Znovu v matching procesu aneb co se vlastně stalo

Někteří z vás si nevšimli, někteří z vás ano. A ti, kteří si všimli mne neuvěřitelně potěšili. Můj blog byl mimo jen tři dny a během těch tří dnů jsem dostala 6 zpráv na Facebooku a 2 zprávy na Twitteru s tím, co se děje. Rozhodla jsem se, že vám vše vysvětlím, protože i to sem patří. Každopádně vám strašně děkuju za podporu a sílu, kterou jste mi v minulých dnech dodávali!

Blogování je mou součástí už od 13 let. Během těch 11 let sem měla 3 blogy a 2 webové stránky o svých oblíbených interpretech. A vždy se mi povedlo vybudovat si věrnou bublinu čtenářů okolo sebe. Psaní mě baví a bavit bude. Sdílení mých zážitků s internetovými přáteli taky. Není to nic za co bych se měla stydět. Vždy mi bylo řečeno: "Dělej, co ti radost dělá!" A teď krátce k tomu, co se stalo.

Mám za sebou opravdu náročný měsíc. Hotel je plný vánočních večírků a máme všichni práce až nad hlavu. Byla jsem ráda, že mám match za sebou, a že jsme se na všech podmínkách shodli a byli domluvení. Abych byla naprosto upřímná, po první skypu mi host mom pořád opakovala, že by mne chtěli a já jelikož jsem neviděla jeden jediný problém (a chtěla jsem mít to hledání už za sebou, skypovat už mne moc nebavilo) jsem jí na to kývla bez toho, abych se sama sebe zeptala - chci?! A tak byla druhý skype a match. Trvala jsem na tom, že bych ráda viděla děti, ale i přes to, že jsme se domluvili na termín, kdy se sejdeme na FaceTimu jsem se nedočkala. A takhle to proběhlo dvakrát. Vždy jsem si ve svém !dost! nabitém diáři prací našla 5 minut na to abych jim napsala jak se mají. Bohužel oni tohle nikdy neudělali. Nepřikládala jsem tomu žádnou váhu, prostě toho mají taky moc. Jenže už podvědomě jsem se začala sama sebe ptát jestli jsem udělala dobře.

V říjnu jsem brala směny navíc, měla jsem hodně nočních za sebou a špatně se stravovala. Zdraví mi to vrátilo i s úroky a já skončila na cca 4 hodiny v nemocnici s migrénou a zvracením. Proběhli testy, které vyšli dobře, dostala jsem léky na migrénu a šla jsem domů. Víckrát jsem se k tomu nevracela. Druhý den ráno jsem odletěla za svou ex-rodinou do Londýna a na vše zapomněla. Bohužel to byla moje chyba, do přihlášky v agentuře jsem to neuvedla, protože jsem tomu nepřikládala žádnou váhu.

V pondělí ráno jsem měla schůzku na ambasádě kvůli vízu. Všechno proběhlo strašně hladce a já se domů dostala už v 1 hodinu odpoledne. Bohužel jsem prošvihla schůzku u neurologa, ale jelikož bylo vše v pořádku, migréna se neopakovala a léky jsem nebrala, tak jsem šla rovnou domů a spát. (Byla jsem po dvou vánočních večírcích a jedné směně na hotelu a dost unavená.)
Odpoledne mne vzbudil telefon od CulturalCare s tím, že jsem v říjnu byla v nemocnici a že to nemám v přihlášce. Z toho co mi bylo vše řečeno jsem pochopila, že si rodina našla můj blog, přeložila a udělali ze mě depresivního magora s bůh ví jakou nemocí. Tím vše začalo, rodina mě odmítla.
Blog jsem před všemi schovala s vědomím, že mi nic dobrého nenosí. Ještě ten večer jsem toho litovala, protože semnou prožil celou Anglii a značnou část před ní a o pak.

Po té co odezněl prvotní šok a slzy jsem si řekla, že vše zlé je pro něco dobré. Mám vše zaplacené, vízum mi každým dnem dorazí domů a byla jsem natěšená na USA, ale vlastně si za to můžu sama, že se to stalo. Na druhou stranu jsem k nim podvědomě stejně moc nechtěla a těšila jsem se vyloženě jen na nový život v zahraničí. Poslední tři dny jsem uháněla svého zaneprázdněného neurologa, aby mi napsal papír, že mohu odcestovat do USA, protože mě CC zablokovalo a nechtěli mne dát zpět do matchingu bez lékařského potvrzení. A tak se mi dnes ráno podařilo pana doktora sehnat a on byl tak hodný, že mi ten papír napsal. Smál se mi do telefonu, že je neuvěřitelný, že mě nechtějí s bolestí hlavy pustit do USA. A tak jsem znovu v matching procesu a hledám tu pravou rodinu! Uvidíme, kde skončím, ale snad tentokrát s větším štěstím :)



5 komentářů :

  1. Držím palce a věřím, že všechno zlé je k něčemu dobré. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Už jsem se lekla, že je tvůj blog na dobro pryč. Držím palce, určitě na tebe ta pravá rodina teprve čeká!

    OdpovědětVymazat
  3. Wow, to nás bylo hodně co jsme měli strach, že jsi s tím sekla. To je super!
    No tak tedy držím palce, doufám, že brzy bude nový článek o nové rodince :)

    OdpovědětVymazat
  4. Je vtipný, jak to vystihl ten neurolog, že by tě s bolestí hlavy nepustili do USA, to mě pobavilo. :D Určitě to ber spíš pozitivně. Když nedokázali "přijít na domluvenou schůzku" na Facetime a ani odpovědět pár řádek na dotaz, jak se mají, tak co si máš myslet. Stoprocentně ještě najdeš rodinu, která ti bude vyhovovat. :)

    OdpovědětVymazat


Moc vám děkuji za všechny milé komentáře! Vážím si jich :)

Na komentáře odpovídám zde na blogu.