Praha - Londýn - New York

Asi bych byla sama překvapená, kdyby všechno šlo podle plánů a já v pořádku a bez nějakého většího stresu odletěla. Sedím v letadle, ve výšce 10 363 km a jsem na cestě na svou týdenní mezi zastávku. Podemnou je na pár dalších hodin už jen oceán. Ale jsem ve svém živlu.

Týden ve znamení slz
Už 6 dní před odletem jsem si začala vyčítat, co mne to zase popadlo, a co to kruci se svým životem dělám. Proč zase vše opouštím? Všechno nadšení z poznávání dalšího kontinentu se rozplynulo. Uvědomila jsem si, že doopravdy končím v práci a stěhuji se opět někam, kde nikoho neznám. Uklidňovala jsem se tím, že se přeci za rok můžu vrátit a sama moc dobře vím jak rok rychle uteče. A nemusím se přeci ani vracet do Čech, pořád tu mám svůj milovaný Londýn.
Víkendové loučení s kolegy s práce sem si obrečela a večer před odletem měla pocit, že vyzvracím vše co pozřu. Díky bohu za mé nejlepší kamarádky, které se semnou rozhodly strávit ten poslední večer a přežít tak mou náladovost. Protože světe div se, člověk se kterým sem ten večer trávit chtěla se na mne vykašlal. Opět.


Čas odletět a začít znova
První let, z Prahy do Londýna byl naplánovaný na 7 hodinu ráno. V 10:15 jsem pak měla chytit letadlo do New Yorku, na Kennedyho letiště. To by bylo, aby vše šlo podle plánů. O půlnoci jsem dostala telefonát od American Airlines, že můj let do New Yorku byl zrušen a byl mi přidělen let nový. Bohužel jsem ale nepochytila ani číslo letu a místo, aby mi to automat zopakoval jak jsem zvolením čísla 3 chtěla byl hovor ukončen. Super.
Ve svém Cultural Care profilu jsem pořád měla staré informace o letu s červenou poznámkou “Unconfirmed” .. Nikam jsem se překvapivě po půlnoci našeho času už nedovolala, a tak jsem vše nechala až na letiště. Tam by mne přeci měli říct víc. Je to letiště.

Hned u check-in přepážky mi bylo řečeno, že mám letenku jen z Prahy do Londýna. Sedadlo z Londýna do New Yorku sice zarezervované mám, ale letenku ne. Yay! A tak jsem 20 minut telefonovala s americkou stranou agentury, kde mne přesvědčovali, že mám na letadlo do Londýna sednout a vše prý vyřeším až na londýnském Heathrow. Jak by se vám líbilo letět do Londýna a nevědět kdy a jak budete pokračovat dál? A kdo mne asi vyzvedne v New Yorku, když nikdo nebude vědět kde jsem? Nezbývá nic jiného než to vyzkoušet a čekat co se stane.

A tak jsem úspěšně (tučně zvýrazněno, protože jsem 3x myslela, že spadneme) doletěli do zataženého Londýna. Měla bych přestat sledovat seriály o leteckých katastrofách. Silné a nepřijemné turbulence nás doprovázely prakticky celou cestu a ke všemu jsme měli 30 minut zpoždění. Po otevření dveří jsem vylítla z letadla a běžela pro kufr. S jedním 24kg kufrem, příručním zavazadlem a kabelkou plnou cihel jsem běhala po terminálu 3 a hledala British Airways pracovníka, který by mi našel můj spoj do New Yorku.
Nakonec mi bylo řečeno, že mi to vůbec neletí z terminálu 3 jak bylo plánováno, ale za 2 hodiny to odlétá z terminálu 5 a měla bych hnout zadkem, jestli to chci stihnout. Další yay!
A tak jsem s miliony zavazadel plných cihel běžela na Heathrow Express, který mne dopravil na terminál 5. Nevím jak .. všechno jsem zvládla a nakonec jsem si stihla koupit i sandvič do letadla, protože už mi začínalo pořádně kručet v břiše. 

Boing 767
Už něco nalétáno mám, ale všechno je to v rámci Evropy. Dvakrát jsem absolvovala 4 hodinový let do Egypta. Nikdy jsem dále neletěla. Můžu říct, že s letem do Londýna jsem byla opravdu spokojená. Superpohodlný Airbus A320 s koženými sedačkami nezklamal. I tak jsem se trochu děsila letu do New Yorku. Můj první zaoceánský let. Boing 767, starší, ale i přes to pro mne obrovské letadlo se spousty místa pro nohy. A tak si tady sedím, u okýnka, oslepena sluncem a píšící článek na blog pro své věrné čtenáře. 
Za 7 hodin z letadla vylezu a budu se modlit, aby mne někdo v New Yorku vyzvedl.
2,5 hodiny do cíle
Oceán mám úspěšně za sebou a nacházíme se nad pevninou Ameriky. Pořád mi to nějak nedochází. Už na letišti jsem si všímala drobných rozdílů mezi obyvateli Británie a Ameriky. Možná je to jen má přehnaná všímavost.
Trošku mne pořád děsí to, co mne na letišti v New Yorku čeká. Zvládla jsem to do teď, zvládnu to i tam. Ženeme si to rychlostí 733 km za hodinu. Po odstartování jsem se slušně palubního personálu zeptala, zda si můžu vyměnit místa a obsadit obě sedačky u okénka na druhé straně letadla. Máme poloprázdný let (možná proto byl ten můj zrušený), a tak jsme se všichni rozsadili tak, abysme seděli sami. Můžu říct, že je to docela i pohodlné. Půl letu jsem měla zaplý na iPadu seriál a spala s nataženýma nohama přes další dvě sedačky. Možná ten jet lag nebude až tak hrozný.
Palubní personál se o nás v naší zadní části letadla krásně stará. Jsou strašně milý a ochotní. Těším se až začneme nad New Yorkem klesat a já poprvé uvidím ty obrovské budovy a hlavně poprvé uvidím to na co x let koukám doma z postele. Mám po pokoji obrazy New Yorku a různé tématické blbůstky. Těším se až vám o tom večer zase napíšu ..

Dear passengers, welcome to New York!


10 komentářů :

  1. Juj aj ja držím palce! A dúfam, že bude veľa veľa postov z tvojho nového domova :)

    OdpovědětVymazat
  2. wau, mala si to náročné, držím palce! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Markétko, celej den jsem na tebe myslela, jak zvládáš přesouvání na Heathrow a hned jsem vzpomněla, jak jsme tam spolu jezdily stopovat letadla z Glasgow. Zastesklo se mi, dost.
    Sleduju tě a doufám, že mě fotkama z NY budeš pekelně krmit. A až mě to tu fakt naštve, tak si těch pár švestek zase zabalim..:)

    OdpovědětVymazat
  4. Hezky popsáno, držím palce, ale ty chyby, co tam máš, tvé líčení docela znevažují.

    OdpovědětVymazat
  5. Hrozně se těším na NY články a hlavně fotky. Obdivuju tě, jak jsi to všechno zvládla. Doufám, že teď už to bude jen dobré.

    OdpovědětVymazat
  6. Woow, tak s tím letem bych byla strašně vystresovaná, seš hustá, žes to tak dobře vyřešila všechno :)
    Těším se na další článek!

    OdpovědětVymazat
  7. wohoooo, konečně!!! už aby byl další článek :)
    hodně štěstí :*
    Im going through changes || Můj blog

    OdpovědětVymazat
  8. To je úžasné!! Jen prostě nechápu, proč se ti věci skoro vždy s prominutím tak poserou a jsi pak zbytečně vystresovaná, zrovna tobě, která si takových nepříjemností zažila až až. Ale je hlavní, že ses s tím poprala a jsi v Americe, těším se na další článek xx

    Víkend v Praze

    OdpovědětVymazat
  9. Super článek :)
    Musím se přiznat, že jsem na tvůj blog narazila teprve nedávno, ale už ho mám přečetlý celý a 100% se budu vracet a těšit se na každý nový článek :). Strašně moc obdivuji všechny, kteří se pro USA rozhodli. Já jsem zatím tuto odvahu neměla, a proto jsem se rozhodla zatím pro au pair v UK kam za měsíc odjíždím. Na základě toho jsem si založila blog http://lifewithpetra-blog.blogspot.cz/ a doufám že až skončím v UK budu mít už dostatečnou odvahu na to vycestovat do USA :)

    OdpovědětVymazat


Moc vám děkuji za všechny milé komentáře! Vážím si jich :)

Na komentáře odpovídám zde na blogu.