Bonfire Night

Už od rána mám divný pocit v žaludku. Probudila jsem se se slzami v očích a ani jsem nevěděla proč brečím. Pozvedla jsem hlavu a dlouze se zadívala na pohled z Londýna, na nástěnce co mám nad hlavou. Londýn. Hned vedle pohledu je připíchnutá fotka. Fotka mé host rodiny. Je na ní Lara, Steve, Sienna a Lola v Disneylandu, vyfocena jen pár dní před mým odjezdem.
Chybí mi. Hrozně moc. Chybí mi Sienny ustavičný odmlouvání a její chychotavý smích. Chybí mi Loly opakování mého jména, když přišla po dlouhém dni ve školce domů .. "Marky, Marky, Marky!"
Chybí mi jak jsme se Stevem v jedenáct v noci scházeli u mrazáku, protože jsme oba dostali chuť na zmrzlinu a následně tam strávili další půl hodinu a rozebírali na co jsme si zrovna vzpomněli. A chybí mi i Lara. Jenom trošku teda ..

Už jsem doma 5,5 měsíce. Už dávno nejsem ten "shiny new object", který přiletěl po roce domů. Přátelé už mě berou zase jako samozřejmost, doma je to pořád stejné a ke všemu pracuju jako recepční, kde jsem si po měsící přesvědčování sami sebe konečně připustila, že to nesnášim. Nesnáším 12 hodinové směny, pořád se bojím, že něco pokazím a nedokážu se uvolnit. Za to, když mám možnost jít na brigádu na plac jako servírka, skáču nadšením. Nesedím tam totiž 12 hodin zavřená sama, ale pohybuju se mezi kolegy, které mám všechny kupodivu strašně ráda.

Bonfire night. Přesně před rokem jsem seděla v parku, v Bushey. Sama na lavičce a koukala na ohňostroje všude kolem mě. Tenkrát jsem byla z něčeho smutná, pravděpodobně mě Lara naštvala a já nechtěla být sama zavřená na pokoji a tak jsem utekla na chvíli na vzduch. Bylo mi hrozně smutno a chtěla jsem už jet domů, potřebovala jsem tu 14 denní  Vánoční pauzu.
Bylo hodně špatných momentů v Londýně. Momentů, kdy jsem seděla a brečela, že mi tohle za to nestojí a ať jedu domů. Lara mi dávala dost najevo, že je paní domu a já Au Pair. Ale i přes to jsem svůj londýnský život milovala. Těšila jsem se na víkendy, na procházky po Londýně, na večeře v restauracích, to věčné poznávání nových lidí.

Myslím, že nastal čas na změnu. Vždyť jsem mladá, mám poznávat svět, cestovat, zamilovávat se a fňukat a pak se jít opít a radovat se ze života. První tři měsíce tady byly hrozně fajn. Poznala jsem své kolegy v práci, užívala si svých nejbližších přátel a nakonec mi stejnak zbyli jen dvojčata. Zbytek se mi rozuprchl po České republice.
Zakoukala jsem se tu do kluka, který mi za to absolutně nestojí a hraje to na všechny strany, nesnášim svojí práci jako recepční a zbytek mých přátel mi řiká, ať nikam nejezdím. Čeká mě snad tady lepší život? Je blbost se ve 21 letech vydat ještě na rok do světa?

Strašně mě mrzí, že si nedokážu své pocity obhájit na hlas. Nejlépe se umím vyjádřit ze svých pocitů písemně. Když jsem byla v Londýně, rodina se o mě zajímala. Skajpovala jsem s babičkou, s tátou, s mamkou a všichni se těšili až přijedu domů. Teď jsem doma a nikdo třeba takový babička ani neví, že existuju.

Trošku uvažuji i o dokončení přihlášky na Au Pair v Americe. Odjet jsem tak daleko už nechtěla, ale možná by to bylo tak nejlepší. Zase na chvíli vypadnout ..


8 komentářů :

  1. Marky, jeď! Pokud máš tady v ČR tak negativní pocity (nesprávnej kluk, nesprávná práce, málo kontaktu s kamarády,...), považuj to za znamení :) Jsi akční a samostatná holka a Česko je nudná země, tak ti dávám požehnání a vydej se kamkoliv chceš!

    PS: Mně taky chybí rodina z Katalánska a dokonce se mi zdálo, že jsem tam příští rok zase měla jet, ale zatím odjezdový myšlenky nemám :)

    OdpovědětVymazat
  2. Odcestuj, aspoň víš jak je to tady na prd. Vždycky, když si psala články o tom jak tě Laura štve atd., jsem ti psala ať se na to vykašleš, ona za to nestojí a v ČR je to mnohem horší a ať si užíváš Anglii. A je to tak. Je to zvláštní s tou rodinou a přáteli, jak to popisuješ, já to pociťuju stejně i u sebe. No to je jedno. Jseš mlaďounká, nic tě tu nedrží, tak sis zase na pár měsíců vyzkoušela jaké to je být recepční v ČR a jestli tě to táhne pryč, tak jeď. Poznávej svět a lidi.

    OdpovědětVymazat
  3. Jeď! (kamkoliv tě to potáhne) Kdy jindy, než teď! :)

    OdpovědětVymazat
  4. lucijenociupijee25. listopadu 2014 21:03

    Marky, napsala jsi to přímo parádně. Mluvíš mi ze srdce! Taky už nejsem ten nový objekt, který se vrátil z Londýna, vše ve starých kolejích :( Chybí mi Londýn, děsně moc. Jenže je mi jasné, že když odjedu bude mi zase chybět rodina a přátelé. Jenže už to bude jiné. Vím, že když odjedu, tak už se nevrátím :(.... Až se budeš rozhodovat jestli se sbalit a odjet, vzpomeň si na mě prosím :P Samotný se mi tolik nechce se vracet, přece jenom se to ve dvou lépe táhne :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trošku jsem si to v hlavě porovnola od minulého článku. Odjedu ještě někam určitě, ale až přijde ten správný čas :)
      Jakmile se rozhodneš jakkoliv, doufám, že to bude správné rozhodnutí a budeš jen šťastná! :)

      Vymazat
  5. Napíšeš zase nějaké článek, Marky? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bude, je rozepsaný. Večer na noční směně ho dopíšu a snad zítra ráno postnu! :)

      Vymazat
    2. Už se těším :):D

      Vymazat


Moc vám děkuji za všechny milé komentáře! Vážím si jich :)

Na komentáře odpovídám zde na blogu.