Veselé Vánoce

Přeji vám všem, abyste Vánoce prožili pohodově a hlavně s těmi, které máte rádi. Doufám, že má pro vás rok 2016 připraveno něco speciálního a že bude ještě lepší než rok 2015. Nikdy nevíte, co se může stát a tak si užívejte každou minutu!

Znovu v matching procesu aneb co se vlastně stalo

Někteří z vás si nevšimli, někteří z vás ano. A ti, kteří si všimli mne neuvěřitelně potěšili. Můj blog byl mimo jen tři dny a během těch tří dnů jsem dostala 6 zpráv na Facebooku a 2 zprávy na Twitteru s tím, co se děje. Rozhodla jsem se, že vám vše vysvětlím, protože i to sem patří. Každopádně vám strašně děkuju za podporu a sílu, kterou jste mi v minulých dnech dodávali!

Blogování je mou součástí už od 13 let. Během těch 11 let sem měla 3 blogy a 2 webové stránky o svých oblíbených interpretech. A vždy se mi povedlo vybudovat si věrnou bublinu čtenářů okolo sebe. Psaní mě baví a bavit bude. Sdílení mých zážitků s internetovými přáteli taky. Není to nic za co bych se měla stydět. Vždy mi bylo řečeno: "Dělej, co ti radost dělá!" A teď krátce k tomu, co se stalo.

Mám za sebou opravdu náročný měsíc. Hotel je plný vánočních večírků a máme všichni práce až nad hlavu. Byla jsem ráda, že mám match za sebou, a že jsme se na všech podmínkách shodli a byli domluvení. Abych byla naprosto upřímná, po první skypu mi host mom pořád opakovala, že by mne chtěli a já jelikož jsem neviděla jeden jediný problém (a chtěla jsem mít to hledání už za sebou, skypovat už mne moc nebavilo) jsem jí na to kývla bez toho, abych se sama sebe zeptala - chci?! A tak byla druhý skype a match. Trvala jsem na tom, že bych ráda viděla děti, ale i přes to, že jsme se domluvili na termín, kdy se sejdeme na FaceTimu jsem se nedočkala. A takhle to proběhlo dvakrát. Vždy jsem si ve svém !dost! nabitém diáři prací našla 5 minut na to abych jim napsala jak se mají. Bohužel oni tohle nikdy neudělali. Nepřikládala jsem tomu žádnou váhu, prostě toho mají taky moc. Jenže už podvědomě jsem se začala sama sebe ptát jestli jsem udělala dobře.

V říjnu jsem brala směny navíc, měla jsem hodně nočních za sebou a špatně se stravovala. Zdraví mi to vrátilo i s úroky a já skončila na cca 4 hodiny v nemocnici s migrénou a zvracením. Proběhli testy, které vyšli dobře, dostala jsem léky na migrénu a šla jsem domů. Víckrát jsem se k tomu nevracela. Druhý den ráno jsem odletěla za svou ex-rodinou do Londýna a na vše zapomněla. Bohužel to byla moje chyba, do přihlášky v agentuře jsem to neuvedla, protože jsem tomu nepřikládala žádnou váhu.

V pondělí ráno jsem měla schůzku na ambasádě kvůli vízu. Všechno proběhlo strašně hladce a já se domů dostala už v 1 hodinu odpoledne. Bohužel jsem prošvihla schůzku u neurologa, ale jelikož bylo vše v pořádku, migréna se neopakovala a léky jsem nebrala, tak jsem šla rovnou domů a spát. (Byla jsem po dvou vánočních večírcích a jedné směně na hotelu a dost unavená.)
Odpoledne mne vzbudil telefon od CulturalCare s tím, že jsem v říjnu byla v nemocnici a že to nemám v přihlášce. Z toho co mi bylo vše řečeno jsem pochopila, že si rodina našla můj blog, přeložila a udělali ze mě depresivního magora s bůh ví jakou nemocí. Tím vše začalo, rodina mě odmítla.
Blog jsem před všemi schovala s vědomím, že mi nic dobrého nenosí. Ještě ten večer jsem toho litovala, protože semnou prožil celou Anglii a značnou část před ní a o pak.

Po té co odezněl prvotní šok a slzy jsem si řekla, že vše zlé je pro něco dobré. Mám vše zaplacené, vízum mi každým dnem dorazí domů a byla jsem natěšená na USA, ale vlastně si za to můžu sama, že se to stalo. Na druhou stranu jsem k nim podvědomě stejně moc nechtěla a těšila jsem se vyloženě jen na nový život v zahraničí. Poslední tři dny jsem uháněla svého zaneprázdněného neurologa, aby mi napsal papír, že mohu odcestovat do USA, protože mě CC zablokovalo a nechtěli mne dát zpět do matchingu bez lékařského potvrzení. A tak se mi dnes ráno podařilo pana doktora sehnat a on byl tak hodný, že mi ten papír napsal. Smál se mi do telefonu, že je neuvěřitelný, že mě nechtějí s bolestí hlavy pustit do USA. A tak jsem znovu v matching procesu a hledám tu pravou rodinu! Uvidíme, kde skončím, ale snad tentokrát s větším štěstím :)



iPhone Cases

V dnešním článku bych se s vámi ráda podělila o své obaly na iPhone 5s. Před odjezdem pomalu probíbám své věci a tak nacházím pořád něco nového co bych vám ráda ukázala. Po kliknutí na název obalu se dostanete na stránku, kde si obal můžete zakoupit.


1. Bonjour - tento obal jsem dostala dárkem, na mobilu vypadá moc hezky, ale není to zrovna můj typ, proto jsem ho měla jen 2 dny. E-bay, £0.99

2. Fialová mozaika - dárek od mé úžasné nejlepší kamarády. Je skvělý - Za prvé miluji fialovou, za druhé je mírně pogumovaný, takže se skvěle drží v ruce a za třetí je prostě boží! Vybrat si můžete ze spousty barev. Aliexpress, $1.32

3. I am not alway s bitch, just kidding go fuck yourself - Pro mě to bylo must have! Ve tmě svítí. Bohužel na telefonu nevypadá tak hezky a tak ho nenosím. Jsou tam i slušné nápisy :) Aliexpress, $2.88

4.  Srdíčko - Můj nejoblíbenější obal. Na telefonu vypadá elegantně. Aliexpress, $1.55

Blogger Tips #1 || Jak na HTML odkaz v komentáři

Chtěla bych svůj blog rozjet i trochu jiným směrem než jen cestování (i když to pořád bude velká část) a nějakou dobu jsem přemýšlela jakým. Beauty články strašně ráda čtu, komentuju, ale už mě nebaví psát. Takže tímto směrem se pravděpodobně nevydám. Nejsem zrovna typ holky, co by si nechávala fotit outfity, i když se na to hezky kouká. Navíc s blogy na tohle zaměření se roztrhl pytel.

A tak jsem se po dlouhém rozmýšlení rozhodla, že založím rubriku Blogger Tips. A jelikož nebudu psát nějaký zdlouhavý úvody k nové rubrice, hned bych se s vámi chtěla podělit o svůj první tip.

Poslední dobou hodně klikám v komentářích, až se proklikám na opravdu zajímavé blogy. Ale jak ty komentáře projíždím a čtu, docela často se setkávám taky s odkazem na blog, který tam prostě tak smutně leží a kliknout na něj nejde. Je to trochu k ničemu, minimum lidí si dá tu práci, aby odkaz zkopírovalo. A tak bych těm, kteří neví jak na to ráda ukázala jak se k takovému doopravdy klikacímu odkazu dopracovat. Je to strašně jednoduché.


Plány aneb co bych ráda v USA viděla

Jak někteří z vás už ví, 25. ledna odlétám na pár dní do New York City a 29. ledna se přesouvá můj život na minimálně rok do Washington DC. V dnešním článku bych se s vámi chtěla podělit kam bych se během toho prvního roku ráda podívala. Jelikož už teď plánuji prodloužit, mám to prozatím rozplánované následně: První rok východní pobřeží, druhý rok západní pobřeží.


1. New York City
Město snů. Už od 14 let si přeju se tam podívat. A je to první město, které v USA uvidím. Škoda, že budu zavřená 4 dny ve škole od rána do večera. Třetí den je sice odpolední výlet do NYC, ale to stihneme vidět jen to nejpodstatnější. A jelikož budu bydlet "jen" 4 hodiny autobusem, určitě plánuji minimálně 2-3 víkendy strávit v tomto městě a pořádně ho prozkoumat! Rozhodně jeden z víkendů bude prosincec 2016, protože vánoční New York si přece nemohu nechat ujít!


2. Florida - road trip
První USA roadtrip bych měla naplánovaný už na začátek června. Z Washington DC bych letěla do Maimi, kam by přiletěla i má kamarádka z Bostonu. Půjčili bysme si auto a jeli po pobřeží na dva dny do Orlanda, kde bych chtěla navštívit Universal Studios - rozděleno do několika parků - za mě určitě Islands of Adventure a Universal Studios Florida. Následně do Tampy a Fort Meyers na jeden den a k večeru zamířit do Key West, což jsou úžasné ostrovy v mexickém zálivu, kde bychom strávili pátek - neděli. Co mi přijde naprosto neuvěřitelné je takzvaná "ocean highway" a je to dálnice vedoucí mezi jednotlivými ostrovy. Zakončili bysme to opět v Miami a odtud zpět domů. Road trip je zatím v plánu a pořád něco upravujeme, aby se tam toho vešlo co nejvíce, ale zároveň jsme také jen neseděli v autě celých 5 dní. 


3. Hawaii
Zatím jsem nezjišťovala ceny ani jiné podrobnosti, ale přibližně v říjnu bych se ráda podívala na týden na Havajské ostrovy. Chtěla bych to pojmout formou aktivní dovolené a vidět sopky, podmořský život, zkusit si surfování a taky se chvilku válet se na krásných plážích.

Au Pair Diary || Balíček

Hey, hou - jsem zpět. S články se roztrhl pytel, co? Po mé skoro roční neaktivitě mě začalo blogování zase bavit. Včera mi přišel od Cultural Care balíček s potřebnými dokumenty jako rozvrh na první 4 dny ve škole v New Yorku, kartička s pojištěním, informace s tím, co je potřeba ještě zařídit a podklady k daním a škole, kde budu muset za rok splnit 6 kreditů.



Také mi přišla úžasně obrovská mapa Ameriky, kterou si plánuju nalepit na zeď v mém americkém pokoji. Asi jsem blázen, ale objednala jsem si pár věcí od Zoelly, které bych si ráda vzala s sebou, protože .. mají roztomilá balení. Snad to bude i tak kvalitní.
Každopádně jsem dnes zaplatila poplatek za vízum, zapsala se na schůzku na ambasádě (14.12. v 8:30) a zúčastnila se předodletového semináře.
Už mi chybí jen výpis z trestního rejstříku, nechat doktorku vyplnit nějaké papíry, nechat si vystavit mezinárodní řidičák a mohu odletět. Zbývá 54 dní do odletu!
Trošku mi mrzí, že jsem zatím nenašla žádného odletového parťáka. Snad někdo bude mít stejný let jako já a nebudu trávit x hodin v letadle sama.