Au Pair Diary: Zničené auto a soud

Po delší odmlce jsem tu s dalším článkem. Bohužel se toho za poslední dva týdny událo tolik, že jsem toho měla až nad hlavu. A nebyly to zrovna příjemné dva týdny.

Všechno bylo na 150% perfektní od doby, co jsem přijela. Musím upřímně říci, že moje host rodina je tak úžasná, že jsem si snad ani nic lepšího přát nemohla. Se vším mi vycházejí vstříc, tak jako já jim. Mám hodně volna, prakticky kdykoliv ho potřebuju. Rozumíme si. Koukáme spolu na televizi, vsázíme se o blbosti, smějeme se .. žiju pravý americký super život.

Už jsem jim asi 127x poděkovala za to, že vše zvládají s klidem a naprosto se vším mne podporují. Minulé úterý jsem si po práci jela koupit šampon na vlasy, protože .. ? Jsem si potřebovala umýt vlasy. Bylo půl osmý večer, děti jsme akorát uložili a ještě jsme v kuchyni vtipkovali, že pokud se nevrátím do hodiny, tak jsem mrtvá. Walgreens, což je drogérie a lékárna v jednom je totiž sice 5 minut autem od domova, ale za to je to docela nebezpečná část města. A tak jsem odjela do Walgreens, kde jsem 35 minut pochodovala dokolečka, protože nákup samozřejmě nezůstal jen u šamponu, ale v košíku mi přištála i zmrzlina, Reese's sušenka, sprchový gel a dva ledový Arizona čaje. Zaplatila jsem, sedla do auta a netušila jsem, že se mi za 4 minut změní pohled na život.

Může to znít trochu přitažené za vlasy, ale můžu upřímně říct, že když se to stalo zůstala jsem jenom sedět v autě a děkovat za to, že jsem živá. Odbočila jsem doleva na hlavní ulici a jela rovně. Čekala mne ještě jedna odbočka doleva, abych dojela k našemu domu. Bohužel jsem tam už nedojela. Jedu si 25 mil za hodinu, což je opravdu pomalu, prší (yay, Seattle) a už je tma. Poslouchám rádio a v tom vidím před sebou světla, náraz a zůstala jsem stát na kraji silnice, auto se ani nepohnulo. V momentě překvapení jsem zakřičela "What the fuck?!" a chtěla vyběhnout z auta a jít se podívat na toho kreténa.

Za prvné: Nemohla jsem otevřít dveře. Byly tak pomačkané, že nešly otevřít.
Za druhé: NIKDO mi z auta nepomohl a to kolem mě stáli 4 lidi!
Za třetí: Když jsem se konečně dostala z auta, žádné jiné auto nikde nebylo. Ten dotyčný/á ujel a ani se nezastavil.

Vzala jsem telefon a zavolala svému host dadovi, že jsem 3 minuty od domu a že mě srazilo auto. Hned na to jsem volala 911. Když jsem konečně dostala možnost podívat se na své auto, zhrozila jsem se. Rozhodně sem nemyslela, že to byl až takový. Praskla mi pneumatika a celé kolo zdeformované stylem, že se auto už nehlo. Dveře pomačkané, předek pomačkaný a postranní zrcátko pryč. Bohužel jediné co jsem věděla bylo, že do mě narazilo světlé auto. Na silnici jem pak našla jeho/její postranní zrcátko a z toho jsme zjistili, že auto bylo stříbrné. Ani policie nikoho nenašla a tak je případ uzavřený.

Auto se ani nebude opravovat. Ten večer jsem byla v šoku, vůbec jsem se z toho nemohla vzpamatovat. Druhý den jsem se cítila blbě jako by to vše byla moje chyba. Třetí den jsem se cítila šíleně provinile, i když mi všichni opakovali, že jsem za to opravdu nemohla. Bohužel to nebylo moje auto, ale škoda byla způsobená mé host rodině. Teď už jsem se z toho nějak vyhrabala, jedeme dál. Jenže mi včera jako na potvoru přišla pokuta za rychlost, kdy jsem poslední týden v březnu jela 29 mil za hodinu místo 20 a chytil mě radar. Pokuta: 234$ což je v přepočtu skoro 6000 Kč .. v Americe se s tímto vážně nepářou. A tak se musím odvolat a dostavit k soudu, vysvětlit proč a prokázat, že mě to mrzí a oni mi snad pokutu sníží. VÍTEJ V AMERICE, MARKÉT! 





1 komentář :

  1. Téda, to je fakt smůla. :/ Tak držím palce, ať to se soudem dobře dopadne! Fakt se s tím nepářou, taková pokuta je dost! A překvapuje mě, že kdžy někdo ujedeod nehody tak se na to vyprdnou.

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat


Moc vám děkuji za všechny milé komentáře! Vážím si jich :)

Na komentáře odpovídám zde na blogu.