TravelWithMarky.cz

Určitě jste si všimli, že jsem poslední dobou na blog docela kašlala. Nekašlala, jen jsem na něj neměla čas a chuť. Před xx lety jsem vytvořila s kamarádkou webové stránky. A upřímně, poslední dobou jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych to své cestovatelské psaní měla začít brát vážněji a posunout se o kus dál. Dva měsíce uběhly a já se pokusila obrousit všechny své znalosti.

Pár věcí jsem se vzdala jen protože jsem musela. Například, abych mohla odjet po maturitě do Anglie jsem byla nucena prodat svojí zrcadlovku. Z ní jsem zaplatila pojištění i letenky. Milovala jsem fotit a zachycovat momenty alespoň trochu kvalitním foťákem. A teď mám k dispozici jen GoPro a iPhone. Za pár měsíců si plánuji koupit DSLR kameru a pustit se opět s chutí do focení. Už mám tady v Seattlu vyhlídnutý i foto kurz  To jsem, ale odbočila.

Ráda bych vám představila web TravelWithMarky.cz na kterém jsem posledních týden pracovala a konečně ho dostala do podoby, které jsem chtěla. Od teď se přesouvám tam! Bude se mi po unknownie stýskat, jelikož semnou zažila období před Anglií, po Anglii i začátek USA. Každopádně doufám, že neztratím moc čtenářů a s chutí se semnou přesunete tam :)

31 týdnů || Středa č. 9 + YOUTUBE: Yellowstone

9. Yellowstone national park

Bohužel jsem teď kvůli cestování dvě středy vynechala, ale o to se mi to prodlouží na konci. Před pár dny jsem se vrátila z týdenního výletování po Yellowstonu a tak přicházím i s novým videem.

Yellowstone national park je první národní park v USA a musím říct, že je to jako být na jiné planetě. Všechno kolem vás bublá, všude je pára, která smrdí a všechno je krásně barevné.

31 týdnů || Středa č. 8 + YOUTUBE: Life in Seattle

8. Seattle

Už skoro 6 měsíců bydlím ve městě, kde jsem prvních 5 týdnů myslela, že se mi nebudu líbit. A nakonec jsem si to tady strašně zamilovala. Seattle je nádherné místo!

31 týdnů || Středa č. 7

7. Loučení

K cestování patří i ta nepříjemná část a tím je loučení. A bohužel i na mě došlo a v neděli jsem musela říct "See you later." mému nejlepšímu kamarádovi z Austrálie. Za celých 5 měsíců jsme spolu zažili víc než sem začila s kamarádama z Čech za celý život.

Strávili jsme spolu 8 dní v dodávce a cestovali jsme po Kalifornii, projeli jsme větší část státu Washington, chodili jsme jednou týdně na Frozen Yoghurt a trávili jsme spolu 80% našeho času v Seattlu.

Bohužel, ale po 5 měsících skončil v rematch. A protože s rodinou nechtěl ani v jejich domě být mu moje rodina nabídla, aby se přistěhoval k nám. A tak jsme poslední týden spolu bydleli v mém maličkém pokoji.

Díky bohu našel jinou rodinu a v Americe zůstává. V neděli jsem ho odvezla na letiště, kde jsme měli oba typický ubrečený filmový moment. A teď začíná nový život v Minnesotě.

Na druhou stranu, teď mám alespoň už 2 důvody proč navštívit Austrálii.


31 týdnů || Středa č. 6

6. the Fourth of July

Pro Američany velký den. 
Den nezávislosti.
Americké vlaječky, grilovací party, alkohol a velké oslavy.

Já svůj první Fourth of July strávila s kamarády v parku hraním karet a čekáním na velký ohňostroj v Seattlu z vodní hladiny. Byl to parádní den a 25 minutový ohňostroj do rytmu písniček stál za to.



31. týdnů || Středa č. 5

5. Radost

V dnešní středě odbočíme od cestování ke kosmetickému okénku. Co mi poslední dobou dělá radost je ipsy Glam Bag. Vždy 1. dne v měsíci se mi z účtu odečte $10 (cca 240 Kč) a do 20 dní mi přijde baliček.

Balíček obsahuje krásnou kosmetickou taštičku na dané téma v měsíci + 5 produktů od známých i méně známých světových značek. Na začátku vyplníte test a na základě výsledků vám pošlou produkty, které se hodí k vaší pleti, barvy vlasů, .. atd.

V květnové taštičce jsem měla stínovací štětec, balzám na rty s vůní levandule, cestovní verzi micelární vody a voděodolné tužky na oči a rtěnku. Téma bylo 'Destination chic'.
Červnová taštička má název 'Rebel Rebel' a nalezla jsem tam Urban Decay stíny, bronzer, tužku na oči, lak na nehty a takzvaný balzám na vše. Plus opalovací krém, který jsem vyměnila za body.


Pro ty, co v Americe jsou a měli by zájem se stačí zaregistrovat přes tento odkaz a jak vy, tak já budete odměněni body, které se dají vyměnit za kosmetiku. Já už jsem opět natěšená na 1. července, až odhalí téma na další měsíc a odešlou mi další balíček! > ipsy Glam Bag registrace

31 týdnů || Středa č. 4

4. 5 oblíbených fotografií pořízených tebou v roce 2016


Pacific Highway 1 - cesta ze San Franciska do Los Angeles

31 týdnů || Středa č. 3

3. Nejoblíbenější navštívené místo

Rozhodně Grand Canyon. To je něco neuvěřitelného. Grand v překladu znamená impozantní nebo ohromný. A to přesně vystihuje to místo. V momentě, co poprvé spatříte kaňon se jen zastavíte a nestačíte zírat. Ono to totiž vypadá přesně nádherně jako na fotkách.



Zážitky z USA: #1 Návštěva Boeing továrny

Dnešní den byl jede z nejlepších, které jsem v USA doposud zažila. Někteří z vás možná vědí, že jsem letadlový nadšenec. A posledních pár měsíců více než je zdrávo. Ani nevím, kde započala moje láska k letadlům. Asi v momentě co jsem si uvědomila, že bych chtěla letuškařit.

A jelikož momentálně žiji v Seattlu, rozhodně jsem nemohla chybět v Boeing factory. Seattle možná není jedno z nejznámějších měst v USA, ale mohu vám vyjmenovat 4 světoznámé firmy, které začaly právě v Seattlu.

1. Boeing 
2. Starbucks
3. Amazon 
4. Microsoft

Zpět k letadlům.
Jak bych shrnula dnešní den.


  • Seděla jsem v kokpitu 727
  • Viděla jsem již po druhé 787 Dreamliner a přesvědčila se, že je opravdu nádherné
  • Viděla jsem jak se sestrojuje letadlo od samého počátku až do konečného natírání barvou
  • Viděla jsem DreamLifter - letadlo, které převáží části 787
  • Dozvěděla jsem se kolik takové letadlo stojí
  • Bylo nám představeno největší letadlo, které bude létat od roku 2020 - a je to bomba!
  • Viděla jsem zbrusu nové Emirates 777, které čeká na doplacení



Ale hlavně jsem zjistila, že chci opravdu pracovat v letadle! 



31 týdnů || Středa č. 2

2. Láska k letadlům

Letadla mě fascinují od doby, co jsem poprvé letěla na dovolenou do Egypta.
Stroj, který dokáže přepravit xxx počet cestujících.
Stroj, který se vznáší nad zemí a dopraví lidi přesně tam kam chtějí - musejí.

Existuje hodně druhů letadel, já jsem fascinovaná těmi dopravními. A jelikož momentálně žiji ve městě, kde se zrodil sám Boeing nemohla jsem chybět v Muzeu letadel a příští týden dokonce i v samotné Boeing factory, což je místo, kde se Boeing letadla sestrojují. Mohu vám říct - šíleně se těším!

Snad mne brzo čeká i samotná práce v letadle.


Boeing 787 Dreamliner

31 týdnů || Středa č. 1

1. Den na který jsi opravdu hrdá

26. července 2013
Den, kdy jsem sedla na letadlo a odletěla na rok do Velké Británie jako Au Pair.
Den, kdy jsem poprvé seděla sama v letadle a neměla zpáteční letenku.
Den, kdy jsem byla poprvé v Londýně.
Den, který mi ukázal mou budoucnost.
Den, kdy jsem se stala dospělou a samostatnou.

Na ten den jsem opravdu hrdá. Šla jsem za tím, co jsem si přála a díky tomu dni jsem teď v USA.




YOUTUBE: West Coast Roadtrip 2016


Snad se video líbí. Určitě dejte vědět do komentářů a nezapomeňte odebírat můj kanál!

Au Pair Diary: Zničené auto a soud

Po delší odmlce jsem tu s dalším článkem. Bohužel se toho za poslední dva týdny událo tolik, že jsem toho měla až nad hlavu. A nebyly to zrovna příjemné dva týdny.

Všechno bylo na 150% perfektní od doby, co jsem přijela. Musím upřímně říci, že moje host rodina je tak úžasná, že jsem si snad ani nic lepšího přát nemohla. Se vším mi vycházejí vstříc, tak jako já jim. Mám hodně volna, prakticky kdykoliv ho potřebuju. Rozumíme si. Koukáme spolu na televizi, vsázíme se o blbosti, smějeme se .. žiju pravý americký super život.

Už jsem jim asi 127x poděkovala za to, že vše zvládají s klidem a naprosto se vším mne podporují. Minulé úterý jsem si po práci jela koupit šampon na vlasy, protože .. ? Jsem si potřebovala umýt vlasy. Bylo půl osmý večer, děti jsme akorát uložili a ještě jsme v kuchyni vtipkovali, že pokud se nevrátím do hodiny, tak jsem mrtvá. Walgreens, což je drogérie a lékárna v jednom je totiž sice 5 minut autem od domova, ale za to je to docela nebezpečná část města. A tak jsem odjela do Walgreens, kde jsem 35 minut pochodovala dokolečka, protože nákup samozřejmě nezůstal jen u šamponu, ale v košíku mi přištála i zmrzlina, Reese's sušenka, sprchový gel a dva ledový Arizona čaje. Zaplatila jsem, sedla do auta a netušila jsem, že se mi za 4 minut změní pohled na život.

Může to znít trochu přitažené za vlasy, ale můžu upřímně říct, že když se to stalo zůstala jsem jenom sedět v autě a děkovat za to, že jsem živá. Odbočila jsem doleva na hlavní ulici a jela rovně. Čekala mne ještě jedna odbočka doleva, abych dojela k našemu domu. Bohužel jsem tam už nedojela. Jedu si 25 mil za hodinu, což je opravdu pomalu, prší (yay, Seattle) a už je tma. Poslouchám rádio a v tom vidím před sebou světla, náraz a zůstala jsem stát na kraji silnice, auto se ani nepohnulo. V momentě překvapení jsem zakřičela "What the fuck?!" a chtěla vyběhnout z auta a jít se podívat na toho kreténa.

Za prvné: Nemohla jsem otevřít dveře. Byly tak pomačkané, že nešly otevřít.
Za druhé: NIKDO mi z auta nepomohl a to kolem mě stáli 4 lidi!
Za třetí: Když jsem se konečně dostala z auta, žádné jiné auto nikde nebylo. Ten dotyčný/á ujel a ani se nezastavil.

Youtube: Hiking || Wallace Falls, WA

V sobotu dopoledne jsem se se svým autralským kamarádem vypravila do nedalekého Wallace Falls State Park, kde jsme podnikli odpolední výlet na vodopády.  Chůze nám trvala přibližně 4 hodiny tam i zpět a ušli jsme 10 kilometrů. Počasí se nám vydařilo na jedničku, ale o tom se můžete přesvědčit sami ve videu níže.
Neděli jsem strávila pracovně, jelikož se k nám stěhovala Chrisovo přítelkyně a já měla na starost zabavit děti. Odpoledne jsem se musela i s dětmi zúčastnit povinného Au Pair Meetingu, který nakonec nebyl tak špatný. 

Seattle nás obdařil skvělým počasím. KONEČNĚ! A tak i my na severozápadě jsme se dočkali opravdu horkého jara. Za 28 dní odlétám konečně do San Franciska a můřu vám říct, že se na náš Kalifornský roadtrip strašně těším. Ze všeho nejvíc na Los Angeles a Crand Canyon. 


             




Fotky:

Youtube: Roadtrip - Portland, Oregon

Výlet do Oregonu byl výbornej. Přesvědčte se sami ..

             

Youtube: Au Pair Diary #5 || USA vlog

S novým článkem přibylo i nové video na youtube a tak se můžete podívat na mé dojmy z prvního měsíce v USA! Přeji krásný den a posílám pozdravy do Čech, Anglie .. kamkoliv!
Mějte se krásně,
Marky

PS: Kdybyste měli nějaké otázky, na které byste chtěli odpověď co se Au Pairování nebo čehokoliv jiného týče, kllidně je napiště pod komentář sem na blog, na youtube, Twitter nebo na Facebook a já vám na ně prostřednictvím dalšího videa ráda odpovím :)

             

Oregon a Kalifornie

Jsem strašně ráda, že jsem odjela po maturitě nejdříve na rok do Londýna a následně potom až do USA. Neužila bych si USA takovým stylem jako si to užívám teď. Upřímně mohu říct, že jsem v Londýně dospěla, vyřádila se a teď nastal ten čas na cestování a užívání si trochu jiným způsobem.

Když se ohlédnu za svou londýnskou zkušeností vidím náladovost, nestabilnost. Byla jsem odhodlaná odjet z České republiky od svých 16. narozenin. A vlastně jsem jen čekala na maturitu, nic jiného.  Nepřipravovala jsem se psychicky na to co mne tam čeká. Přežila jsem to. Dospěla jsem. A jelikož to vždy v Londýně nebylo "sluníčkový" byla jsem odhodlaná a připravená odjet zpět do ČR a začít svůj život tam.

V ČR jsem akorát narazila na to, že jsem asi měla pravdu a možná to není pro mě. A nebo ještě pořád nejsem připravená strávit zbytek života na jednom místě, docházet každý den do práce, pít po večerech, scházet se s někým, kdo si vás ani trochu neváží .. uvědomila jsem si, že o tom by život být neměl. Možná to byla špatná volba, možná to byla špatná shoda okolností. Každopádně jsem se tím probojovala a jsem v USA. A jsem tu šťastná.

Mohu vám upřímně říct, že za celých 45 dní v USA se mi ještě ani jednou nestýskalo. Brečela jsem jen jednou a to, když mi bylo před týdnem oznámeno, že mi zemřela babička. Jsem na sebe hrdá. Jsem úplně někdo jiný a chtěla bych taková zůstat. Pozitivní a šťastná.

O víkendu nás čeká první roadtrip a to výlet do Oregonu. Doufám, že nám vyjde počasí a určitě se s vámi potom podělím o fotky.

Moje opravdu dobrá kamarádka bohužel skončila v rematchi a dnešním dnem jí rematch končí. To znamená, že se vrací zpět do Austrálie. Holt mi nezbude nic jiného než se za ní vyrazit podívat. Ach jo. Bohužel s námi v pátek do Portlandu neodjede.

Každopádně doufám, že se máte krásně! Nám tady bohužel pořád prší, takže jsem většinou zavřená doma. Ale už by nám mělo začínat jaro, tak bude víc výletů.

A ještě jedna novinka! 30. dubna odlétám do San Franciska a s pár lidma děláme 8 denní road trip po Californii. San Francisko - Los Angeles - San Diego - Las Vegas - Grand Canyon a Death Valley. Strašně se těším na teplo, sluníčko a pláže!

Jídlo, příroda a nebezpečí

Konečně jsem se na chvilku také dostala k počítači. Minulý a celý tento týden byla děcka nemocná, takže jsem moc času pro sebe neměla. Ale zítra už oba pofrčí zase zpět do školy. Svoboda!

Víkendy trávím venku s kamarády a včera večer jsem se dokonce dostala i do koktejl baru, což bylo naprosto boží. Seděli jsme v pátém patře na venkovní terase a i přes to, že mi byla zima se mi dovnitř nechtělo ani trochu.
Seattle je krásné město .. z dálky. Z centra jsem dost zklamaná. Všude je to samý bezdomovec nebo feťák. Bylo mi ale řečeno, že to je Amerika. Tak nevím. Okolí Seattlu je nepřekonatelně krásné, příroda státu Washington má něco do sebe. Co mě na Americe vadí je, že bez auta je tady člověk v háji. Například co se nákupů týče - v Londýně, všechny obchody jsou v jednom obchodním centru a nemusíte jezdit z jedné strany Seattlu na druhý, protože zrovna potřebujete do jednoho specifického obchodu. To, že je tu levný benzín je tedy velké plus.

 


Mám spoustu plánů, které se začnou zachviličku realizovat. Dnes večer se chystám koupit letenku na víkend v dubnu do .. no počkejte si kam. A nebo projeďte moje sociální sítě, protože na jedné z nich už jsem se zmínila. Strašně se těším! No dobře, nebudu vás napínat. Duben bude ve znamení Los Angeles :)

Pořád fotím, instagram je plný všemožných fotek. A taky jsem v týdnu obdžela svou GoPro kameru, takže čekejte víc videí. Jedno se budu snažit sestříhat už dnes večer.

Včera jsem byla na obědě v Cheesecake factory. Tak strašně moc jsem se přejedla a zakončila to výborným Mango Key Lime Cheesecakem. Řeknu vám, že v životě jsem toho tolik na jednou nesnědla.



Dnes, v neděli jsem jela svou australskou kamarádku vyzvednout do West Seattlu, a že pojedeme do Industrial District na oběd do typické americké diner. Cestou tam jsme se stavili v Targetu nakoupit sladkosti na týden při cestě na oběd jsem zastavila na červenou. Najednou dvě auta před námi vidím dým a paní s hasícím přístrojem. Tak se otočím na Tahliji a řikám: "I think the car in front of us is on fire." (Přijde mi, že to auto před námi hoří.)
Najednou blikla zelená, tak sem se rozjela, že auto předjedu a celý motor v planenech. Benzín co vytékal z auta začal pod autem také hořet. Zatočila jsem doleva směrem k restauraci a najednou auto zahaleno v dýmu a bum.
Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale stát tam o pár sekund déle, odnesli bysme to i my. A tak děkuji za další super den, který jsem měla možnost strávit a buďte na sebe opatrní!


Oh, Seattle!

Mám za sebou první týden v Seattlu. 
Pořád jsem se nezbavila jet-legu. Pořád se budím v jednu hodinu ráno. A v pět hodin ráno a pak jsem celý den unavená. Ale trošku se to lepší. Aspoň v noci skoro-spím.


Chris je skvělej. Jsem jejich první au pair a strašně se snaží, abych tu byla šťastná. Je to tu pravý opak toho co jsem měla v Anglii. I když ty dva anglický skřítky miluju. Včera jsem jim koupila narozeninový karty, tak je musím koncem března poslat. Dneska jsem dokonce viděla Lolu přes facetime. Je to miláček .. Její věta: "Marky, can you be our au pair again?" ve mě vždycky probudí mateřský pudy.

V Americe mám k dispozici vlastní auto a vůbec byste nevěřili, že za $20 natankujete plnou nádrž. Prostě to pořád nemůžu vstřeba a všude jezdím autem a pěšky jsem šla akorát na procházku k jezeru. A ani to neplánuju měnit ... :) Navíc Seattle je známej tím, že tu pořád prší. A taky je to pravda, už týden nevysvitlo sluníčko.

První týden byl náročný. Dostat se do chodu rodiny, všechno se naučit jak oni dělají .. ale zvládla jsem to. Krom vaření japonských jídel, to mi asi nepůjde. Chrisova manželka byla japonka, takže děcka i Chris mluví plyně japonsky a žijou napůl jejich kulturou. Což je úžasný, když si vezmete, že děcka ovládají plyně dva jazyky ve 2 a 5 letech.


Au Pair Diary #3 || Praha - Londýn - New York - Seattle

Jsem zpět! Jsem zabydlená a jsem v Seattlu.

První týden byl těžký, sotva jsem se dostala k počítači. V New Yorku na letišti si mne nikdo nevyzvedl, takže jsem tam dvě a půl hodiny seděla a čekala. Nakonec to po pár telefonátech dopadlo dobře - nechtějte vidět moje vyúčtování za český telefon. Je dvakrát větší než normálně.

Škola v New Yorku byla nudná. Díky bohu jsme měli fajn třídu, byli v ní jen lidi co měli velmi dobrou úroveň angličtiny, takže byla i legrace. Vyučování ... no po 5 letech jsem se vrátila do školy, tak si to představte. Docela jsem trpěla. Pořád nám jen opakovali - nenechávejte děti samotné, nekrmte je kuřecími nugetkami a nenechávejte děti samotné.
Každopádně jsem vše přežila a ve čtvrtek jsem si zaplatila výlet na Manhattan. Byla jsem trošku zklamaná, protože za $50 jsem očekávala trochu víc než jen sedět v autobuse a občas vyskočit a kouknout se co je okolo. Výhled z Rockfeller centra byl nepřekonatelně nádherný. Rozhodně doporučuji, prý je lepší než z Empire State Building! Posuďte sami .. :)


Pátek byl ve znamená cestování - opět. Tentokrát jsme ale cestovali ve skupinkách, takže jsem nebyla úplně opuštěná. Celý týden ve škole jsem byla ve skupince 4 lidí - Kluk a holka z Austrálie a jedna holčina z Německa. Holčina z Austrálie bydlí 20 minut ode mně v Seattlu, takže jsme chodily všude spolu. A také jsme spolu letěly i když jsme každá seděly na jiné straně letadla.

Let z New Yorku do Seattlu jsme měly kvůli sněhu zpožděný o 5 hodin. Nuda na letišti, nuda na letišti, nuda na letišti. JFK letiště přecpané naštvanými lidmi. Všichni jsme měli zpožděné lety kvůli sněhu a špatné situaci ranvejí.

Praha - Londýn - New York

Asi bych byla sama překvapená, kdyby všechno šlo podle plánů a já v pořádku a bez nějakého většího stresu odletěla. Sedím v letadle, ve výšce 10 363 km a jsem na cestě na svou týdenní mezi zastávku. Podemnou je na pár dalších hodin už jen oceán. Ale jsem ve svém živlu.

Týden ve znamení slz
Už 6 dní před odletem jsem si začala vyčítat, co mne to zase popadlo, a co to kruci se svým životem dělám. Proč zase vše opouštím? Všechno nadšení z poznávání dalšího kontinentu se rozplynulo. Uvědomila jsem si, že doopravdy končím v práci a stěhuji se opět někam, kde nikoho neznám. Uklidňovala jsem se tím, že se přeci za rok můžu vrátit a sama moc dobře vím jak rok rychle uteče. A nemusím se přeci ani vracet do Čech, pořád tu mám svůj milovaný Londýn.
Víkendové loučení s kolegy s práce sem si obrečela a večer před odletem měla pocit, že vyzvracím vše co pozřu. Díky bohu za mé nejlepší kamarádky, které se semnou rozhodly strávit ten poslední večer a přežít tak mou náladovost. Protože světe div se, člověk se kterým sem ten večer trávit chtěla se na mne vykašlal. Opět.


Čas odletět a začít znova
První let, z Prahy do Londýna byl naplánovaný na 7 hodinu ráno. V 10:15 jsem pak měla chytit letadlo do New Yorku, na Kennedyho letiště. To by bylo, aby vše šlo podle plánů. O půlnoci jsem dostala telefonát od American Airlines, že můj let do New Yorku byl zrušen a byl mi přidělen let nový. Bohužel jsem ale nepochytila ani číslo letu a místo, aby mi to automat zopakoval jak jsem zvolením čísla 3 chtěla byl hovor ukončen. Super.
Ve svém Cultural Care profilu jsem pořád měla staré informace o letu s červenou poznámkou “Unconfirmed” .. Nikam jsem se překvapivě po půlnoci našeho času už nedovolala, a tak jsem vše nechala až na letiště. Tam by mne přeci měli říct víc. Je to letiště.

Hned u check-in přepážky mi bylo řečeno, že mám letenku jen z Prahy do Londýna. Sedadlo z Londýna do New Yorku sice zarezervované mám, ale letenku ne. Yay! A tak jsem 20 minut telefonovala s americkou stranou agentury, kde mne přesvědčovali, že mám na letadlo do Londýna sednout a vše prý vyřeším až na londýnském Heathrow. Jak by se vám líbilo letět do Londýna a nevědět kdy a jak budete pokračovat dál? A kdo mne asi vyzvedne v New Yorku, když nikdo nebude vědět kde jsem? Nezbývá nic jiného než to vyzkoušet a čekat co se stane.

A tak jsem úspěšně (tučně zvýrazněno, protože jsem 3x myslela, že spadneme) doletěli do zataženého Londýna. Měla bych přestat sledovat seriály o leteckých katastrofách. Silné a nepřijemné turbulence nás doprovázely prakticky celou cestu a ke všemu jsme měli 30 minut zpoždění. Po otevření dveří jsem vylítla z letadla a běžela pro kufr. S jedním 24kg kufrem, příručním zavazadlem a kabelkou plnou cihel jsem běhala po terminálu 3 a hledala British Airways pracovníka, který by mi našel můj spoj do New Yorku.
Nakonec mi bylo řečeno, že mi to vůbec neletí z terminálu 3 jak bylo plánováno, ale za 2 hodiny to odlétá z terminálu 5 a měla bych hnout zadkem, jestli to chci stihnout. Další yay!
A tak jsem s miliony zavazadel plných cihel běžela na Heathrow Express, který mne dopravil na terminál 5. Nevím jak .. všechno jsem zvládla a nakonec jsem si stihla koupit i sandvič do letadla, protože už mi začínalo pořádně kručet v břiše. 

Boing 767
Už něco nalétáno mám, ale všechno je to v rámci Evropy. Dvakrát jsem absolvovala 4 hodinový let do Egypta. Nikdy jsem dále neletěla. Můžu říct, že s letem do Londýna jsem byla opravdu spokojená. Superpohodlný Airbus A320 s koženými sedačkami nezklamal. I tak jsem se trochu děsila letu do New Yorku. Můj první zaoceánský let. Boing 767, starší, ale i přes to pro mne obrovské letadlo se spousty místa pro nohy. A tak si tady sedím, u okýnka, oslepena sluncem a píšící článek na blog pro své věrné čtenáře. 
Za 7 hodin z letadla vylezu a budu se modlit, aby mne někdo v New Yorku vyzvedl.
2,5 hodiny do cíle
Oceán mám úspěšně za sebou a nacházíme se nad pevninou Ameriky. Pořád mi to nějak nedochází. Už na letišti jsem si všímala drobných rozdílů mezi obyvateli Británie a Ameriky. Možná je to jen má přehnaná všímavost.
Trošku mne pořád děsí to, co mne na letišti v New Yorku čeká. Zvládla jsem to do teď, zvládnu to i tam. Ženeme si to rychlostí 733 km za hodinu. Po odstartování jsem se slušně palubního personálu zeptala, zda si můžu vyměnit místa a obsadit obě sedačky u okénka na druhé straně letadla. Máme poloprázdný let (možná proto byl ten můj zrušený), a tak jsme se všichni rozsadili tak, abysme seděli sami. Můžu říct, že je to docela i pohodlné. Půl letu jsem měla zaplý na iPadu seriál a spala s nataženýma nohama přes další dvě sedačky. Možná ten jet lag nebude až tak hrozný.
Palubní personál se o nás v naší zadní části letadla krásně stará. Jsou strašně milý a ochotní. Těším se až začneme nad New Yorkem klesat a já poprvé uvidím ty obrovské budovy a hlavně poprvé uvidím to na co x let koukám doma z postele. Mám po pokoji obrazy New Yorku a různé tématické blbůstky. Těším se až vám o tom večer zase napíšu ..

Dear passengers, welcome to New York!


Au Pair Diary #2 || Před odletem

Dneska pro vás nemám nový článek, ale jsem tu rovnou s druhým, ale zároveň posledním domácím vlogem. Příští už bude z USA. Pokud se líbí, budu ráda za komentáře přímo pod videem a see you in USA, I guess!

13 dní do odletu!


Rok 2016 - Seattle, Washington

Odpočítávám dny do odletu. A nebo neodpočítávám.
Je to jako na horské dráze. Člověk by řekl, že když už tím jednou prošel bude všechno napodruhé jednoduší. A ono není. 

Mezi svátky si mne do profilu přidala rodina ze Seattlu. Strašný sympaťácí a tak jsme za týden matchnuli. Je to taťka s přítelkyní a dva malí kluci. Je s nimi hrozná sranda.

1. února v 7:00 odlétám do Londýna, kde přesednu na letadlo do New York City a 5. února sednu na letadlo v New York City a odletím na druhou stranu Spojených států, do Seattlu - města Chirurgů! (kdo z vás taky sleduje Grey's Anatomy?!)

Předevčírem jsem od agentury obdržela letenky. V tu dobu jsem začala panikařit, protože jsem si uvědomila jak málo času mi zbývá. Až do 28. ledna budu chodit do práce, takže bohužel moc času na loučení mi nezbyde. Možná je to tak lepší.

Momentálně se nacházím na týden v Londýně. Jsem strašný cestovatel. Bydlím u své bývalé rodinky a pomáhám jim. Holky ze mne byly strašně nadšené. Je to zvláštní být zpátky. Zase uklízím a peru. Žehlím a venčím psa. Nostalgicky jsem si přočetla pár starých článků, z dob kdy jsem jim tu ještě dělala Au Pair. Ale je fajn všechny vidět. Steve i Lara mne hrozně s Amerikou podporujou a dali mi neuvěřitelně krásný reference. 

O víkendu se chci jet naposledy na delší dobu podívat do centra Londýna (jakobych tam už letos 4x nebyla .. ) a taky jít v pátek vše zapít s kamarády, co Británii ještě neopustili.

Sledujte mne na instagramu pro více fotek! Těším se na natáčení a psaní článků z USA. Určitě to bude bavit víc i vás.

Mějte se zatím fanfárově a snad jste si přes svátky dostatečně odpočinuli!