Světě div se, ale Marky stále žije!


Vím, že už je to dlouho co jsem slíbila nový článek a buďme upřímní – zajímá můj život pořád někoho?
Na jednu stranu mě mrzí, že nemám čas na to si sednout a napsat hloupý článek na blog, ale na druhou stranu mě můj nynější hektický život hrozně baví. A to už se mi dlouho nestalo, aby mě něco bavilo.
Našla jsem práci, kterou jsem zprvu nesnášela. O tom jsem se zmiňovala v předchozím článku. A víte, že se to nakonec docela obrátilo? Je jasné, že vás v práci dokáží vytočit věci, ale když brigádničíte a pracujete na plný úvazek na jednom místě je to docela fajn. Pořád se pohybujete mezi stejnýma lidma, které (překvapivě) máte i rádi. Všichni jsou tu mladí a plní elánu. Samozřejmě se mezi námi najedou jedinci, který vás jsou schopní bodnout do zad a udat za největší blbost, ale těch super lidí je tu naštěstí víc.
Pracuji jako recepční ve čtyřhvězdičkovém hotelu a zároveň brigádničím jako servírka. Budu upřímná, obsluhování mě baví víc. Člověk je pořád v pohybu a ten čas daleko rychleji utíká. Na recepci člověk sedí a hned po tom co má práci hotovou se začne nudit. Kolegové kolem recepce projdou, ale ne vždy mají čas se zastavit a chvilku si popovídat. Je to tu trochu osamělé. Navíc 12 hodinové směny jsou dlouhé a noční ještě delší.

Angličtinu hojně využiju. Nezlepšuji
se, ale tak nějak se mi pořád daří zůstat na té vlně a nezhoršovat se. Němčinu naopak zlepšuji. Po 9 letech učení se mi vše během 2 let podařilo úspěšně zapomenout a recepční v hotelu bez němčiny (100 km od hranic s Německem) je trochu problém. Naše vedení s tím problém nemá, ale já ho tu pak mám, když mi stojí němec u recepčního pultu a jiným jazykem nemluví. A tak jsem se rozhodla na té němčině zase zapracovat a dokonce už se mi podaří složit i větu.

Co znamenají slova „Volný čas“ už pomalu ani nemám tušení. Když nemám směnu na recepci, jsem na restauraci. I přes to, že mě moji přátelé nazývají workholikem si nemůžu stěžovat. Za prvé mě to baví, za druhé jsou z toho slušné peníze a za třetí to teď už končí. Vánoční večírky jsou za námi a v období únor – březen brigády nebudou. Žádný večírky, žádný svatby, nic .. Tak mi nezbude nic jiného než se nudit a začít obnovovat vztahy s mými starými kamarády.

 Přibližně za 18 dní odlétám do Londýna! Jen na pět dní tedy. Nakoupit co je potřeba, navštívit kamarády a mojí ex rodinku. Jsou z toho hrozně nadšení, což mě těší. Taky se na ně těším! Musím nakoupit dárky, abych si je zas rozmazlila. I přes to všechno co se stalo je mám ráda. I Laru .. i když uměla být osina v zadku.

Během nočních směn stihnu většinou zkouknout všechny seriály a spoustu filmů. Teď jsem konečně zase po dlouhé době začala i číst knížky! Z čehož mám hroznou radost.

Vánoce byli fajn. Klidné a plné alkoholu. Stal se ze mě trochu alkoholik, ale dokud to uznám a nepopojím sama, tak jsem ještě v pořádku. Nebo alespoň mi to moji kolegové říkají. Tak snad jo ..

I když na blogu nejsem vůbec aktivní (a opravdu mě to hrozně mrzí), pořád mám mobil u sebe a tak mne můžete sledovat na Twitteru, Facebooku a Instagramu! Budu ráda za jakoukoliv zprávu, follow, like, srdičko, whatever! 


  Jsem strašně vděčná, že tenhle blog četlo spousta lidí a věřte mi, že i když napíše komentář, vždycky si ho přečtu!! Mrzí mě, že jsem zklamala a dopadla jako většina Au Pair blogů. I když v nejbližší době neplánuji vycestovat na delší dobu, pořád budu cestovat. Čeká mě Londýn, v létě dovolená a pořád zkoumám ceny letenek kamkoliv po světě. Au Pair kariéra už mne asi nečeká, ale cestovat budu dál