jedno.
Kdyby alespoň pracovala. Jak mám respektovat člověka, který v životě nepoznal, co znamená slovo pracovat a vydělat si na to po čem touží.

Paráda, tak zrovna začalo pršet jak blázen. To se asi moc neproběhnu a můžu si plíce vydnat krkem sama a šlápnout na ně.

Občas mi přijde, že sem fakt psychicky narušený člověk. Hlavně, když jsem naštvaná, ať na sebe nebo na někoho jiného, mám chuť si ublížit, abych cítila bolest místo toho vzteku. Asi je mi bolest příjemnější než vztek. Nevím, ale je to divný. Možná by mě měli zavřít do ústavu pro duševně choré lidi.

Vůbec se mi nechce domů. Ona se zas bude tvářit jako by se nic nestalo. A já jí budu v duchu nenávidět za všechno co mi kdy řekla.

Docela často přemýšlím jestli mi tenhle vztek na ostatní jednou k něčemu bude. Taková ta touha, aby vás konečně někdo ocenil a na to já čekám už 5 let. Nikdo neřekne: "Wow, Marky! Tohle se ti vážně povedlo. Díky za to, že si tady pomáháš. Bez tebe bych to nezvládla." Přitom by to beze mně nezvládla a jenom pindá co je pořád špatně. Ale já nejsem nejhorší uklízečka na světě. Vždycky, když douklidím a porozhlídnu se kolem sebe, musím sama sebe pochválít jak se mi to povedlo a jak hezky všechno teď vypadá. Proč to nevidí i ona?

Myslíte, že se to někdy obrátí? Že se třeba jednou tou letuškou stanu a budu strašně šťastná, že i přes všechno to otročení jsem dosáhla zase svého?
Škoda, že není život spravedlivý. Chci být jednou letuška, strašně moc ...

17 komentářů :

  1. Ty jo tvůj blog je vážně super. Lara to nemá v hlavě v pořádku. Ještě že čtu bravo- tak jsem blog našla. Super vážně a hodně štěstí do dalších dnů. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Mrzí mě, že se tam tak trápíš. Z toho článku je cítit hrozný smutek, je mi to vážně líto. Určitě se jednou staneš letuškou a budeš hrozně moc šťastná, jen nepřestávej myslet pozitivně.

    Posílám hrozně moc podpory, vydrž to tam!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Vydržím .. musím! A letuškou jednou budu!

      Vymazat
  3. Stále myslí na to, že toto všetko sú len prekážky, ktoré keď zvládneš, tak sa dostaneš ku svojmu cieľu, stačí len všetko vydržať. Kašli na ňu, čo ti má čo ona pindať do všetkého, keď v živote nepracovala... vždy si na to spomeň :D Skús nejako myslieť len na to dobré a vydržať to tam, bude lepšie :) Držím palce, nech sa darí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně to si říkám. Pokaždý. Jinak bych to tu asi nevydržela :D
      Děkuju! x

      Vymazat
  4. Já ti to tak přeju, aby si se tou letuškou stala, ty by sis to zasloužila, seš tak statečná. Místo toho sebeubližování si, by si ten vztek ze sebe mohla dostat třeba boxováním do pytle, určitě by se ti ulevilo :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zítra jdu běhat. A poběžím rychle a daleko, dokud mě nohy nebudou bolet! Zase sem u tý bolesti :D
      Děkuju každopádně, přesně to bych potřebovala i od svých nejbližších. Aby ve mě někdo věřil a podporoval mě.

      Vymazat
  5. Brzo d tama vypadneš a pojedeš do Ameriky :) a pak kdo ví? třeba budeš tou letuškou jak si o tom vždycky psala. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdyby to brzo bylo opravdu tak brzo!

      Vymazat
  6. Nechci žádný tvý slovo zlehčovat, to v žádným případě, ale věř, že někde je daleko líp :( třeba v mým případě :-/ Držím ti palce ať to zvládneš a přesně jak bylo řečeno - jdi si za svým, nepolevuj, usmívej se a ono to klapne :)

    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, pořád si připománám, že jsem mohla být klidně i ve svý předchozí rodině. Naproti tomu se mám teďko báječně. Ale bohužel se nejde usmívat pořád. Nebo alespoň mě to nejde pořád :(
      Děkuju moc za milá slova! x

      Vymazat
  7. Sakra, mělo tam samozřejmě patřit, že někde je daleko HŮŘ!!!! Pardon
    Martina

    OdpovědětVymazat
  8. Já už bych jí zakroutila krkem! :D Doufám že bude brzo lépe :)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc ti přeju, aby jsi se stala tou letuškou!:-)

    OdpovědětVymazat
  10. Strašně ráda čtu tvůj blog narazila jsem na něj taky v bravu. Tvuj blog je nádhernej a držím palce aby to v USA bylo lepší

    OdpovědětVymazat


Moc vám děkuji za všechny milé komentáře! Vážím si jich :)

Na komentáře odpovídám zde na blogu.